Gastro agent hodnotí: Penzion Jaro

Degustaci jsme zahájili tradičně polévkou, konkrétně gulášovkou (45 korun). Na pohled fajn, díky vůni se nám sliny jenom sbíhaly. Polévka obsahovala vše, co jsme si při objednávce představovali. Šlo o poctivou porci s dostatkem masa bez zbytečné mastnoty a umělých dochucovadel.

Protože v nás pohled na brdské lesy vyvolal pýchu a vlastenectví, rozhodli jsme se jít tentokrát výběrem pokrmů tradiční cestou a vybírali jídla, která u mnoha Čechů vedou. Na polévku jsme tudíž navázali vepřovým řízkem s domácím salátem (168 korun). I tentokrát nám oči zasvítily, při ochutnávce salátu dokonce srdce zaplesalo. O chlup více propečený řízeček by nás potěšil, obsluha nám dodatečnou úpravu dokonce nabízela. My jsme si však pouze po česku lehce postěžovali a porci zvládli v původní podobě.

Další klasiku, tedy svíčkovou na smetaně s domácím knedlíkem (175 korun), dost zabil brusinkový terč se šlehačkou ve spreji. Jaká škoda, protože knedlíky byly opravdu domácí a čtyři kousky dostatečně zasytily. S měkkým masíčkem a lahodnou omáčkou by byl chod na jedničku s hvězdičkou, nebýt té nešťastné bělostné „lahůdky“, která se nám roztékala po talíři.

Vzhledem k předsevzetí ohledně výběru pokrmů si nešlo neobjednat smažený sýr s hranolky a tatarkou (195 korun). Jedni ho milují, druzí si ho dají za odměnu, pro další jde o symbol nezdravého jídla a z českých jídelníčků by jej vymazali. Smažený sýr v trojobalu s hranolky či bramborami a tatarkou se však v posledních dekádách stal jedním z národních jídel. My jsme si po konzumaci věšínského smažáku k volbě gratulovali, jídlo nám přišlo vhod, chutnalo nám a nic bychom na něm neměnili.

Závěrečný malinový cheesecake dortík (85 korun), nás potěšil chuťově, cenově už to taková paráda nebyla. Byli bychom za něj ochotni zaplatit možná i stovku, kdyby nám na dezertním talířku se zákuskem opět nepřistála naše stará známá šlehačka. Sušenková krusta, tvarohová náplň a malinová vrstva by přitom sama o sobě stačila. Pokud by z kuchyně dezert bez zdobení přece jenom nechtěli pustit, přimlouvali bychom se raději za čerstvou malinu se snítkou máty.

Přestože jsme u jednotlivých pokrmů nacházeli drobné nedostatky a o spreji se šlehačkou se nám bude asi i zdát, návštěva v Penzionu Jaro ve Věšíně v nás zanechala pozitivní dojem. Venku se nám příjemně sedělo a restaurace s personálem si na nic nehrála. Připadali jsme si jako v domácím prostředí a drobné nedostatky nám přišli naprosto lidské a lehce řešitelné. Až nám příště na nějaké turistické trase v okolí vyhládne, rádi zde zase nabereme síly u slušného jídla. Penzion Jaro hodnotíme známkou 7/10.