Gastro agent hodnotí: Restaurace Pivovaru Podlesí

Pivovar Podlesí začal vařit pivo na konci roku 2013. Od té doby se stává pravidelně cílem mnoha turistů i cyklistů, kteří vyrážejí do Brd a okolí. Restaurace nabízí společenský sál se samostatným barem, venkovní zahrádku a samotnou restauraci. Prostory jsou pokryté sítí Wi-Fi. V okolí pivovaru je bezproblémové parkování. Návštěvníkům nabízejí ubytování v devíti pokojích, jednom apartmánu a jedné dependanci.

Jídelní lístek odpovídá zcela zaměření podniku. Najdete zde chuťovky k pivu, přibližně 15 hlavních jídel, několik zeleninových salátů, pokrmy pro děti, a především nabídku několika druhů vlastních piv, za které už pivovar získal spoustu ocenění. Restaurace v době obědů nabízí polední menu se čtyřmi hlavními chody a polévkou.

Obsluha v restauraci byla v době naší návštěvy velice příjemná, usměvavá a po objednání nápojů sama představila denní nabídku obědů. Nic nebránilo vybrat první chod, kterým byla francouzská cibulačka se sýrem (39 korun). Klasická cibulačka existuje již od dob starověkého Říma. Cibule je totiž nejjednodušší plodinou k pěstování, i proto byla odjakživa levná, takže ji jedli všichni, od chudých až po bohaté. Cibulačka si především ve Francii získala pověst úžasného vyprošťováku z kocoviny. To vlastně trvá dodnes a není nijak neobvyklé, že po bujarých oslavách čehokoliv dostanete porci této polévky. My jsme do Pivovaru Podlesí nepřišli po bujarém večírku, ale jak zní pořekadlo, buď vždy připraven :)

Pokrm byl na stole ani ne za pět minut a nebylo mu chuťově co vytknout. Ve většině restaurací se ale tato polévka podává s opečenou bagetkou, v Podlesí nikoliv. Sýr tedy nebyl rozpuštěný na bagetce, ale v samotné polévce.

Prvním hlavním chodem byla pražská hovězí pečeně s rýží (139 korun). Stálice našich jídelníčků byla v Podlesí byla dokonalá. Chuť samotné omáčky vyvážená a nebyla v ní žádná chemie ani umělá dochucovadla. Maso měkké a rýže výborná. Způsob servírování neměl chybu, oproti dosud hodnoceným restauracím si zde dal kuchař práci a jídlo lahodilo jak oku, tak i chuti.

Dále jsme ochutnali pečené vepřové koleno s houskovým knedlíkem a dušeným červeným zelím (145 korun). Knedlíky nebyly pravděpodobně domácí výroby, ale neurazily. Zelí bylo dobře dochucené a maso měkké. Pro dělnické profese plnohodnotně kalorický pokrm, pro pisálky (to jsme my), kalorická bomba. Jídlo bylo teplé a dobré.

Dalším chodem byly BBQ kuřecí paličky s hranolky a zelným pikantním salátem (145 korun). Křupavá stehna ničím neurazila, ani ostrost sosu nebyla taková, že byste na něj vzpomínali i druhý den. Hranolky dobře usmažené, a tak akorát osolené.

V odpoledních hodinách jsme se do restaurace vrátili, abychom ochutnali pokrmy i z klasické nabídky. Po dobu obědů se zde totiž podává pouze denní menu. Jak jsme již dříve zmiňovali známé pořekadlo, které praví, že podle chuti guláše poznáte umění kuchaře, nemohli jsme tento pokrm vynechat. Pivovarský hovězí guláš, houskový knedlík (189 korun). Ačkoliv jsme často kritičtí, ani tentokrát nám kuchař nenahrál na smeč. Maso bylo měkké, samotný guláš lahodný. Celkově hodnotíme toto jídlo jako nejlepší, které jsme v Podlesí ochutnali.

Dalším chodem byla oblíbená klasika smažený sýr, hranolky a tatarská omáčka (185 korun). Původně jsme si smažák ani nechtěli dát, ale odpůrci Gastro agenta často upozorňují, že na tomto jídle není co hodnotit, je drahé a každý si ho udělá doma lépe. Tak jsme šli do toho. V Podlesí byl ale opravdu dobý. V jídelním lístku je uvedeno, že pokrm obsahuje 40% eidam, a byla to pravda. Tatarská omáčka domácí, hranolky dobré.

A máme tady tentokrát dvě sladké tečky na konec. První byly palačinky s jahodovým rozvarem (69 korun). Palačinky ničím neurazily, ale také nenadchly. Při servírování asi došlo ke komunikačnímu šumu mezi obsluhou a kuchyní, pokrm byl spíše studený než vlažný. Jahodový rozvar však nechutnal vůbec špatně. Tento dezert nebyl moc sladký, což někomu může i vyhovovat.

Posledním dezertem byl Sacherův dort (79 korun). Původně tuto koláčovou směs s čokoládou vytvořil v roce 1832 tehdy šestnáctiletý Franz Sacher ve druhém učňovském ročníku na dvoře knížete Metternicha. Metternich dal příkaz šéfkuchaři, aby připravil nějakou specialitu pro výjimečné hosty. Šéfkuchař byl ale právě nemocný, a tak se rozkaz dostal až k Sacherovi a ten si vymyslel právě tento dort. Jeho syn pak tuto znamenitou pochoutku vylepšil čokoládovou polevou během svých učňovských let u císařského a královského dvorního cukráře Demela. Od té doby je Sacher jednou z nejznámějších kulinářských specialit Vídně. Kdyby Sacher navštívil Pivovar Podlesí (což se nestane), pravděpodobně by tento svůj dezert ocenil. I nám chutnalo.

A máme tady hodnocení závěrem. Restaurace Pivovaru Podlesí nabízí kvalitní pokrmy za standardní ceny. Obsluha byla v době naší návštěvy na jedničku s hvězdičkou, kuchař se nemusí za svou práci stydět. Čisté prostředí, dobré parkování a příjemné venkovní posezení dobrý dojem doplňují. Hodnotíme zatím nejvyšší známkou 9/10.