Gastro agent hodnotí: Restaurace Originál 1869

Restaurace Originál 1869 patří mezi stálice příbramské gastronomie a patřila k prvním restauracím, které byly propojeny s konkrétní značkou piva. Podnik najdete na náměstí 17. listopadu v Příbrami, kde před řadou let sídlil „Velký kotel“. Tyto časy jsou ale již dávno pryč a nyní se jedná o moderní podnik s bohatou nabídkou jídel za rozumné ceny, i když i zde je zdražení již znát.

Originál je svým designem i nabídkou velmi variabilní a dovedeme si zde představit téměř vše, oběd s rodinou, firemní posezení, večeři se svou polovičkou nebo posezení u piva s přáteli. Dojem z čistého a příjemného prostředí vás neopustí ani na toaletách, kde je však již na detailech znát, že nejsou úplně nejnovější.

Po příchodu do restaurace jsme zažili první zklamání, když jsme na objednání čekali téměř 10 minut, a to i přes to, že restaurace byla zaplněna maximálně ze čtvrtiny.

První, co jsme ochutnali, byl hovězí vývar s masem a nudlemi (35 korun). Už na pohled bylo znát, že je polévka trochu mastnější, což se bohužel i potvrdilo. Za mnohem větší problém považujeme to, že byla nabízena s masem a nudlemi. Ve vývaru však nebyl ani kousek masa.

Druhým jídlem byl cop z vepřového karé s liškovou omáčkou a šťouchanými brambory (139 korun). Pokrm byl bohužel vlažný. Šťouchané brambory byly bez chuti, maso vysušené, navíc v něm zůstal kus ostré špejle. Naproti tomu omáčka z lišek byla opravdu vydařená. Ve spojení s mdlými šťouchanými bramborami však neměla dostatečnou sílu, aby jídlo pozvedla na vyšší úroveň. Je to škoda, protože potenciál zde byl.

Dalším pokrmem z denní nabídky byly smažené kuřecí řízečky v kukuřičných lupíncích s bramborovou kaší (139 korun). Bramborová kaše patří v Čechách k oblíbené příloze a musíme říct, že tady nás nezklamala. Obal řízků byl příjemně křupavý a jídlo pozvedl o úroveň výš, i když se zde samozřejmě nejedná o nějakou velkou gastronomii. Jediné, co bychom v rámci daných podmínek vytknuli, byl jeden z řízků, který byl z poloviny spíše „strouhankou“ než řízkem. Zbylé dva byly ovšem v pořádku.

Abychom na sociálních sítích nahráli na smeč diskutujícím, kteří projekt Gastro agenta nemají rádi, nemohli jsme opomenout smažený eidam s hranolky a tatarkou (158 korun). První zmínky o smaženém sýru bychom mohli najít už v období středověku. U nás se však zmiňuje až v roce 1953 - smažená gorgonzola nebo smažený ementál se podával zamotaný do kousku slaniny a byl spíš vhodný jako předkrm pro zámožné strávníky. Smažený sýr, jak ho známe dnes, se do jídelníčků restaurací a jídelen začal postupně dostávat v průběhu pozdějších let ve snaze rozšířit hotová jídla.

„Smažák“ v Originálu umí. Ono se sice říká, že na něm není, co zkazit, ale my si to nemyslíme. Hranolky byly křupavé a akorát osolené, sýr měl dobrý, a přitom ne příliš tvrdý obal a byl dobře usmažen. Tatarka celé jídlo ideálně dochutila. Pokud bychom chtěl jít někam vyloženě na smažák, bude to právě sem.

Dalším jídlem byla quesadilla s kuřecím masem, rajčaty, zakysanou smetanou, ledovým salátem, červenou cibulí, čedarem a jalapeňos papričkami, domácí hranolky (189 korun). Historie tohoto mexického pokrmu sahá až ke španělským conqistadorům do 16. století. Ti si u původních středoamerických obyvatel všimli, že jedí kukuřičné placky, které dnes známe jako tortilly. Daly se jíst jako příloha k jídlu (podobně jako náš chléb), daly se používat jako misky či lžíce, a především se daly plnit na způsob sendvičů. Poslední variantu měli španělští dobyvatelé nejraději a jednou z oblíbených náplní byl sýr – tak vznikly quesadilly. Queso znamená ve španělštině sýr a quesadilla se tak dá volně přeložit jako „sýrový moučník“ nebo „sýrová svačinka“. V Originále samotná quesadilla byla dobrá, kuřecí maso však kolem jídla jen prolétlo nadzvukovou rychlostí. Hranolky může podle vzhledu ohodnotit každý sám, jen dodáme, že jsme si jazyk o ně nespálili.

Posledním hlavním chodem byl hovězí sekaný steak s omáčkou z modrého sýru, hranolky (139 korun). Nevíme, jak je personálně obsazená v Originále kuchyně, ale toto jídlo bylo skvělé. Jako by ho vařil jiný kuchař. Maso bylo měkké a skvěle dochucené, hranolky výborné.

Naše návštěva se chýlila ke konci a na stole byl poslední pokrm – pomerančový dort s mascarpone (75 korun). Dort se skládal ze tří vrstev. První bylo pomerančové želé, dále pak krém, který byl zřejmě ze šlehačky a mascarpone a nadýchaný piškot. Jako celek byl dort velmi svěží, a ne příliš sladký, což může být pro někoho mínus, ale nám to tak chutnalo. Dezert za nás tedy palec nahoru, i když jsme se nezbavili pocitu, že za 75 korun bychom si v nějaké z příbramských cukráren pochutnali na lepší sladkosti.

Návštěva restaurace Originál 1869 se nám velmi těžko hodnotí. Restauraci považujeme za kvalitní a vždycky ji rádi svým známým, či náhodným kolemjdoucím doporučíme. Nyní jsme ale byli lehce zklamáni a náš dojem zůstal za očekáváním. Jednalo se ale spíše o menší chyby a nic systémového, takže věříme, že příště to může být v pořádku. Restaurace jinak stále může nabídnout pestrý jídelníček s rozumným poměrem kvality k ceně, ve většině případů ochotnou a příjemnou obsluhu a dobré pivo. I když dlouhodobě považujeme Originál 1869 za jednu z nejlepších restaurací v Příbrami, naši aktuální návštěvu hodnotíme s odřenýma ušima známkou 7/10.