Ze života přehradáře: O kulturní vyžití nebyla nouze, životní podmínky byly horší

Orlická přehrada - betonové monstrum, o kterém se mluvilo již od začátku 20. století. Dlouho však bylo jen u slov a lidé pomalu přestali věřit, že to inženýři myslí se stavbou vážně. Od projíždějících vorařů měli sice "lidé od vody" vždy pravidelný přísun informací, ne pokaždé se k nim však dostávaly ty zaručené. Kolem roku 1950 se však už i v té nejzapadlejší usedlosti vědělo, že přehrada bude. Nikdo tehdy neměl na přemýšlení příliš času, kolo událostí se začalo točit velmi rychle.

Přehrada sice vzala domov tisícům lidí, ale také jim nabídla slušně placenou práci. Přicházeli sem mlynáři, rolníci a kameníci. Pracovala zde i většina propuštěných horníků z příbramských dolů. Opustili své původní řemeslo a stali se z nich „přehradáři“. Lidé z okolních osad docházeli pěšky, autobusy se do rozbahněných osad nedostaly. Ti přespolní byli na stavbu sváženi z Příbrami, Milína, Milevska, Sedlčan a Prahy.

Zemědělci odešli za prací na přehradu, hospodářství obstarávaly ženy
Na přehradě pracovali i zemědělci. Ti však byli přijímáni jen na dobu určitou. V době zvýšených zemědělských prací přicházeli na stavbu unavení a nepozorní, zavinili tak vysokou úrazovost. Když vrcholila sklizeň, měli rovněž velkou absenci. Práci v lesích a v hospodářství tehdy zastávaly ženy.

Nepříliš dobrou reputaci měli i mládežníci, kterých bylo v roce 1956 na stavbě kolem čtyř stovek. Byli kritizováni za „dlouho držené svačiny, „padla“ již před čtvrtou hodinou a slabý pracovní výkon.“

Náboroví pracovníci lákali na bohatý kulturní program
Současně s výstavbou Orlické přehrady byly v plném proudu i práce na přehradě Lipenské. Pracovních sil tak příliš nezbývalo. Náboroví pracovníci se museli činit. Nové zaměstnance lákali především na bohatý kulturní program a plnohodnotné trávení volného času. Na stavbě se pravidelně konala kulturní vystoupení, knihovny byly plné knih o velkých stavbách komunismu SSSR.

Hodovalo a tančilo se až do rána
Velmi rozšířené byly pijácké taneční zábavy. Hodování se mnohdy protáhlo i na několik dní. Každou neděli a čtvrtek se na přehradě konaly filmové projekce, na které mohli i lidé z okolních osad. Ti přicházeli většinou ze zvědavosti, neboť v kině ještě nikdy předtím nebyli. Kolovaly o nich posměšné historky. Jednou z nich je příhoda o dvou ženách, které si během promítání neporadily se sklápěcími sedadly, a tak po celou dobu promítání klečely.

Pamětníci vzpomínají na pouť, která se v roce 1956 uskutečnila v Těchnici. Přišli na ní i přehradáři a vůbec nevadilo, že se kolotoč kvůli poruše netočil a taneční zábava se nekonala. I tak se do půlnoci stačily vypít všechny zásoby piva.

Ředitel nutil dělníky sportovat
O smysluplnější trávení volného času se postaral ředitel stavby Alois Kraus, který sem přišel z právě dokončené Slapské přehrady. Sám byl aktivním sportovcem a zúčastňoval se lyžařských závodů. Dělníky nutil po práci také sportovat.

U svých podřízených byl velmi oblíbený. Nikdy se nad nikým nepovyšoval, lidé za ním mohli s čímkoliv přijít pro radu. Tvrdil, že kolektiv je nutné budovat i psychicky. Ze svých zkušeností věděl, co se může stát, když jsou zaměstnanci nespokojeni. Poskytl dělníkům nevídané sociální zázemí, kladl důraz na dobré pracovní podmínky. Přestože odmítal vstoupit do strany, díky svým schopnostem měl důvěru.

Mládežníci měli od roku 1958 na výběr z osmi zájmových kroužků. V létě se na motorkách jezdilo na týdenní zájezd do zahraničí, v zimě se v rámci vodáckého kroužku vyráběly pramice. Bylo zde i družstvo potapěčů. Oblíbený byl kroužek sportovní a brokové střelby, ve Zbenických Zlákovicích byla střelnice na asfaltové holuby. Sportovní klub Tatran připravoval nácviky na spartakiády.

O volnočasové vyžití nebyla na přehradě nouze. O životních podmínkách přehradářů, zvláště v samotném počátku stavby, se dostupné prameny však příliš lichotivě nevyjadřují. Píše se o patnácti stovkách dělníků bez dostatečného přísunu pitné vody, bez topení, bydlící v dřevěných barácích a „všude bláto až po uši“. Organizace práce zpočátku vázla, na staveništi vládl velký chaos. Dělníci často neměli práci a museli si brát dovolené. Stavba se rozbíhala jen velmi pomalu. Metody, které stačily k vybudování Slapské přehrady, byly na Orlík již nedostačující.