Kostel zachvátily plameny, zvonici zničil dynamit. Orlické přehradě ustoupily i cenné sakrální stavby

Orlická přehrada zatopila několik obcí, část Týna nad Vltavou, desítky osad a samot. Pod vodou skončilo na 650 obytných či hospodářských budov, mezi nimi 14 mlýnů, 6 pil a 4 elektrárny. Co se stalo s cennými sakrálními stavbami, které byly součástí těchto osad? Některé z nich se podařilo zachránit, většině však zpečetil osud dynamit, plameny, či stroje místních zemědělců.

Románský kostelík u Červené nad Vltavou měl být původně také zničen a zatopen, nakonec se však rozhodlo o jeho přesunu nad hladinu jezera. Ani hlasy Milevštích, kteří byli (údajně z finančních důvodů) pro demolici a zatopení všech církevních objektů, naštěstí nebyly vyslyšeny. V listopadu 1960 sice tato stavba z 12. století opravdu na čas zmizela ze světa, ale jen proto, aby mohla být později o 200 metrů dále a šest desítek metrů výše znovu postavena. Zvonici a přilehlý hřbitov se však zachránit již nepodařilo. O osudu zvonice tak rozhodl dynamit. Všech 250 hrobů a 4 hrobky byly nákladem 600 tisíc korun asanovány a části některých hrobů i s kříži přeneseny poblíž Květova.

Před vodou bylo uchráněno i několik menších historicky cenných objektů. Podařilo se zachránit například sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1724, údajně z dílny Matyáše Bernarda Brauna, která stála na Ždákově blízko přívozu. Ze zátopové oblasti byla přenesena i barokní Boží muka z roku 1764, která stála v blízkosti Sobědražských břehů. Dodnes je můžeme vidět u cesty ze Sobědraže k blízké hájence.

Ne všechny sakrální stavby se však podařilo zachránit pro budoucí generace. Jezeru musel ustoupit například kostel Sv. Štěpána v Těchnici, či kaple S.Vojtěcha v Orlických Zlákovicích. Na demolici některých objektů se údajně podíleli i místní zemědělci, kteří materiál ze staveb používali pro své stavební účely.

Těchnický kostel byl zmiňován jako farnost již v roce 1352. Poslední mše se zde sloužila v listopadu roku 1957, poté byl kostel odsvěcen a pobořen. V porovnání s okolními budovami však byla demolice spíše symbolická, kostel se nechal v podstatě jen vyhořet. Itinerář byl rozvezen do několika kostelů na Příbramsku, hlavní oltář do Rožmitálu p. Třemšínem. Posledním pohřbeným na místním hřbitově byl mladík z Orlických Zlákovic, který se týden před svou vlastní svatbou na štandu otrávil alkoholem.