Tomáš Pospěch: Výjimečný dar Josefa Koudelky má již v péči Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Na 2000 fotografií, které reprezentují jeho celoživotní dílo, věnoval fotograf Josef Koudelka několika českým státním kulturním institucím. Největší část, 1800 položek včetně slavného cyklu Invaze, získalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Vedle rozsáhlých autorských souborů Františka Drtikola a Josefa Sudka, které byly také do muzea darovány, bude kolekce Josefa Koudelky patřit k nejvýznamnějším souborům světové fotografie v českých sbírkách. Sbírku Josefa Koudelky a zpracování daru má v Uměleckoprůmyslovém museu na starost kurátor a historik fotografie Tomáš Pospěch. V Galerii Františka Drtikola v Příbrami se měla konat jeho přednáška o místě Josefa Koudelky v kontextu české fotografie. Vzhledem ke zhoršující se epidemiologické situaci je přednáška zatím odložena. Jako částečnou náhradu přinášíme s Tomášem Pospěchem rozhovor, ve kterém popisuje, jaké plány má muzeum s darovaným dílem, a rovněž přibližuje, jak vznikala Koudelkova kniha Deníky, která právě v těchto dnech vychází.

Jednání o poskytnutí daru mezi Josefem Koudelkou a Uměleckoprůmyslovým museem (UPM) probíhala od roku 2007. Je to běžná doba v případě tak obsáhlé kolekce, nebo byl tento případ v něčem specifický?
Dar Josefa Koudelky je zcela výjimečný. Jak objemem, v současnosti je to více než 1850 položek a další fotografie, negativy a dokumentační materiál budou následovat v dalších vlnách, tak i do hodnoty. Josef Koudelka začal jednat s muzeem před 14 lety, ale v denících jsem četl zápisy ještě o několik let starší. Rozhodl se oslovit UPM s tím, že v jeho sbírce fotografie bude uloženo vše, co v životě vytvořil. Další menší kolekce fotografií pak daroval ještě do Národní galerie, Národního muzea a Moravské galerie v Brně. V průběhu let bylo potřeba vytvořit smlouvy, které by reagovaly na všechny autorovy podmínky a byl postaven nový depozitář UPM, aby mohly být sbírky UPM, a tedy i dar Josefa Koudelky důstojně uloženy.

Nový depozitář UPM byl dokončen v roce 2016. Můžete přiblížit jeho specifické podmínky a prostředí?
Sbírka ve staré budově UPM na Palachově náměstí v Praze léta narážela na prostorové i technické limity budovy. Teď jsou konečně v depozitu umístěny fotografie ve tmě a v odpovídající nekolísající teplotě a vlhkosti. Myslím, že Koudelkovo rozhodnutí darovat takový velkorysý dar UPM, a tedy i českému státu, napomohl uspíšení výstavby tohoto centrálního depozitáře.

Plánuje UPM v budoucnu zřídit stálou expozici díla Josefa Koudelky? Případně jaké jsou nejbližší plány s díly z darované kolekce?
Smlouva s Josefem Koudelkou a muzeem nás zavazuje část jeho díla vystavit. To určitě uděláme. Musíme ale vyřešit obměňování fotografií tak, aby je delší vystavování nepoškodilo. Připravovány jsou také zápůjčky do zahraničí, což byla také jedna z podmínek převzetí daru. Aktuálně je připravována velká výstava Josefa Koudelky v nových prostorách muzea fotografie v Lausanne.

Právě vychází kniha Deníky, na které jste s Josefem Koudelkou pracoval. Jde o výběr textů z 68 deníků, které si Josef Koudelka vedl v průběhu posledních 51 let. Jakou metodiku jste uplatnil při výběru textů a do jaké míry do výběru zasahoval samotný autor?
Josef Koudelka je až proslavený svou pečlivostí, maximalismem a snahou mít své dílo a to, jak je prezentováno, co nejvíce pod kontrolou. Ze čtení deníků vím, že dlouho zvažoval, zda je na konci života zničit, darovat do archivní instituce s podmínkou, že je nikdo 35 let nesmí číst, anebo zda část z nich zveřejnit. Potěšilo mne, když mne oslovil, zda bych je nechtěl pročíst a rozhodnout, zda je zveřejnit – co a v jakém množství. Současně jsem si chtěl dříve, než práci na denících definitivně potvrdím, ověřit, jestli budu umět jeho písmo číst, seznámit se aspoň částečně s charakterem poznámek, co si poznamenával, nakolik byl osobní atd. Potěšilo mne, že se mi to dobře čte, autor je otevřený, v dobrém smyslu kritický. Ale také, že zápisy v deníku jsou fascinující jak pro fotografa a historika umění, jako jsem já, a současně mohou být čtivé i pro toho, kdo se zajímá obecně o kulturu nebo svět kolem sebe. Josef Koudelka v nich hodně píše o tvorbě i osobních vztazích k osobnostem jako Henri Cartier-Bresson, René Burri, William Klein, Anna Fárová, Markéta Luskačová, Dagmar Hochová nebo John Berger. A také o svých přátelstvích a vztazích se ženami nebo lásce k dětem. Jsou i návodem, jak se stát fotografem a jak rozvíjet svou tvorbu. A ve výsledku můžeme číst deníky jako příběh exulanta, který se snaží svou práci dělat naplno, hledá svou roli v cizím prostředí a nechce přitom obětovat to jediné, co emigrací a ztrátou domova získal – tedy vlastní svobodu.
Nenapadlo mne, že bych mohl dostat takovou nabídku, Josef Koudelka si mne nějak vybral. Ale ukázalo se, že je dobré, že jsem měl teoretickou i praktickou zkušenost s momentní fotografií, spaním venku a znal jsem poměrně podrobně tvorbu většiny osobností, o kterých si v denících psal. Jen zápisy ve francouzštině nebo italštině jsem si od něj musel nechat překládat. Josef Koudelka má také velice specifický, mnohdy až kaligrafický způsob zápisu. Hned na počátku jsem proto přišel s koncepcí, že se v knize bude střídat text s reprinty dvojstránek deníků a také jsem chtěl, aby tam byly Josefovy fotografie. Tím, že byl minulý rok do jisté míry zavřený v Paříži a nemohl moc cestovat, procházel negativy a kontakty v Magnu a vybral řadu dosud nepublikovaných fotografií, které v minulosti pořídil a měly vztah k jeho životu.
V neposlední řadě měli velký vliv na definitivní podobu deníků nakladatel Viktor Stoilov, redaktoři Eva Hrubá a Jan Šulc a samozřejmě grafik Aleš Najbrt. Byla to podnětná spolupráce. Josef Koudelka umí jasně říct svůj názor, současně bylo příjemným překvapením, jaký prostor nám ve výsledku dal a až na některé zásahy, kterým rozumím, kdy se například nechtěl zbytečně někoho dotknout nebo způsobit nedorozumění v pasážích, které se dají vykládat různě, nechal publikovat řadu kritických nebo osobních zápisů.

Josef Koudelka se v posledních letech rozhodl věnovat uspořádání svého archivu s více než 30 000 naskenovanými kontakty. Máte aktuální zprávy o tom, v jaké je fázi?
Máme za sebou dvě fáze daru, který teď zpracováváme, a připravujeme k vydání souborný katalog. Domluveno je, že až skončí výstavy posledního projektu Ruins, fotografie se přesunou také k nám do muzea. Aktuálně pracujeme na předání layoutů výstav, které si Josef Koudelka většinou rozvrhoval sám a jejichž přípravu má pečlivě dokumentovanou, a také některých dopisů. V budoucnu je ještě uvažováno o převzetí archivu negativů. Kontakty má autor aktuálně u sebe, pracuje s nimi a osobně mne to velmi těší. Je tak naděje, že některé projekty z minulosti se dočkají dokončení a knižního vydání. Třeba v listopadu byl v prestižním francouzském nakladatelství Delpire vydán Koudelkův soubor Divadlo, zatím francouzsko-anglicky, ale možná přijde české vydání. A některé další knihy se připravují.

Doc. Tomáš Pospěch, Ph.D (1974)
Český fotograf, teoretik, pedagog a kurátor, jehož všestranné aktivity na poli fotografie a výtvarného umění přesahují do publicistické a nakladatelské činnosti (nakladatelství PositiF). Jako historik umění se zaměřuje především na fotografii a současné výtvarné umění střední Evropy. Ve svých dokumentárních fotografických projektech dlouhodobě zkoumá socio-kulturní otázky spjaté s tématem češství s přesahem do konceptuálních až subjektivně-meditativních poloh.