Tam, kde se rodí Klabava

Cestou přes paseku mě potěšily mladé sazenice – budoucí les už se dere na svět. Rány po kůrovci se hojí. Prodíral jsem se proti proudu Padrťského potoka, dnes už i tady zvaném Klabava, zarůstající pasekou směrem k té tajemné stavbě. Už jsem ale poznal, o co jde. Jen jsem to prostě za ty roky pustil z hlavy.

V prameništi Padrťského potoka je totiž vysoká hladina spodních vod. Když tu býval les a deště přicházely rovnoměrněji během celého roku a zimy byly bohaté na sníh, dalo se tady chodit jen v holinkách a to i v létě. Věděli to všichni, kdo Brdy znali a potřebovali vodu.

Právě tady, v rašeliništích pod bývalou hájovnou Na Rovinách, se totiž ukrývá zdroj pitné vody pro zaniklou vesnici Přední Záběhlá a i pro někdejší vojenskou posádku u vrchu Praha. Ta stavba, kterou dnes uvidíte z cesty, je ruina bývalé vodárny.

Zásobovala vodou domy na Záběhlé, vzdálené až 1,5 kilometru. Zděný „domek“ jsem kdysi fotil ještě ve stínu hlubokých, vlhkých smrčin – zarostlý stromky a mechem, ale stále celý, i když se do něho viditelně zakousl zub času. Vedle něj je studna. Ta je tam také dodnes, jen není zakrytá a je stále plná vody.

Spádový vodovod si tady místní lidé z Přední Záběhlé vybudovali svépomocí v roce 1949. Po nuceném vystěhování v 50. letech ale osiřel. Plánované připojení sousední Zadní Záběhlé už se nikdy neuskutečnilo.

Tahle studna ale není v prameništi jediná. Další, také plná vody, se nachází nedaleko místa, kde stávala hájovna Na Rovinách – přímo u cesty vzhůru k Praze. Ještě před kůrovcovou kalamitou v jejím krytu byla stará pumpa. Málokdo si jí všiml, dokud stála schovaná v lese. Když ale zmizel porost, začala být až příliš na očích a zmizela také.

Příště si připomeneme příběh samotné hájovny Na Rovinách – dnes ji můžeme vidět v jedné z podbrdských vesnic.