Ředitel Holobrada: Nemocnice se musí přizpůsobit trendům ve zdravotnictví i společnosti

Dokončení pavilonu D2, plán na rozšíření urgentního příjmu, robotická operativa, využití umělé inteligence, nebo neonatologie. To je jen výčet několika témat, které aktuálně zaměstnávají vedení příbramské nemocnice v čele s jejím ředitelem MUDr. Stanislavem Holobradou. S ním jsme hovořili nejen o těchto akcích, ale i společenských a ekonomických změnách, které nejspíš celý zdravotnický systém čekají.

Nemocnice aktuálně dokončuje některé investice. Které to jsou?
Tak jsou to ty velké stavební investiční akce. Hlavně dokončení pavilonu D2. Ve střednědobém plánu bychom se chtěli věnovat rekonstrukci i pavilonu I. Dále se snažíme zainvestovat některé další obory a pořídit tam novou technologii. Uspěli jsme v rámci přístrojové komise a byl nám povolen nákup robotického operačního systému.

Vy jste zároveň i chirurgem. Co to podle vás z pohledu chirurga přinese do operativy?
Je to další stupeň pokročilé laparoskopické operativy. Rád to přirovnávám k době před čtyřiceti lety, kdy se do praxe zaváděl ultrazvuk, následně CT vyšetření a magnetická rezonance. Stejně jako u zobrazovacích metod přinesla technologie rychlejší a přesnější vyšetření, i tak je robotická chirurgie především zlepšením operačních postupů, což povede především k co nejmenší zátěži a nejrychlejší rekonvalescenci pro pacienta.

Co si tedy pod tím představit?
Je to vlastně laparoskopická operativa, kdy je ten přístroj přímo v těle pacienta, kde je umístěna i 3D kamera. Operatérovy pohyby jsou korigovány a zpřesňovány právě pomocí robotického systému. Díky tomu je možné vykonávat nové postupy a být opravdu šetrnější k tělu pacienta. Je to zkrátka operativa nového tisíciletí. Tyto operace budou nákladově dražší, ale myslím, že je to přirozený vývoj a do budoucna to bude zcela běžná záležitost.

Při vyslovení spojení „robotická chirurgie“ si někteří lidí představí, že je bude operovat přímo nějaký robot s umělou inteligencí. Myslíte, že se toho také dočkáme?
Myslím, že v dohledné době ne. Umělou inteligenci už dnes využíváme například u zobrazovacích metod. Spíš se domnívám, že tyto novinky budou zatím pouze na zpřesnění a zlepšení diagnostiky. Umělá inteligence je totiž schopna načerpat hodně moc dat, například nastudovat tisíce snímků a jejich popisů a tím v krátkém horizontu získat zkušenosti, které trvají člověku řadu let. To vidím zatím jako hlavní přidanou hodnotu. Otázkou je i nějaká právní zodpovědnost. Nemůžeme se na umělou inteligenci vymlouvat, stále musí být kontrola zkušeného lékaře, který výsledky potvrdí. Myslím, že nějaká samostatná operace, prováděná umělou inteligencí, nebo robotem, je zatím hodně vzdálená.

Kromě robotické chirurgie by měla v příštím roce být vybudována v Příbrami také neonatologie. Můžete k tomu říct více?
Dnes jsou na porodnictví kladeny velké nároky nejen na profesionalitu, ale i na lidský přístup a příjemné prostředí. Právě v tomto duchu chceme budovat i neonatologii. Chceme vyjít maximálně vstříc všem rodičkám, tedy i těm, které by jinak třeba zvažovaly domácí porod. S ním já vnitřně nesouhlasím. Myslím, že v dnešní době, kdy je lékařská péče opravdu dostupná, je to velký risk. Je možné, že porod bude probíhat fyziologicky a tak, jak má. Pak je šance, že to může i v domácích podmínkách dopadnout dobře pro matku i dítě, ale stačí i malá komplikace a v důsledku může jít o životy obou dvou.

Právě proto, že kromě klasických fyziologických porodů se rodí i děti, které jsou na hraně nedonošených kojenců, je třeba intenzivnější péče neonatologů. A i vzhledem ke stále většímu průměrnému věku prvorodiček i těchto případů přibývá. My jsem novorozenecké oddělení měli vždycky, ale nyní jej chceme rozšířit i o nové technologie, abychom zajistili maximální péči právě i o novorozence, kteří nepřišli na svět za ideálních podmínek. Dokážeme se pak postarat i o větší spektrum dětí, nemáme však ambice ani možnosti se postarat o mimořádné případy, které budou směrovány i tak do specializovaných center.

Hodně se hovoří o nedostatku peněz ve zdravotnictví a o tom, že nemocnice budou nucené zefektivnit svůj provoz. Jak se na to díváte vy?
Zásadní problém je podle mě v tom, že pojišťovny využily své rezervy, tedy přebytky z minulých let pro vytvoření nějaké sociálního smíru v rámci lékařského stavu. A úhradová vyhláška byla vždy tvořena podle nějakých principů a předpokladů. A ty požadavky za práci jsou dnes vyšší. Možná je to příprava na to, že na části péče se bude muset podílet nejspíš i sám pacient. To si ale nedovedu představit u akutní péče, kde si klient nevybírá, kdy tu péči potřebuje.

Dalším problémem je i fakt, že zdravotnická zařízení si na svůj provoz vydělávají právě plánovanou péčí, která se dá i podle názvu přesně naplánovat a zefektivnit. My ale musíme poskytovat i péči akutní a u té nikdy nevíte, kolik pacientů přijde a kolik tak dostanete za platby od zdravotních pojišťoven. Přesto je třeba mít k dispozici tým lidí, který ty akutní případy dokáže pokrýt. Navíc, když vám přijede na urgent člověk, který nekomunikuje, je velmi složité zjistit, co přesně mu je, na co je alergický a podobně, takže je třeba celá řada dlouhých a nákladných vyšetření na to, aby se mohla stanovit ta samotná léčba. V tomto nemůžeme konkurovat například řadě soukromých zařízeních, které jsou postavené právě na poskytování plánované péče.

Problémem je také nadužívání akutní péče, což zatěžuje celý zdravotnický systém. Ale není politická ani jiná odvaha tento problém řešit. To, co můžeme udělat my, je například zkrácení doby hospitalizace, díky čemuž zvládneme poskytnout péči více pacientům. Díky novým léčebným a operačním postupům je to již v mnoha případech možné. Takže chceme jít i touto cestou, nikdy to však nesmí být spojeno s nepřiměřeným rizikem pro pacienta. Také je třeba správné hospodaření s drahými intenzivními lůžky.