Někdy si pes a páníček sednou na první pohlazení, říká nevidomá majitelka vodicího psa

Přednáškový program v Knihovně Jana Drdy Příbram bude mít v pondělí 28. dubna nezvyklého hosta. Se svojí majitelkou Andreou Hlaváčkovou sem dorazí vodicí fenka Prada, aby také předvedla, jak pomáhá své nevidomé paničce v běžném životě. „Ukázka toho, co takový pes umí, ale nebude plnohodnotná. V uzavřené místnosti není tolik prostoru, který bychom potřebovaly,“ říká Andrea Hlaváčková ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR, oblastní odbočky Příbram, která v knihovně nejdříve krátce představí činnost organizace.

„Následovat bude část o štěňatech a předvýchově psa. Na starost ji má paní Jelínková, která s dcerou předvychovává štěňata. Bude se věnovat tomu, jak dlouho předvýchova trvá a co vše se štěňátko učí,“ předesílá Andrea Hlaváčková zaměření besedy, v níž bude poté sama pokračovat i se svojí vodicí fenkou. Jak náročný je výběr správného vodicího psa, je podle jejích zkušeností těžké odhadnout. „Někdy si pes a páníček sednou na první pohlazení, první procházka prostě vyjde na první dobrou. Ale někdy je třeba delší vybírání,“ konstatuje. Budoucí majitel psa se s ním musí sladit nejen tempem chůze, ale také barvou srsti a povahou. Barva psa je důležitá např. pro lidi se zbytky zraku, kteří třeba černého psa dokáží občas vidět na kratší vzdálenost. Lidé i psi se pak liší také tempem chůze, někdo je rychlejší a jiní se pohybují pomaleji.

Roli hraje i rasa psa. Mezi živější a temperamentnější patří např. border kolie, věrní a klidnější bývají labradoři. V úvahu je nutné brát také alergie na psí srst. „Ani to však není překážka. Vycvičit na vodicího psa lze i královského pudla či křížence labradora a královského pudla,“ vysvětluje Andrea Hlaváčková. První rok života stráví pes na předvýchově u dobrovolníka. Samotný výcvik trvá rok, pes se učí již speciální povely v postroji, chůzi u nohy a další. Plně vychovaný, se všemi zdravotními testy a kastrovaný je předáván majiteli až ve svých dvou letech.

Pokud pes už není schopen majiteli dále pomáhat, má různé možnosti svého „důchodu“. Jednou z variant je kontaktovat cvičitele, aby ho umístil do vhodného prostředí a k někomu, kdo mu dopřeje důstojný závěr života. Pokud to jde, nechá si člověk se zrakovým postižením psa doma i po skončení jeho „pracovní kariéry“. „Můj první vodicí pes dostal krásný důchod, a to u mých rodičů v domku na zahradě. Možnosti jsou skutečně různé,“ dodává Andrea Hlaváčková s tím, že původně plánovanými hosty setkání byl také majitel, který se svou starší vodicí fenkou absolvoval kurz canisterapie a nyní navštěvují různé organizace a zařízení.

Beseda v knihovně je součástí akcí pořádaných v rámci Týdne vodicích psů. Začíná v 18.00 ve 3. patře knihovny na nám. T. G. Masaryka.