Máte doma „zapomnětlivého génia“? ADHD u dospělých je častější, než si myslíme

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je neurovývojová porucha, která je popsána v mezinárodních diagnostických klasifikacích (např. DSM-5-TR a ICD-11). U dospělých se může projevovat jinak než u dětí. Hyperaktivita bývá méně nápadná, často se mění v pocit vnitřního neklidu. Přetrvávají však potíže s pozorností, organizací času, dokončováním úkolů, impulzivitou nebo zapomínáním.

Proč se o ADHD u dospělých mluví méně?
Jedním z důvodů je historický pohled na ADHD jako na „dětskou diagnózu“. Teprve v posledních desetiletích se výzkum více zaměřil na projevy v dospělosti. Řada dnešních dospělých navíc vyrůstala v době, kdy se o ADHD mluvilo méně a diagnostické možnosti byly omezenější.

Dalším faktorem je, že příznaky mohou být zaměňovány za „lenost“, „nespolehlivost“ nebo osobnostní rysy. Mnoho dospělých si vytvoří vlastní kompenzační strategie, díky nimž fungují, ale za cenu vysoké míry stresu a vyčerpání.

Jak časté ADHD u dospělých je?
Podle epidemiologických studií se odhaduje, že ADHD se v dospělé populaci vyskytuje přibližně u 2–5 % lidí. Skutečný počet může být vyšší, protože část osob není nikdy diagnostikována.

Jaké dopady může mít neléčené ADHD?
Výzkumy ukazují, že neléčené ADHD může souviset s vyšším rizikem:

• pracovních potíží a častější změny zaměstnání,
• problémů ve vztazích,
• úzkostných a depresivních poruch,
• poruch užívání návykových látek.

To ale neznamená, že každý dospělý s ADHD tyto obtíže má. ADHD je velmi individuální a mnoho lidí s touto diagnózou je úspěšných ve své profesi i osobním životě.

Dá se ADHD u dospělých léčit?

Ano. Odborné postupy zahrnují:

• farmakologickou léčbu (například stimulanty nebo nestimulační léky, podle individuální indikace),
• psychoterapii, zejména kognitivně-behaviorální terapii zaměřenou na práci s organizací času, impulzivitou a plánováním,
• psychoedukaci a nácvik praktických strategií.

Diagnostika i léčba patří do rukou kvalifikovaného odborníka – psychiatra či klinického psychologa.

Možná tedy ten kolega, který neustále ztrácí klíče, ale dokáže během jedné noci vymyslet skvělý projekt, není „chaotik“, ale člověk s nepoznaným ADHD. A možná je načase začít mluvit o tom, že tato porucha nekončí dětstvím – jen se v dospělosti často naučí lépe maskovat.

Pokud někdo dlouhodobě pociťuje obtíže s pozorností, organizací či impulzivitou, je vhodné obrátit se na odborníka. Správná diagnóza může přinést nejen léčbu, ale i úlevu a pochopení.