„Nebýt souhry určitých náhod, mohlo vše dopadnout jinak"

ROZHOVOR

27. listopadu 2018 (19:42)

„Nebýt souhry určitých náhod, mohlo vše dopadnout jinak"

Skupina Bosáci oslavila 19 let od založení. Zakládající člen Lukáš Ondrušek v rozhovoru prozradil, jak bylo, jak je...

Skupina Bosáci letos oslavila již devatenácté výročí. V jakém složení
kapela začínala a jaké je momentální seskupení?

Kapela začínala v listopadu 1999 jako trio, a to pod názvem B.O.S. Underground. Tenkrát jsem se seznámil při civilní službě v příbramské knihovně Jana Drdy s klávesistou Vlastou Svobodou a posléze s kytaristou Petrem Bětíkem. Jelikož já hraji od malička na bicí a k tomu zpívám, tak byl jen krůček k založení kapely. Byla to jen sranda kvůli jediné akci a nebýt souhry určitých náhod, mohlo vše dopadnout jinak. V této tříčlenné formaci jsme odehráli zmíněnou jednu akci, a protože se nám to zalíbilo a lidem očividně taky, pokračovali jsme v tom ještě asi rok akcemi po příbramských klubech, než jsem přizval do kapely další dva muzikanty - kytaristu a basistu.

V současnosti jsou dvě varianty - menší tříčlennou sestavu, kterou tvořím já, kytarista a zpěvák Petr Bětík a baskytarista Jiří Drážďanský, čtyřčlennou sestavu mám rozšířenou o klávesy, na které se v současnosti střídají Iva Gubaniová a můj bratr Dalibor Ondrušek.
Od každého člena kapely vždy očekávám stejnou časovou flexibilitu jakou mám já, což ale v reálu bohužel nefunguje. Není to možné s ohledem na jejich pracovní závazky. U mě se stala hudba nejen obrovským životním koníčkem, je pro mě zároveň zaměstnáním. Je to splnění mého dávného snu.

Dokážeš odhadnout, kolik živých koncertů za svou historii kapela odehrála?

Akcí už proběhlo hodně, nyní jsme u čísla 1258.

Ve vašem repertoáru jsou většinou převzaté písně, máte i vlastní tvorbu?

V samotném počátku jsme se rozhodli zůstat u hraní převzatých skladeb a tuto vizi se snažím v kapele držet dodnes. Měli jsme sice dvě vlastní skladby - jedna se jmenovala Traces a název té druhé už si nevybavuji, myslím, že nebyly špatné, ale nezůstali jsme u nich.
Ani se u nás nikdy extra neprojevovaly sklony ke skládání. Výjimkou byl náš bývalý kytarista a zpěvák Aleš Chovaneček, se kterým jsem v období kolem roku 2004 nebo 2005 vytvořil vedlejší projekt nazvaný Aglaia. Hráli jsme vlastní anglicky zpívané skladby. Trochu popu, rocku a mixnuté s prvky funky.
Samozřejmě s odstupem času lze vnímat jako velkou škodu, že Bosáci nehráli
vlastní skladby dál, kdo ví, kde jsme po těch letech mohli být, ale taky jsme už třeba nemuseli existovat vůbec. Přeci jen, udržet kapelu takovou dobu, není nijak lehké. Proto jsem moc rád a moc si toho vážím, že stabilně patříme mezi vyhledávané kapely na svatby, plesy, firemní večírky v našem regionu, dobré jméno jsme si udělali na Vysočině a Moravě, kam jezdíme docela pravidelně.

Jaké bylo podle Tebe nejlepší vystoupení skupiny v historii?

Abych řekl pravdu, na tuto otázku nedokáži už dlouho dost dobře odpovědět. Já osobně si každé hraní snažím užít maximálně a vždy se snažíme dělat vše pro to, aby ta konkrétní akce byla právě tou nejlepší. Někdy člověku uvíznou v hlavě momenty, chvilky, které pro druhé nejsou až tak podstatné.
Na co ale fakt rádi v kapele vzpomínáme, je situace z jedné nedávné svatby. Měli jsme hrát sólo pro novomanžele, ale očividně DJovi to nikdo neřekl a on tu písničku pustil. Byli jsme zaskočeni, ale začali jsme zlehounka hrát do podkladu. Když to DJ zpozoroval, tak jak my jsme zesilovali, on hudbu ubíral, až jsme volně přešli do oné skladby, a protože dle mého tu píseň hrajeme velmi věrohodně, mnozí lidé si toho ani nevšimli a po tanci novomanželů byli velmi překvapeni. To byl moc hezký okamžik.

Kde vás mohou naši čtenáři v nejbližší době vidět, slyšet?

Veškerý rozpis akcí je na našich stránkách www.bosaci.cz. Nyní nás čeká několik firemních akcí pro uzavřenou společnost, nejbližší veřejnou akcí jsou Vánoce s pribram.cz 13. prosince v clubu Šachta. Na tu akci se moc těším a doufám, že vytvoříme s kapelou příjemnou předvánoční atmosféru.

Tip redakce: Rozhovor se zpěvákem E!E - Bořkem Řehořem „Chtěl bych napsat paměti, ale já si vlastně nic nepamatuju…."