Majitel Cvokařského muzea: Obloukem jsem se vrátil ke svému snu před šedesáti lety

Ve Starém Rožmitále a v jeho okolí bývalo v minulosti plno cvokařů. Nebudeme se věnovat nějaké diagnóze, ale skoro zapomenutému řemeslu, cvokařství. Zapomenutému jenom skoro. Aby se na tohle v minulosti dost důležité řemeslo zcela nezapomnělo, se zasloužil Jindřich Jirásek. Založil před lety Cvokařské muzeum ve Starém Rožmitále. V jeho, relativně malém, ale úžasném muzeu se můžeme seznámit s tím, kdo byli cvokaři a co vyráběli.

Zajímavé muzeum najdete ve Starém Rožmitále, části města Rožmitál pod Třemšínem v začátku Aleje Johanky z Rožmitálu. Cvokařství už neexistuje, ale v minulosti bylo dost důležité. Cvokaři například vyráběli okování vojenských bot. V muzeu se návštěvník podrobně seznámí s celým procesem výroby. Na první pohled v expozici zaujme okovaná bota a vedle ní ležící šerky, které se ručně vyráběly pro okování především vojenských bagančat ve vedlejším veřtatu. Na panelech najdete historické fotografie a další artefakty, které seznámí návštěvníka s cvokařským řemeslem, které mělo tady a v okolních vesnicích na Rožmitálsku téměř 300 let dlouhou tradici. Poznáte historickou technologii výroby cvočků do bot, ale i hřebíků. Panely něco prozradí i s tím, jak tady dříve lidé žili, čím se bavili. V dílně z přelomu 19. a 20. století je k vidění výheň s cvokařským měchem a cvokařský tzv. špalek ze žuly, na jehož povrchu jsou přípravky pro výrobu hřebíku. Vybavení veřtatu doplňují různé typy kleští pro uchopení žhavého drátu či výkovku, cvokařské kladivo a vzorky výrobků.

Majiteli a tvůrci muzea jsme položili několik otázek, kde se dozvíme více o tomto, už zaniklém řemesle, které se v minulosti provozovalo v kdejaké usedlosti na Rožmitálsku.

Co bylo podnětem k vybudování takové komorně laděné expozice? To byl váš nápad založit muzeum?
Manželka pochází z chalupy, v níž se zachoval funkční veřtat neboli cvokařská dílna. Její děda býval cvokařem, otec a všichni jeho bratři pak pracovali ve výrobním družstvu Kovostar, do něhož po roce 1948 přešli soukromí cvokaři ze Starého Rožmitálu.

Vybudovat muzeum mě napadlo po povodních v roce 2002, kdy byla možnost přikoupit navazující stavení, v němž jsem mohl zřídit místnost s informacemi o tomto zaniklém řemesle i o Starém Rožmitále. Takže Cvokařské muzeum, zcela určitě jediné takové v Česku, tvoří dvě místnosti se samostatnými vchody z Aleje Johanky z Rožmitálu.

Kde jste sháněl veškeré artefakty?
Veřtat byl skoro zařízen, jako kdyby z něj cvokaři právě odešli, dokumenty a fotografie jsem získal z pozůstalosti tchána, jenž byl typem člověka, který žádnou písemnost nevyhodí. A pak mi hodně pomohli přátelé i neznámí dárci. Nejen před 13 lety při zakládání muzea, ale i tím, že mi přinášejí věci přímo či jen zdánlivě související s cvokařstvím. Vždyť v obci dříve býval veřtat v každém druhém stavení a v celém rožmitálském údolí pracovalo třeba během 1. světové války několik set cvokařů.

Kolik lidí prošlo muzeem, máte přehled, když nevybíráte vstupné?
Muzeum je otevřeno od dubna do začátku listopadu každý den od slušné hodiny ranní do soumraku. Jak je netradiční otvírací doba, tak je neobvyklý i pobyt uvnitř. Vstup je zdarma a návštěvníci jsou zde sami a jak dlouho chtějí. Počtení a zajímavých údajů je tu dost.

Je pravda, že přesně nevím, kolik lidí expozicí projde, ale podle návštěvního sešitu, zájezdů skupin či náhodně spatřených lidí, odhaduji, že jich může být tak tři a půl tisíce za sezónu.

Také spolu s místními pořádáte spousty zajímavých akcí. Zmínit můžeme například už tradiční Jeleni v áleji...
Je pravda, že rád něco dělám pro lidi. Takže mám nejen muzeum, ale pořádám i akce kolem něj včetně zmíněné, trochu bláznivé výstavy Jeleni v áleji se válejí, které už je deset let. Čím bláznivější, tím vítanější jeleni na čemkoli jsou vystaveni na plotech sousedů a sousedé i příchozí jsou počastováni jídlem a pitím.

A pak třeba ještě společné fotografování obyvatel Starého Rožmitálu, pro děti stálá výstava solárních figurek v okně muzea a postaviček na zahradě a další. Jiné akce, jako je Hromnický vejšlap, Tour de Starák na bicyklech nebo události pořádané hospůdkou, hasiči či házenkáři dokumentuji a píši o nich.

Jste také autorem několika knih, vedle knihy Cvokaři, která vlastně souvisí s vaším muzeem, jsou tu další s jinou tématikou. Kromě toho jsou zajímavé vaše seriály na webu o Starém Rožmitálu. Není obvyklé, aby si občané sami založili web o části své obce. Je v tom třeba pocit, že oficiální stránky města se málo věnují svým osadám, částem?
Se stránkami města či jinými stránkami nebo facebookovými profily Rožmitalanů nemá moje činnost nic společného a ani to nemá být jejich konkurence. Mě prostě to, co dělám, baví, a proto píšu hlavně o Starém Rožmitálu knížky a skoro každý den dávám na web zprávu o tom, co se v této městské části děje.

V mládí jsem chtěl vydávat svoje noviny, což samozřejmě nešlo. Pak jsem na Karlově univerzitě vystudoval žurnalistiku. V životě jsem se ale činil v reklamě a veletrzích, a teď jsem se obloukem vrátil k svému snu před 60 lety. Díky internetu mohu „své noviny“ konečně dělat.