Ema Destinnová zemřela před devadesáti lety. Vyrůstala v Milešově, svým hlasem dobyla světovou operu

Vlastním jménem Emilie Věnceslava Pavlína Kittlová se narodila 26. 2. 1878 v Praze. Vyrůstala v Milešově u Příbrami, kde její otec Emanuel Kittl koupil doly na antimon smíšený se zlatem, ze kterého je například vyroben i primátorský řetěz v Praze. Její matka Jindřiška Kittlová (rozená Šrutová) studovala zpěv v Praze, Miláně a Paříži, uměleckou dráhu však opustila pro starosti o rodinu. Emanuel Kittl měl pověst štědrého muže, který hojně podporoval veškeré slavnosti, které byly v obci pořádány. Bývalo tehdy zvykem, že ve významných dnech měli lidé celodenní volno a právě Kittl byl tím, který ušlé zisky lidem kompenzoval.

Původně žila rodina v menší budově, kterou po výstavbě Zámečku Destinov prodala. V té také byla jako malá Ema pokřtěna. Později rodina doplatila na štědrost otce a musela zámek opustit. Jelikož byli ve velké finanční tísni, odprodali budovu za zlomek její ceny. Nový majitel ji později prodal za dvacetinásobek pořizovací hodnoty. Do Milešova se Ema nikdy nevrátila, kvůli vzpomínkám na neúspěch v podnikání svého otce obec zavrhla.

V Praze se Ema od svých čtrnácti let začala kromě zpěvu zdokonalovat i ve hře na klavír a na housle. Docházela také na hodiny zpěvu, jméno své učitelky si zvolila za umělecký pseudonym. Její otec ji brzy přivedl mezi umělce a významné osobnosti. Už tehdy nejeden umělecký bohém propadl Emině kouzlu. Jedním z nich byl i hudební skladatel Ludvík Vítězslav Čelanský, pozdější dirigent České filharmonie.

Světového úspěchu dosáhla ve Dvorní opeře v Berlíně nebo například v londýnské Covent Garden. Zazářila v Paříži a proslavila se Straussovou Salome. V Metropolitní opeře v New Yorku zpívala v Pucciniho opeře Děvče ze Zlatého západu. 

Do Prahy se po namáhavých divadelních sezónách vrátila v průběhu první světové války. S postupem pěvecké kariéry hostovala celkem osmdesátkrát v Národním divadle. S rostoucí slávou přicházely také nabídky k sňatku, ale Ema je odmítala s tím, že svoboda je jí nadevše, a že se neprovdá než za Čecha. Nakonec se provdala za důstojníka československého letectva Josefa Halsbacha.

Po ukončení války se Destinnová pokoušela v zahraničí vrátit zpět na pěvecké výsluní, ukázalo se však, že se v pěvecké branži mnohé změnilo. Pro značnou obezitu a nepohyblivost se stáhla do ústraní na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou a jen příležitostně zpívala na koncertech. Postupně se vzdala svého uměleckého působení, sbírala starožitnosti a částečně se věnovala vyučování zpěvu. Kvůli manželovi čím dále více upadala do hmotných problémů a dluhů. Zemřela na mrtvici 28. ledna 1930 v nemocnici v Českých Budějovicích v pouhých 52 letech.