Důl Vojtěch slaví 140 let od dosažení kilometrové hloubky

Podstatná část dobývacích prací se realizovala právě v dole Vojtěch, původně zvaném Nová jáma. Jáma se začala hloubit 11. října 1779 mezi Vojtěšskou a Matkobožskou žílou v údolí pod březohorským návrším Koráb. Došlo k tomu zásluhou významného hormistra a huťmistra Jana Antonína Alise (1732–1801). V roce 1801 pronikli havíři již do hloubky 287,6. K odvodnění dolu sloužilo nejprve vodní kolo a od roku 1782 vodosloupcový stroj. V letech 1858–1859 došlo k zabudování prvního parního těžního stroje o výkonu 30 KS. O deset let později se podařilo proniknout do hloubky 800 m a v roce 1872 do 900 m. I z těchto velkých hloubek bylo možné získávat značné zásoby stříbrné a olověné rudy. Tehdy pracovalo na Vojtěšské a s ní spojené Mariánské šachtě celkem 1388 horníků. Kromě parního těžního stroje byl v roce 1863 instalován též parní stroj na čerpání vody. Byl umístěn na 12. patře jámy a sloužil až do roku 1926, kdy se uskutečnila jeho výměna za elektrický.

Dne 8. května 1875 dosáhli těžaři na dole Vojtěch světového prvenství 1000 m svislé hloubky za pomoci jediného těžního lana. Na počest tohoto pracovního triumfu se konaly ve dnech 13. – 15 září 1875 velkolepé oslavy na státní úrovni a s mezinárodní účastí. Na nárazišti 30. patra v hloubce 1 000 m byla umístěna pamětní deska připomínající tuto událost. Roku 1879 sfáral do podzemí dolu Vojtěch též slavný francouzský geolog a paleontolog Joachim Barrande a v roce 1885 habsburský arcivévoda Ferdinand Rainer (o těchto událostech vypovídají mimo jiné tři pamětní desky umístěné v expozicích Hornického muzea Příbram). Exkurzi v nitru země absolvoval např. i básník a spisovatel Jan Neruda, cestovatel Emil Holub a další.

Svědkem těchto událostí byla i současná šachetní budova postavená v roce 1870 na místě původní z období po roce 1779. Jedná se o monumentální průmyslový objekt architektury Malakov z 2. poloviny 19. století, který je jednou z dominant Březových Hor. Fasády budovy jsou řešeny kombinací režného lomového zdiva z tzv. dubohorského kamene a cihlových článků, při použití zajímavých tvarovek. Výška věže, měřená z nádvoří, činí 23,2 m; od lávky směrem k přilehlé komunikaci je výška hlavní šachetní budovy 21 m. Uvnitř budovy byla ocelová těžní konstrukce vysoká 16,23 m se dvěma lanovnicemi. Pro vertikální dopravu mužstva i rudnin byl v provozu parní stroj z produkce pražské továrny Breitfeld-Daněk vyrobený roku 1873, v dalších letech inovovaný a modernizovaný, o síle 450 KS (později upraven na 500 KS), instalovaný v nejnovější podobě do sousední strojovny v letech 1888–1889. Na dole Vojtěch bylo dosaženo svislé hloubky 1248,9 m 35. patrem a i s tzv. volnou hloubkou je jáma hluboká 1262,9 m. Hloubení dolu bylo ukončeno v roce 1935. Těžební práce však probíhaly až do roku 1978, kdy došlo z ekonomických důvodů k uzavření březohorského rudního revíru. Likvidační práce v dole Vojtěch byly ukončeny v roce 1981 zásypem na zátku v hloubce 40,4 m. Ohlubeň jámy byla zakryta betonovými panely.

V roce 1996 vykoupilo Hornické muzeum Příbram na Březových Horách hlavní šachetní budovu a strojovnu dolu Vojtěch od soukromých firem, které tyto objekty získaly počátkem 90. let v privatizaci. V roce 2000 při příležitosti 125. výročí dosažení světového rekordu svislé hloubky v této jámě se uskutečnilo slavnostní zpřístupnění historické budovy dolu Vojtěch veřejnosti. Muzeum sem situovalo expozici přibližující tuto významnou událost v dějinách hornictví a dále zde byla vytvořena galerie uměleckých děl s hornickou tematikou od akademického malíře Karla Hojdena (1893–1975) a akademického sochaře Václava Šáry (1893–1951).