Zuzana (35): Vyměnila pohodlí velkoměsta za vesnický život. Nechtěla žít ve smogu

Narodila se v Podolí a se svými rodiči žila v paneláku na sídlišti Stodůlky. V devatenácti letech potkala budoucího manžela, po nějakém čase se vdala a spolu také bydleli v panelákovém bytě. Porodila syna, ale anonymita hlavního města jim nevyhovovala.

Co Vám na pražském sídlišti nevyhovovalo?
Tisíce lidí, tisíce aut. Jedno dětské hřiště a spousta psích exkrementů všude kolem. Stereotyp každý den. Ráno do práce, odpoledne na procházku, nadýchat se smogu, uvařit večeři a jít spát. Syn začal po čase trpět astmatem, snažili jsme se každý víkend vycestovat mimo Prahu. Jednoho dne nás oslovila nabídka realitní kanceláře, která prodávala polorozpadlý dům u Příbrami.

Zakoupili jste ho?
Ano. Každý víkend jsme vyjížděli s nadšením, jak vlastními silami budeme proměňovat chatrč na chalupu. Pracovali jsme vždy od rána do večera, do Prahy jsme se vraceli až v neděli večer, byli jsme vyčerpaní, ale šťastní. Když bylo synovi pět let, rozhodli jsme se, že se přestěhujeme.

Oba jste pracovali v Praze. Museli jste změnit zaměstnání..
Manžel si začal hledat práci jako první. Když se mu naskytla pracovní příležitost v Příbrami, neváhal a okamžitě ji přijal. Já jsem zatím pracovala stále v Praze. Když nastoupil do nového zaměstnání, postupně nás začal stěhovat. Asi po měsíci jsem dala výpověď i já. Novou práci jsem sehnala během několika málo dní.

Jak reagovali vaši příbuzní?
Oni věděli, že nejme v Praze šťastní. Moji rodiče to tak trochu tušili a přijali to s pochopením. Pro rodiče manžela to nebyla dobrá zpráva. Byli zvyklí, že se navzájem často navštěvujeme. Chybíme jim, snažíme se je navštěvovat, jak to jen lze.

Jak dlouho probíhala rekonstrukce?
Ten dům jsme zakoupili po starších lidech, byla to opravdu ruina. Popravdě jsme vůbec netušili, do čeho se pouštíme. Vyměnili jsme pohodlí panelákového bydlení za vesnický život. Ten přechod byl pro nás tak trochu šok. Museli jsme vybourat příčky, udělat nové podlahy, rozvody elektřiny a topení, to byl asi největší problém. Topíme zatím v kamnech, moc komfortní to není. Přestavba stále probíhá, je to nekonečný příběh. Pro lidi, kteří bydleli celý život v bytě, to byla velká změna. Do té doby jsme neznali, co to je sekání trávy, v zimě odklízení sněhu.

Ve vesnici, kam se přestěhovali, není ani obchod. Trvale zde bydlí necelých dvě stě obyvatel. Autobusové spojení také není ideální, dojíždí pouze třikrát denně, v zimě kolikrát ani nepřijede. Pro sousedy budou vždy Pražáci, ale jsou šťastní. Život ve velkoměstě jim nechybí.