Vít Kučera: Švenda si bere nájemníky jako rukojmí

Město je ve špatné kondici. Slýcháme stále jako zásadní argument. V ekonomické? Ano může být. Jsem ovšem na pochybách, jestli je to ten nejzávažnější problém. Z poselství pana Švendy cítím, že město je hlavně ve špatné kondici především morální a etické. Vztahy mezi radnicí a obyvateli nelze přepočítat na peníze. Atmosféra ve městě se nedá koupit humorfestem, ale poctivým a spravedlivým přístupem k jeho obyvatelům. Něco takhle hloupého, jako prohlášení pana Švendy, jsem opravdu už dlouho nečetl. Už sám název napovídá o prapodivné konstrukci myšlenek pana místostarosty. „…Město draze vybudovalo a levně prodává!...“ To je ovšem docela normální, že věci časem ztrácí na hodnotě, notabene, když o ně nikdo nepečuje. Argument o péči řádného hospodáře se v ústech pana Švendy mění v bezduchou frázi. Správný hospodář se zřejmě podle mínění pana Švendy o majetek nestará, nechá ho skoro 20 let chátrat a pak se ho oproti všem slibům snaží zpeněžit. Tohle hokynaření se jistě uplatní v maloobchodě, ale rozhodně nemá místo na radnici. Ždímat, ždímat a zase ždímat nájemníka bez jakékoli možnosti se bránit, je jedinou filozofií pana místostarosty. Občan se stává rukojmím, který je nucen hradit údržbu ze svého. Nelíbí se ti to? Tak táhni! To, že do bytů zatéká, jsou ucpané odpady, zarostlé rozvody vody, byty jsou bez topení a teplé vody, vůbec nemluvím o zateplení a o tom, že si obyvatelé sami z vlastních zdrojů vyměňují netěsnící okna, dveře, podlahy, elektrorozvody, kuchyňské linky a sporáky. Nedělají to ze spekulativních důvodů, prostě chtějí žít v naprosto běžném standartu bydlení a nechtějí se stydět pozvat si, do městem zanedbaného bytu, návštěvu. To je zřejmě pro tohoto přepořádného hospodáře normální. Jak konkrétně naplňuje pan Švenda představy o řádné péči? Kolik prostředků se investovalo na údržbu? Kolik peněz se dalo na havárie? Ono je docela jednoduché pronést, že se prostředky z prodejů a nájmů budou postupně investovat do údržby a oprav. Ale déšť na opravu děravé střechy nepočká. A zima, bez zdroje tepla, může přijít klidně v říjnu. Do té doby (stejně jako poslední dva roky) si vodu na mytí budeme ohřívat na plotně jako za našich babiček. Alespoň ti šťastní, kteří mají vanu a ne sprchový kout. Město občanům před 20 lety přislíbilo privatizaci. Teď, podle představy pana místostarosty, město změnilo pravidla, jelikož pro město je prodej "…naprosto zbytečný…". Pravidla v průběhu hry mění pouze podvodník a jako takový je právě sám představitel radnice pro občany nejen "naprosto zbytečný", ale hlavně škodící - občanům i městu. Naštěstí většina zastupitelů pochopila, že poctivost ve vztahu ke svým občanům je třeba ctít.

„Takový byt za tolik peněz bych si také nechal líbit!“ – mi řekl jeden z úředníků

Situace nájemníků je pro mnoho lidí dost nepředstavitelná. Pokusím se o názorný příklad, který jsem tomuto úředníkovi nabídl. Pro názornost cifry záměrně nadsazuji. „Dobrá, je ti 33 let. Nabídnu ti nájem 50 m2 nezateplené plechové garáže za směšnou částku 200 Kč /měsíc. Protože vím, že nemám prostředky na údržbu a modernizaci, slíbím ti, že ti tu plechovku prodám po 20 letech za směšných 20 tis. Kč. Ty si budeš platit extra drahé topení, osadíš okna, zateplíš ji, vyhodíš dřevěnou podlahu a položíš dlažbu. Po 20 letech si pozvu soudního znalce, který mi poradí, že za takovouhle garáž bych měl chtít vyšší nájem anebo, že tržní cena není 20 tis. Kč ale 200 tis. Kč. Slib je slib. Nabídnu ti tedy slevu z tržní ceny na 150 tis. Žes ji zhodnotil, zvelebil? Tvoje blbost. Investovals do cizího majetku. Chceš investici zpátky? Alespoň část? Tak naval 150 tis., jinak to prodám někomu jinému a nedostaneš nic. A co takhle úvěr? Před 20 lety by tě vyšel daleko levněji, vím, nabídnu ti tedy vlastní pomocnou ruku, poskytnu ti výhodný úvěr. Namítáš, že si bereš úvěr na koupi své předchozí investice? Ale kdež, všechno byl jenom slib, jen taková neformální dohoda, a to není smlouva, ta se nemusí dodržovat.“ Takováto garáž by se totiž líbila „leckomu“.

Jsem místostarosta, jsem bůh

15-20 let je v životě člověka poměrně dlouhá doba. Za 20 let město vyroste třeba nová městská čtvrť, ve vývoji pokročí technologie, vyroste nová generace obyvatel, ale lidské vztahy závazky a smlouvy, alespoň ve slušné společnosti, trvají. 20 let se jedni těší zkrášlováním svých zprivatizovaných příbytků a 20 let se druzí těší až na ně přijde řada. 20 let očekávání plnění slibu samozřejmě ovlivní i život celých rodin. Jejich dlouhodobé plány přizpůsobí této situaci a mnozí ve víře, že radnice splní, co kdysi slíbila, nesáhnou po úvěru na bydlení, který je pro mladší ročníky neporovnatelně výhodnější než pro lidi dejme tomu ve věku 55 let. Pro ně může být už nedostupný. Pokud by jim pan Švenda před 20 lety oznámil, že byty hodlá prodávat za desetinásobek, jistě by svoje plány přizpůsobili včas. Takováto změna necloumá jen peněženkami obyvatel, ale hlavně zásadně ovlivňuje jejich životy. O aroganci a naprostém pohrdání občany pak svědčí nápad 10 leté fixace majetku. Kde se vzala hranice 10 let a měla by platit pro všechny? Pro ty, co tam bydlí 20 let stejně, jako pro ty, kteří tam bydlí 5 let. Trpěliví nájemníci, kteří čekají 20 let, je jim 60, se toho ani nemusí dožít. Kde bere Švenda tu drzost si takhle pohrávat s lidskými životy? Věřím, že bič na občany se panu Švendovi jistě brzy vrátí v komunálních volbách.