Uranový ráj v Příbrami: První průzkum a vznik šachet v lokalitě Vojna

Sovětský poradce A. I. Zubov a jeho skupina geologického průzkumu poprvé doráží do Příbrami. Sovětští, naši kolektoři a radiometristé jsou vybaveni měřicími přístroji a zahajují první gama průzkum. Tato skupina byla jedna z mnoha, která měla posoudit možnosti průmyslové těžby radioaktivních surovin na našem území. Konkrétní zkoumaná místa byla vytipována na základě předchozího bádání, včetně studia archivních údajů.

Příbram se dle prvního průzkumu jevila jako rozsáhlé samostatné naleziště uranu s možností průmyslového využití, proto v roce 1948 vzniká samostatná geologicko-průzkumná jednotka jáchymovského podniku, která byla pod názvem K2 umístěna do Příbrami pod vedením sovětského poradce A. G. Štěpanova. Průzkumníci se soustředili hlavně na důlní díla a odvaly stávajících i opuštěných stříbrorudných šachet, včetně stařin, a také na lokality, kde se v minulosti těžila rovněž železná ruda.

Brzy započalo také hloubení prvních nových jam a kutacích šachtic. Pracovní postupy byly tehdy poznamenány objevitelským nadšením a elánem. Bylo však nutné rychle prozkoumávat a vyhodnocovat další vybrané úseky. Jednotlivé etapy geologického průzkumu během krátké doby upřesnily rozsah zdejšího uranového zrudnění, které nemělo v Česku obdoby, a bylo jedno z největších na světě.

Nejperspektivnější lokalitou byla oblast kolem vrchu Vojna (666 m. n. m.), asi 5 km jižně od Příbrami. V roce 1948 zde vznikaly první uranové šachty, které byly podle nedalekého kopce i pojmenovány. Vojna č. 1 se hloubila v katastru obce Lazsko a Vojna č. 2 v katastru Lešetic. Z důvodu zajištění pracovní síly bylo rozhodnuto zde založit pracovní tábor s názvem Vojna, ve kterém byli umístěni nejprve němečtí váleční zajatci. Nad vším dohlíželi sovětští poradci a pracovní uplatnění zde našli též naši civilní zaměstnanci.

Snaha zajistit v plném rozsahu veškeré práce vedla k enormnímu úsilí získat potřebné pracovní síly. Nedostatek zaměstnanců tehdy trápil i jiná odvětví národního hospodářství. Problém nastal v okamžiku, kdy zmiňovaní němečtí zajatci museli být na přelomu 40. a 50. let 20. století odsunuti na základě mezinárodních smluv zpět do Německa. Po komunistickém převratu v roce 1948 a v důsledku následného politického vývoje se do Příbrami přesouvá značná část pracovní síly tvořená chovanci z tábora nucených prací (TNP). Ty v roce 1951 vystřídali vězni, včetně těch politických, kteří byli perzekvováni tehdejším totalitním režimem.

Ač byli zaměstnáváni vězni z tehdy mnohých vykonstruovaných politických procesů, i jejich nasazení přineslo řadu pracovních úspěchů v historii uranového hornictví, i když drtivou část četných rekordů dosáhli civilní zaměstnanci. Vedení Jáchymovských, později Uranových dolů Příbram, mělo vysoké nároky na efektivitu a nasazení svých pracovníků, což bylo dáno také podmínkami vzpomínané mezivládní dohody se SSSR. To však bez použití moderní techniky a kvalitních pracovních postupů a dalších faktorů nebylo možné. Prioritou byla kvantita, kvalita pracovních podmínek ještě v první polovině 50. let 20. století zaostávala, znatelné následky na sebe tak nenechaly dlouho čekat. Nicméně příbramské uranové hornictví zaznamenávalo nebývalý rozmach.