Uplynulo 362 let od položení základů barokní Svaté Hory

29. července 2022 (22:38)

foto: Státní okresní archiv Příbram

Nad hornickým městem Příbram, na zalesněném kopci, se jako brána do nebe otevírá Svatá Hora.

"29. Jul. Fundamenta posita civitatem versus." – „29. července (1660) položeny základy směrem k městu. “Je to jen drobná zmínka na okraji stránky v dobovém shrnutí svatohorských dějin v roce 1660. Autor rukopisu tehdy totiž věnoval mnohem větší pozornost počtu přicházejících poutníků a lidí uzdravených na přímluvu Panny Marie Svatohorské, než stavebnímu ruchu a událostem každodenního života. V roce 1657 přišlo na Svatou Horu 46 767 poutníků, napřesrok 49 785.

foto: Státní okresní archiv Příbram

Začátkem února 1659 nakreslil italský architekt Carlo Lurago s Benjaminem Schleyerem plán budoucích vnějších ambitů nového kostela. Na Svatou Horu během tohoto roku přicestovalo už 65 000 poutníků. Lidé své uzdravení jezuitům oznamovali a mnozí z nich přitom z vděčnosti obětovali Panně Marii předměty z drahých kovů či drahé textilie a další cennosti. Jiní přinášeli své dary z hluboké zbožnosti, z touhy přispět na vznik něčeho mimořádného a získat zásluhy pro poslední soud, v nějž věřili.

Jezuitům trvalo jen půldruhého roku, než na stavbu podle plánů Carla Luraga získali od ctitelů Panny Marie Svatohorské potřebou sumu peněz a stavební materiál. O dva týdny později byla zahájena stavba nárožní Plzeňské kaple (u dnešních svatohorských schodů, kde vypukl požár roku 1978) a vzápětí nárožní Březnické kaple. Na Plzeňskou kapli se složili plzeňští měšťané a Březnickou zaplatila Lidmila Kateřina Jeníšková z Újezda, vdova po rytíři Přibíku Jeníškovi z Újezda, jehož jinak dobrou pověst bohužel navždy pošpinilo jeho postavení královského prokurátora při popravě stavovských vzbouřenců na Staroměstském náměstí.

V souhrnu svatohorských dějin druhé poloviny 17. století jezuité nezaznamenávali pro budoucí generace jen jména bohatých mecenášů, ale pečlivě zapisovali každý sebemenší dar a pomoc, které pro Svatou Horu dostali od „obyčejných“ lidí. Ani jezuité většinou nepocházeli z urozených rodin, a tak věděli, že pro měšťana nebo dokonce poddaného je takový dar mnohem větší obětí než pro bohatého majitele panství. Svatou Horu nechali postavit pro nás všechny, aby nám dopřáli možnost vidět a vnímat krásu vskutku nadpozemskou.

zdroj: Státní okresní archiv Příbram

autor: PhDr. Věra Smolová