Roman Štabrňák: Herec, dabér a kouzelník s láskou k Příbrami

Srdcem tohoto herce, který má v repertoáru desítky divadelních rolí a televizních projektů, však není jen jeho práce na jevišti. Příbram je pro něj místem, kde prožil několik významných let svého života, a přestože je divadlo pro něj na prvním místě, má pro něj Příbram i jiná kouzla, která ho stále inspirují. Co ho spojuje s Příbramským divadlem a jaké další vášeň se ukrývá za jeho hereckou profesí, to nám prozradil v exkluzivním rozhovoru.

Jaké je vaše oblíbené místo v Příbrami a proč je pro vás zvláštní?
V Příbrami jsem strávil několik let v angažmá a během té doby jsem hodně času trávil v divadle, které se nachází nedaleko Svaté hory. To místo mi bylo velmi příjemné a líbilo se mi tam. Divadlo je pro mě ale na prvním místě v rámci mé profese. Pro mě je nejpříjemnější, když přijde spokojený divák, ať už zažije emoce, pobavení nebo přemýšlení. Ať už jde o natáčení, divadlo nebo dabing, divadlo vede. Takže oblíbeným místem je určitě Příbramské divadlo.

Kdybyste měl možnost strávit celý den s jakoukoli historickou osobností, koho byste si vybral a proč?
Jsem teď ještě pod dojmem mé nedávné cesty do Říma, kam jsem se vrátil po 20 letech. Tam jsem měl úplně pocit, že se dotýkám něčeho prazvláštního. V Římě je tolik historických osobností, že by bylo skvělé strávit den s každou z nich. Jedna z osobností, se kterou bych rád strávil den, by byl třeba Karel IV. Byl císařem Svaté říše římské a českým králem. Přemýšlel jsem o tom, jakým způsobem se všude dopravoval koňmo a co všechno stihl za svůj život. Například když jedeme na zájezd do Ostravy, trvá to tři a půl hodiny tam a tři a půl hodiny zpátky, pokud tedy je D1 v pořádku, jsme z toho zoufalí. Karel IV. to měl mnohem těžší, neměl moderní silnice ani dopravu, a přesto stihl tolik věcí. Kde on všude byl… To je neuvěřitelné. Karel IV. by tedy byl jednou z historických osobností, se kterou bych rád strávil den, i když by to nebyla jediná volba.

Co vás přivedlo ke kouzelnictví a jak se tato vášeň prolíná s vaší hereckou kariérou?
Přivedlo mě k tomu Televarieté. Když se tam objevil kouzelník, fascinovaně jsem sledoval, co dělá. Vysílalo se to v sobotu, to jsem býval často u babičky, která měla černobílou televizi. Bylo těžké poznat, jestli kouzelník vytahuje šátek nebo holubici, ale bavilo mě to i tak. Později, kolem roku 1996, se má sestra přihlásila do soutěže Miss Kladno, kde byl kouzelník. Styděl jsem se ho zeptat na kouzelnické potřeby, tak jsem poslal mámu, aby se zeptala za mě. Dostal jsem kontakt na Český magický svaz. Tehdy nebyl internet, takže to nebylo tak jednoduché zjistit. Začal jsem jezdit ke starým kouzelníkům, přihlásil se, složil zkoušku a učil se základy. Dnes je kouzelnictví na druhé, nebo spíše odstavené koleji. Když mám čas, rád si to užívám, ale dříve jsem měl programy s hrdličkami a nechyběla mi zručnost kvůli nedostatku času na trénink. Herecká profese je teď hlavní a kouzelnictví je jen doplňková činnost. Rád sleduji, co je ve světě kouzelnictví nového a co kolegové předvádějí. V posledních letech mě často zvou do divadel, kde je potřeba trik na jevišti, a tam působím jako odborný poradce.

Na jaké nové role nebo projekty se v nejbližší době těšíte?
V divadle jsem měl poslední premiéru hry 'Jak je důležité míti Filipa' v Divadle Studio DVA v netradičním provedení režiséra Šimona Cabana. Momentálně mám na repertoáru asi 10 nebo 11 titulů, některé se hrají dvakrát měsíčně, takže mám 18-20 představení za měsíc. To už mi mentálně stačí, abych se nedostal za zdi bohnického sanatoria, takže to musím nějak korigovat. Mám radost z toho, co hraju, hlavně ve Studiu DVA v Praze a také v inscenaci 'Lakomec' v Divadle Kalich s Pavlem Zedníčkem. Myslím, že jsme s ní byli i na zájezdě v Příbrami, pokud si to dobře vzpomínám. Co se týká natáčení, pokračuji v seriálech, které jsem začal před lety jako 'Ordinace v růžové zahradě'. V seriálu 'Zoo' se občas objevím a teď mě čeká natáčení nových dílů 'Kriminálky Anděl'.

Pokud byste mohl být jakoukoli postavou z divadelní hry nebo filmu, která by to byla?
Vztáhnu to na Příbramské divadlo, protože poslední role, kterou jsem tady hrál, byla v inscenaci 'Přišel na večeři'. Hrál jsem postavu autora, který znal tehdejší největší hvězdy filmu a divadla, a oni za ním chodili, protože pro ně psal. Byl velmi oblíbený a uznávaný. Možná bych chtěl zažít, jaké to bylo v té době, kdy lidé měli úctu k profesi. Někdy si říkám, jaké by to bylo být v té době, kdy poštmistr, strážník nebo učitel byli velmi respektovaní. V dnešní době se úcta k některým profesím vytratila.

Jak se vám daří udržovat balanc mezi prací a osobním životem? Máte nějaké tipy pro ostatní?
Nemám žádný univerzální tip, sám bych ho potřeboval. Je to velmi komplikované. I když si nepřipadám starý, nějaký ten křížek na hrbu už mám. Člověk musí zvolnit a plánovat si volno, ne jako ve 25, kdy jsem si myslel, že stihnu všechno. To už nejde. Plánování je teď náročnější, ale snažím se kompenzovat čas s rodinou, ať už jsou to výlety nebo dovolené. Herecká profese je nádherná, ale může být pěkná mrcha. Jsou období, kdy nevíte, kam dřív skočit, a pak máte období, kdy máte hodně volna a říkáte si, co se děje. Jiří Sovák už říkal: herec leží nebo běží. A ono to platí.

Jakou postavu nebo roli jste si zatím nejvíc užil z těch, které jste hrál?
Všechny role, do kterých se snažíte dát kus sebe, musíte brát jako své děti. Některé děti jsou poslušné, jiné neposlušné, některé musíte vychovat, jiné už vychované jsou. Jedna z rolí, která se ve mně výrazněji zakousla, byl právník Goldstein v inscenaci 'Válka Roseových', kterou jsme hráli i tady v Příbrami.