Krbeček & Krbeček, dva bratři v příbramském dresu

Příbramský fotbalový klub se může pochlubit, že jako jeden z mála v Česku má ve svém kádru dva sourozence. Jsou jimi bratři Lukáš a Tomáš Krbečkové.

Ke krátkému rozhovoru jsme pozvali právě oba bratry.

Jaké to je hrát s bráchou v jednom týmu?

Lukáš: Už jsme si to přáli dlouho, konečně se nám to podařilo zrealizovat. Já si tuto věc osobně hodně užívám, je škoda, že je brácha stále momentálně zraněný, ale těším se, až se zase potkáme na hřišti.

Tomáš: Super, vždycky to byl náš sen, předčilo to i zahraničí, po kterém dost fotbalistů touží. Chtěli jsme být více spolu, takže teď v Příbrami se nám to poštěstilo a jsme za to rádi a chtěli bychom za to vedení poděkovat.

V jakých klubech jste se už spolu potkali?

Lukáš: Celé mládí jsme spolu vyrůstali, teď v dospělosti jsme spolu hráli v Plzni, pak se naše cesty rozešly. Teď jsme se po x letech konečně zase sešli.

Tomáš: Nedávno jsem nad tím přemýšlel, dost jsme se míjeli, potkávali jsme se samozřejmě v dorosteneckém věku a poté už jen v Plzni, asi půl roku.

Nežárlili jste na sebe dříve trochu?

Lukáš: Ne, ne, my jsme si vždycky přáli úspěch. Vždy ten druhý prožíval bráchovo úspěch o to víc a moc mu to vždy přál.

Tomáš: Vůbec, naopak! Máme spolu výborný vztah, hodně se podporujeme a aby někdo někomu něco záviděl, tak to vůbec. Naopak stojíme jeden za druhým.

Probíráte spolu hodně fotbal i mimo hřiště? Třeba na společných cestách autem apod.?

Lukáš: Spíše probíráme jiné věci, oba máme rádi např. počítačové hry, tak dost se bavíme o nich.

Tomáš: Nějak výrazně ne, spíše jen po zápase. Trochu se snažíme vytěsnit fotbal mimo, protože je ho dost na hřišti a máme i jiné zájmy – např. filmy, hry nebo četbu.

Jsou rodiče rádi, že mají oba syny v jednom klubu?

Lukáš: Táta si vždycky přál, stejně jako my, abychom se zase sešli v jednom týmu. To se nám teď konečně zase povedlo. Nyní je táta v zahraničí, takže nás sleduje spíše přes internet a podporuje nás na dálku. Mamka, když může, tak nás vždy ráda přijede podpořit osobně.

Tomáš: Odpadla jim teď trošku starost, jestli se pojedou podívat na mě nebo na bráchu, takže nyní to mají trošku jednodušší. Jsou i rádi, protože věděli, že chceme být co nejvíce spolu.