Ivan Trojan: Půlku života žiju zdravě, druhou ne. A ono se to nějak vyváží

Máte nějaké osobní vazby k Příbrami nebo okolí?
Určitě. Od tří let máme s rodinou chalupu v Ohrazenici u Jinců, asi čtrnáct kilometrů od Příbrami. Koupil ji táta někdy v roce 1967, z honoráře za Tři chlapy v chalupě. Jezdíme tam pořád. Zajedu i do Příbrami, znám Svatou Horu, mám ten kraj rád. Mám k němu vazbu.

Existoval pro vás film, který vás jako diváka zásadně ovlivnil?
Spíš to bylo divadlo. Třeba Realistické divadlo na Smíchově (dnes Švandovo), kde jsem později sám začínal. Obdivoval jsem Honzu Hartla. Celá ta atmosféra mě formovala. Filmově mě hodně zasáhl Vyšší princip. Nejsou v něm skoro žádné výstřely, ale je nesmírně silný. Dneska, s válkou na Ukrajině, si na něj vzpomenu ještě víc.

Sport je vaší dlouholetou součástí. Co pro vás znamená?
Byl jsem sportovec odmala. Všechno mi šlo docela přirozeně. Dokonce to chvíli vypadalo, že budu studovat FTVS. Ale zvítězilo herectví. Dneska říkám, že žiju napůl: půlku života zdravě, druhou ne... Sport je pro mě způsob, jak si vyčistit hlavu a vyvážit ten druhý svět.

Vaše role jsou často plné protikladů. Máte vlastní přístup, jak k nim přistupujete?
Věřím, že každý z nás má v sobě víc vrstev – některé potlačené, jiné dominantní. Jako herec se snažím nalézt v sobě to, co postava potřebuje. Často je v tom hodně psychologie a empatie. U filmu si to musím „namíchat“ dopředu. U divadla si to můžu vyzkoušet na zkouškách. Někdy je to těžké, dotýkáte se vlastních bolestí. Ale stojí to za to.

Je role, která vám zůstala v srdci víc než jiné?
Těch je víc. Mám silné pouto k filmu Bratři Karamazovi, který vychází z divadelního představení Lukáše Hlavici. Není to moje hlavní role, ale byl to pro mě důležitý projekt. Z hlubších postav zmíním Václava nebo Šarlatána. Ale mám rád i komediální polohy – Okresní přebor, Čtvrtá hvězda. Baví mě ten balanc mezi realitou a karikaturou.

Na čem jste pracoval v poslední době?
Menší roli jsem měl ve filmu Kafka od Agnieszky Hollandové. A pak v projektu Neporazitelní, který čerpá ze skutečných osudů českých parahokejistů. Myslím, že to bude silný film. Premiéra je 11. listopadu.

A co léto? Můžou vás lidé vidět i mimo kina?
Ano. V sobotu 5. července od 21:30 hraju u restaurace U Pstruha v Ohrazenici u Jinců. Je to moje srdeční místo. Představení se jmenuje Žáby a napsal ho Petr Zelenka. Je to příběh rekvizitáře – trochu outsider, který miluje svou práci. Je to spíš komedie. A pod širým nebem to bude mít svoje kouzlo. Rád vás tam uvidím.