Královské květiny schované v přítmí pralesa
POZNÁVÁME BRDY
12. dubna 2025 (07:00)
Dalších 6 fotografií v galerii
foto: Lilie zlatohlavá. / Karel Hutr
Minule jsme si společně prošli poslední maloplošné chráněné území v Brdech. Ale i mimo přírodní rezervace a památky skrývá tahle část brdského lesa poklady, které by si větší pozornost rozhodně zasloužily.
A mám na mysli především celou „Třemšínskou skupinu“. Je to táhlý hřeben začínající v severní části prudkými svahy vrcholu Hengst táhnoucí se směrem jižním přes Holý vrch, Křemel až po bájný Třemšín.
Tahle část lesů je skutečným klenotem jižních Brd, které se mohou pochlubit i poměrně krásnými smíšenými lesy, jaké tu kdysi původně rostly. Sice se i tady podepsal ve smrkových porostech lýkožrout, ale jizvy po kalamitní těžbě se pomalu, ale jistě hojí.
Naše toulky při poznávání tohoto hřebene začneme v jeho nejjižnějším výběžku. Právě tady se v bujném smíšeném porostu ukrývá podlouhlý skalní útvar skrčený pod výraznějším masivem Třemšína. To místo, respektive vrchol, se jmenuje Nahořov (750 m.).
Na podzim zdejší bučina s příměsí javorů klenů obklopená typickou brdskou smrčinou září i v pošmourném dni, když postupující podzim vybarví listy. Na jaře mě sem zase láká vidina fotografií typicky jarních květin a hned poté rašících spirál mnoha druhů kapradí.
Je to už mnoho let, co jsem v jedné části tohoto kouzelného brdského lesa našel zvláštní rostliny. Vypadaly jako lilie zlatohlavé, jen jim chyběly vršky lodyh. Jeleni a srnci je prostě sežrali.
Skoro každé jaro si na to vzpomenu a skoro každé jaro mé kroky zabloudily do bučiny, abych zkoušel štěstí a hledal krásné květy lilií.
Před pár roky jsem na jaře do bučiny vyrazil znovu fotit jarní květiny. Procházel jsem po skalnatém vrcholu a vzpomněl jsem si na ony byliny. Nějak jsem zase nabyl přesvědčení, že ty lilie tady prostě rostou. Tentokrát jsem štěstí neměl. Jaro se mezitím přehouplo do léta a mě myšlenka najít tady lilie prostě neopouštěla. Proto jsem v jednom horkém červnovém odpoledni po bouřce zase kráčel promáčeným lesem po hřebeni s tím, že projdu napříč celou bučinu. Bylo to náročné po bouřce - vzduch byl nedýchatelný a schylovalo se k dalšímu hromobití.
Byl jsem už u konce skalnatého hřbetu. Překračuji mokrý balvan a můj pohled se zastaví u vyčnívajícího skaliska. Pod ním se vypíná vzhůru ke slunci několik robustních rostlin. Přidám do kroku a v okamžiku stojím u početné skupiny lilií zlatohlavých. Napočítal jsem tady asi čtyřicítku statných rostlin.
Byl jsem tady ještě dvakrát, než se mi podařilo zastihnout lilie v plném květu. Byla to úžasná podívaná.
Naše toulky při poznávání tohoto hřebene začneme v jeho nejjižnějším výběžku. Právě tady se v bujném smíšeném porostu ukrývá podlouhlý skalní útvar skrčený pod výraznějším masivem Třemšína. To místo, respektive vrchol, se jmenuje Nahořov (750 m.).
Na podzim zdejší bučina s příměsí javorů klenů obklopená typickou brdskou smrčinou září i v pošmourném dni, když postupující podzim vybarví listy. Na jaře mě sem zase láká vidina fotografií typicky jarních květin a hned poté rašících spirál mnoha druhů kapradí.
Je to už mnoho let, co jsem v jedné části tohoto kouzelného brdského lesa našel zvláštní rostliny. Vypadaly jako lilie zlatohlavé, jen jim chyběly vršky lodyh. Jeleni a srnci je prostě sežrali.
Skoro každé jaro si na to vzpomenu a skoro každé jaro mé kroky zabloudily do bučiny, abych zkoušel štěstí a hledal krásné květy lilií.
Před pár roky jsem na jaře do bučiny vyrazil znovu fotit jarní květiny. Procházel jsem po skalnatém vrcholu a vzpomněl jsem si na ony byliny. Nějak jsem zase nabyl přesvědčení, že ty lilie tady prostě rostou. Tentokrát jsem štěstí neměl. Jaro se mezitím přehouplo do léta a mě myšlenka najít tady lilie prostě neopouštěla. Proto jsem v jednom horkém červnovém odpoledni po bouřce zase kráčel promáčeným lesem po hřebeni s tím, že projdu napříč celou bučinu. Bylo to náročné po bouřce - vzduch byl nedýchatelný a schylovalo se k dalšímu hromobití.
Byl jsem už u konce skalnatého hřbetu. Překračuji mokrý balvan a můj pohled se zastaví u vyčnívajícího skaliska. Pod ním se vypíná vzhůru ke slunci několik robustních rostlin. Přidám do kroku a v okamžiku stojím u početné skupiny lilií zlatohlavých. Napočítal jsem tady asi čtyřicítku statných rostlin.
Byl jsem tady ještě dvakrát, než se mi podařilo zastihnout lilie v plném květu. Byla to úžasná podívaná.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
autor: Karel Hutr
Související
Další články
Ochranáři vylepšily v CHKO Brdy „porodnici“ pro mloky
Zaměstnanci Správy CHKO Brdy spolu ze zoologem okresního muzea Davidem Fišerem prožili …
ZAJÍMAVOSTI
Velikonočním vlakem údolím Vlčavy: historická jízda pro celou rodinu
Na železnici v Rožmitále pod Třemšínem už tuto sobou 28. března se můžete svézt …
TIP NA VÝLET
D4 u Staré Hutě se znovu zúží:. ŘSD začne další etapu rekonstrukce mostu
Dálnice D4 se od dubna opět zúží. Ředitelství silnic a dálnic zahájí demolici a …
DOPRAVA
Příbramská lékařka MUDr. Bartášková: Cukrovka je nemoc, kde úspěch léčby drží v rukou i pacient
Diabetes patří mezi nejčastější civilizační onemocnění současnosti a počet pacientů …
ZDRAVOTNICTVÍ
Změna barvy očí? Tentokrát opravdu natrvalo.
Toužili jste někdy po modrých, zelených nebo prostě jiných očích, než jaké máte od …
Kdo nabízí nejlepší internet v Příbrami? Přehled poskytovatelů, typů připojení i kvality
Rychlost a kvalita internetu v Příbrami se může lišit dům od domu. Někde vede optika, …
Končící zima vyjde středočeské silničáře o 100 milionů korun dráž než minulá, další náklady spolykají opravy
Končící zima vyjde středočeské silničáře dráž než minulá. Náklady na zimní údržbu …
DOPRAVA
Babička žije, pes hladoví a pravda bolí. Do Příbrami míří Modrý z nebe
Divadlo A. Dvořáka Příbram přichází s novou inscenací současného autora Michaela …
KULTURA
Jak bezbariérová je Příbram v roce 2026? Město se zlepšuje, lidé ale narážejí na problémy
Bezbariérovost se v posledních letech stává jedním z důležitých témat rozvoje města. V …
ANKETA
Dagmar Pecková: „Někteří lidé nemají odvahu říct pravdu. Já ano.“
Dagmar Pecková patří k nejvýraznějším českým umělkyním posledních desetiletí. Operní …
ROZHOVOR










