Královské květiny schované v přítmí pralesa

A mám na mysli především celou „Třemšínskou skupinu“. Je to táhlý hřeben začínající v severní části prudkými svahy vrcholu Hengst táhnoucí se směrem jižním přes Holý vrch, Křemel až po bájný Třemšín.

Tahle část lesů je skutečným klenotem jižních Brd, které se mohou pochlubit i poměrně krásnými smíšenými lesy, jaké tu kdysi původně rostly. Sice se i tady podepsal ve smrkových porostech lýkožrout, ale jizvy po kalamitní těžbě se pomalu, ale jistě hojí.

Naše toulky při poznávání tohoto hřebene začneme v jeho nejjižnějším výběžku. Právě tady se v bujném smíšeném porostu ukrývá podlouhlý skalní útvar skrčený pod výraznějším masivem Třemšína. To místo, respektive vrchol, se jmenuje Nahořov (750 m.).

Na podzim zdejší bučina s příměsí javorů klenů obklopená typickou brdskou smrčinou září i v pošmourném dni, když postupující podzim vybarví listy. Na jaře mě sem zase láká vidina fotografií typicky jarních květin a hned poté rašících spirál mnoha druhů kapradí.

Je to už mnoho let, co jsem v jedné části tohoto kouzelného brdského lesa našel zvláštní rostliny. Vypadaly jako lilie zlatohlavé, jen jim chyběly vršky lodyh. Jeleni a srnci je prostě sežrali.

Skoro každé jaro si na to vzpomenu a skoro každé jaro mé kroky zabloudily do bučiny, abych zkoušel štěstí a hledal krásné květy lilií.

Před pár roky jsem na jaře do bučiny vyrazil znovu fotit jarní květiny. Procházel jsem po skalnatém vrcholu a vzpomněl jsem si na ony byliny. Nějak jsem zase nabyl přesvědčení, že ty lilie tady prostě rostou. Tentokrát jsem štěstí neměl. Jaro se mezitím přehouplo do léta a mě myšlenka najít tady lilie prostě neopouštěla. Proto jsem v jednom horkém červnovém odpoledni po bouřce zase kráčel promáčeným lesem po hřebeni s tím, že projdu napříč celou bučinu. Bylo to náročné po bouřce - vzduch byl nedýchatelný a schylovalo se k dalšímu hromobití.

Byl jsem už u konce skalnatého hřbetu. Překračuji mokrý balvan a můj pohled se zastaví u vyčnívajícího skaliska. Pod ním se vypíná vzhůru ke slunci několik robustních rostlin. Přidám do kroku a v okamžiku stojím u početné skupiny lilií zlatohlavých. Napočítal jsem tady asi čtyřicítku statných rostlin.

Byl jsem tady ještě dvakrát, než se mi podařilo zastihnout lilie v plném květu. Byla to úžasná podívaná.