Královnou mezi pozdními houbami je léčivá a chutná hlíva ústřičná. Roste s přestávkami od podzimu až do zimy

Třebaže bylo počasí na podzim vlídné, vyhýbal bych se zvláště ve vyšších polohách nálezům nejen hřibovitých druhů. Houby už jsou povětšinou staré, někdy i plesnivé a už brzy mohou být přešlé mrazem. Raději nechte takové houby na místě a zaměřme se na ty pozdnější, až zimní druhy.

Hlíva nemusí končit jen v polévce
Listopad je asi jedním z nejideálnějších období pro královnu pozdních hub a v kuchyni stále oblíbenější hlívu ústřičnou. Asi netřeba tuhle podzimní až zimní houbu představovat. Za posledních zhruba dvacet let se stala dost populární. Hlívu sbírá stále více lidí a kdo ji nehledá v přírodě, ten po ni sáhne v obchodě, aby si připravil třeba falešnou dršťkovou polévku.

Hlíva chutná nejen v polévce, ale i pod masem nebo v nějaké masové směsi. Někdo ji nakládá do láku, jiný nedá dopustit na kloboučky lehce osolené, opepřené a potřené česnekem orestované na pánvi. Jiný ji má rád v trojobalu jako klasické řízky.

Je to lehce rozpoznatelná houba, ale i tak může někdy klamat tělem. Je totiž proměnlivá nejen tvarem, ale i barvou, nebo spíše odstínem. Najdeme ji v nivě podél vodních toků na vrbách nebo topolech. V lesích pak především na buku, ale i na bříze a vzácně na smrku. Často roste na zahradách či v stromořadí na kmenech či pahýlech ořešáků. Jak název napovídá, připomíná svým růstem plodnic kaskádovitě nad sebou ústřice. Je symbolem pozdně podzimního lesa, kdy se brodíte ve spadaném listoví a mlha vám nedovolí dohlédnout dále, než na pár desítek metrů.

Pařezník nebo hlíva?
Hlíva není jedinou houbou rostoucí v tomto období. Neskutečně podobný hlívě je pařezník pozdní. Oba druhy si mezi sebou mohou plést i pokročilejší houbaři, pokud oba druhy nemají, jak se říká, nakoukané. Přesto jsou mezi oběma druhy rozdíly, když si je nastudujeme.

Začněme u pokožky hlívy, která je hladká a lesklá. Pařezník má suchou, jemně vláknitě šupinatou a plstnatou pokožku. Nyní se podíváme na lupeny - to je ten "chladič" pod klobouky. Hlívá má v mládí lupeny bílé, pak bělavě našedlé, ve stáří mohou být až nafialovělé a zásadní je, že se nápadně sbíhají ke třeni (to je nožička). Lupeny pařezníku jsou husté, v mládí světle nažloutlé, pak naoranžovělé a starší plodnice je mají krémově žluté až okrové. Lupeny jsou krátce sbíhavé ke třeni. Ve směru od třeně jsou viditelně ohraničené.

Zbývají porovnat třeně, lidově nohy. U hlívy je třeň velmi krátký a může se zcela ztrácet nebo chybět. Je bílý nebo našedlý. Pařezník má třeň okrově až oranžově zbarvený, při pozorném prohlížení vidíme, že je plstnatý a často je nápadný jemně oranžovými šupinkami. Na řezu je hlíva bělavá a má příjemnou houbovou vůni. Pařezník je na řezu žlutavý a na chuť je jemně nahořklý na rozdíl od hlívy, která má jemně nakyslou chuť. Oba druhy jsou v kuchyni použitelné. Hlíva je v kuchyni vynikající, pařezník není tak chutný. Ale sbírají se oba druhy, pařezník využívají houbaři třeba do guláše místo masa.

Vynikající léčivka
Hlíva ústřičná se používá ve východní medicíně po tisíciletí. Obsahuje řadu minerálních látek, vitamínů a zvláště ceněná je pro obsah beta-glukanů. Jsou to polysacharidy se širokým spektrem použití.