Hnědák, podhříbek nebo sameťáček? Hřib hnědý patří k pokladům podzimního lesa

22. září 2026 (07:11)

foto: Hřib hnědý. / Karel Hutr

Hnědák, poddubák, sameťáček, suchohřib, panský, slaďák nebo podhříbek. To všechno jsou lidové a krajové názvy jedné z našich nejznámějších jedlých hub – hřibu hnědého. A právě podzim je jeho čas. V lesích se s ním můžeme setkávat až do pozdního podzimu, za příznivých podmínek dokonce téměř do začátku zimy.

Kdo chodí do lesa na houby pravidelně, dobře ví, že hřib hnědý dokáže zachránit i sezonu, kdy se pravým hřibům příliš nedaří. Roste velmi hojně, často ve skupinách, a najít ho můžeme v jehličnatých i listnatých lesích. Obzvlášť rád má smrky, borovice, ale také duby a další dřeviny.

Jeho hnědý až kaštanově zbarvený klobouk bývá za sucha sametový, po dešti však může být výrazně slizký a lesklý. Dospělé plodnice poznáme také podle žlutých až žlutozelených rourek, které po otlačení modrají. Modrání dužniny přitom není známkou nebezpečnosti – jde o běžnou reakci houby a při tepelné úpravě zmizí.

Když hnědáky plnily košíky
Hřib hnědý máme spojený především s podzimem. Mnozí z houbařů jistě pamatují sběr těchto hřibů v době, kdy v košíku doslova zvonily, jak byly zmrzlé. A někdo i listopadové výpravy do lesa, kdy už se houby sbíraly za chumelenice.

Když jsme před mnoha lety chodili na houby, většinou jsme nosili plné košíky podhříbků. Pravé hřiby smrkové rostly vcelku poskrovnu, ale hnědáků býval na podzim plný les. Lidé jich tehdy dokázali nasbírat plné košíky skoro každý den.

Houbaření má mnoho z nás nejraději od září do pozdního podzimu, kdy už nejsou vedra, praváci jsou pěkně baculatí a zdraví, podobně jako hřiby hnědé. A hnědáci takhle na podzim připomínají vzrůstem praváky, jak jsou velcí a pěkně zakulacení.

Do kuchyně téměř bez omezení
Hřib hnědý je velmi dobrá jedlá houba a jeho velkou předností je univerzálnost. Hodí se do polévek, omáček, smaženic, houbových směsí, rizota i na sušení. Velmi oblíbený je také na nakládání. Mykologové ho řadí mezi jedny z nejhojnějších a kulinářsky nejoblíbenějších jedlých hřibovitých hub.

Někteří houbaři mu dokonce dávají přednost před pravými hřiby. Má výraznou houbovou chuť, mladé plodnice jsou pevné a dobře se zpracovávají. Výborně se hodí právě do směsí, ale mladé hnědáky jsou skvělé také naložené v kyselém nálevu. Vynikající jsou z nich houbové karbanátky i ve směsi s dalšími druhy hub.

Při sběru je ale dobré dát pozor na záměnu s hřibem žlučníkem. Ten je nejedlý a prozradí ho mimo jiné výrazně hořká chuť a odlišné zbarvení rourek.

Houbové karbanátky