Jindřich Vařeka: Chceme…

Chceme, aby v našem městě byly čisté ulice, chceme vyspravené chodníky, chceme více parkovacích míst, chceme se dívat na sečené a udržované zelené plochy, chceme podzemní kontejnery, aby všudypřítomné popelnice nehyzdily svou přítomností naše prostředí, chceme aby se naši senioři nemuseli obávat, že o ně nebude postaráno, chceme, aby veřejné osvětlení existovalo a fungovalo tam, kde má, chceme revitalizovat Křižák a Drkolnov a Novák, chceme dostatek míst pro děti ve školkách, chceme dětská hřiště, kde si naše ratolesti budou moci bezpečně hrát, chceme podporovat mládež ve sportování, chceme zajistit naši vlastní bezpečnost v ulicích, a proto chceme dostatek hlídek v ulicích, chceme, aby město zcelilo pozemky a nabídlo je investorům, kteří dají lidem konečně práci, chceme startovací byty pro mladé rodiny, chceme, aby naše radnice plnila naše přání bez výmluv, chceme, chceme… To všechno a mnoho jiného chceme a požadujeme. Máme na to právo.

Ano, žádný z výše jmenovaných požadavků není nerozumný. Vždyť jsou to ve své podstatě samé běžné věci a nelze proto říci, že by cokoli z výše uvedeného nebylo realizovatelné. Svízel se však neskrývá v jednotlivosti, ale v děsivém součtu toho, co všechno bychom chtěli. Vše jmenované je placeno pouze a jenom z městského rozpočtu.

Jak je každému známo, rozpočet se skládá z příjmové a výdajové stránky. Stejně jako v rodinné kasičce, tak i zde, výdaje nesmí převýšit příjmy. Vyvléknout se z této pastičky mohu jenom tím, že se zadlužím anebo prodám to, co mám. Město v minulých letech prodalo neuvěřitelných 9 tisíc bytů a doslova kvanta lukrativních pozemků a nemovitostí. Přesto současný součet úvěrů činí něco kolem 40 milionů Kč. Shrnuto a podtrženo, prodat už není co, a dále se zadlužovat, abychom si mohli ještě rok nebo dva užívat, to je jako skočit z mostu a libovat si, jak příjemné je letět.

Domov pro seniory v Příbrami má kapacitu 59 klientů. Rožmitálský 150, Dobříšský 100, Sedlčany 300 míst. V Příbrami trvale žije přes 6 tisíc důchodců. Opravdu si někdo myslí, že 59 míst pro seniory je dostačující? Zřejmě si ne všichni uvědomují, že i pohádkoví princi, skončí jednou v starobinci.

A jak to kdysi udělali v těch městech, kde mají dostatek financí, přestože do rozvoje města investovali násobně více? Celkem jednoduše. Svůj majetek neprojedli všechen, ale velkou část si ponechali, zvelebili a nyní se těší z výnosů. Město Tábor, které je svou velikostí podobné Příbrami, si ponechalo 3,2 tisíce bytů, o pozemcích a nemovitostech nemluvě. Příbrami jich zbývá (po odečtení jednotek v domovech s pečovatelskou službou) přibližně 350. Nájemné ve většině těchto městských bytů je na takové úrovni, že pokud se rozhodneme je navyšovat zákonem povoleným tempem, dostaneme se na tržní úroveň nájmů za dvacet let! Budovy v Březnické ulici, budova Rudných dolů, Soudek a další nemovitosti a byty jsou doslova v předdemoličním stavu. Je třeba je opravit.

Příbram po loňských komunálních volbách dospěla na rozcestí. Opravdu chceme pokračovat v řeckém kurzu a počkat, až z majetku města zbyde jenom prach a úvěry? Čekat na to, až z města odejdou všechny mladé rodiny a práceschopní obyvatelé? Proč by měli zůstat v rozpadávajícím se městě bez budoucnosti? Pokud chceme nežádoucí trend otočit, potom nezbývá, než přiškrtit výdajovou stránku a posílit stranu příjmovou.

Od první chvíle se snažíme osekávat výdaje. Zrušili jsme předražené právní služby v několika příspěvkových organizacích, již neplatíme statisíce TV Fonka, abychom se tam předváděli jako naši předchůdci, vymáháme pohledávky i tam, kde to dříve nešlo, omezili jsme dotace do fotbalu, zadrželi jsme mnohamilionové platby, narovnali jsme finanční vztahy s 1. SČV, prudce jsme zvedli výnosy z Městských lesů, sáhli jsme dokonce i na odměny některých vedoucích odborů, atd. V hledání úspor budeme nadále pokračovat, nicméně pokud nemáme jiné příjmy než ty z daní, nezbývá nic jiného, než nastavit daňové zatížení alespoň na takovou úroveň, jakou mají jiná, stejně veliká města. Chcete-li vypustit z rány hnis a zachránit tak celou nohu, musíte říznout, jakkoli to pacienta bude bolet a jakkoli Vás za to bude nenávidět.

Mně, jako Jindřichu Vařekovi, občanovi města Příbram, se zvýšení daně z nemovitosti velmi nelíbí. Ale jako zodpovědný zastupitel, který vidí, kam město spěje, však zvedám svoji ruku a hlasuji pro. Populismus přenechám politikům z povolání, kteří možná přijdou po nás.