Fotograf Petr Bambousek: To, že by mě zvířata honila po lese, se nestává

V naší redakci se zastavil Petr Bambousek. Kdo by ho neznal, jedná se o příbramského fotografa přírody, který dosáhl na mety nejvyšší. Jeho fotografie můžete nalézt na stránkách prestižních časopisů u nás i v zahraničí nebo v knihách věnovaných přírodě. S Petrem jsme si povídali o tom, jestli je fotografování v exotických oblastech nebezpečné, jak se na výpravy připravuje a dozvíte se dokonce i to, co se mu při čekání na zvířata honí hlavou.

Jak jste se vůbec dostal k fotografování?
Já nemám žádnou historku, že mě rodiče vedli k fotografování a já měl ruce rozežraný od vývojky, to vůbec. Na gymnáziu jsem potkal kamaráda Martina Andrleho, který fotil na Praktiku a já vím, že tam mě bavilo koukat přes hledáček. Nesměl jsem fotit, protože to bylo na film a ten něco stál, takže jsem si jenom kroutil objektivem a to se mi hrozně líbilo. To, že fotím zvířata, je souhra toho, že zvířata jsem miloval od mala.

Vy fotografujete především v tropických oblastech. Myslíte si, že v České republice se dají také vyfotografovat tak pěkné snímky? Hodně lidí si myslí, že v exotických krajinách to mají fotografové jednodušší.
Mají to jednoduché v tom, že je tam hodně věcí k focení. To ale nesouvisí s tím, jestli vznikne hezká fotka nebo ne. Ta vůbec nemusí být exotická. Může to být třeba slepice, když fotograf bude mít dobrý nápad. Proč mě to táhne do tropů ani nevím. Mám hodně blízko k hadům a plazům a těch je tam víc než tady. A když jsem to tam viděl, tak už jsem si nemohl pomoci a vracím se tam několikrát ročně.

Jste fotografem na plný úvazek?
Teď už ano. Není to tak, že nafotíte fotky a začnete je prodávat a skvěle si žijete. Já jsem v tom, co dělám, skloubil asi 5 činností, které to živobytí zajistí. Dá se s tím uživit asi jako s každým oborem.

Jak důležité jsou přípravy na cesty jako například očkování a podobně?
U očkování je jednoduchá příprava, protože je to dlouhodobé. Většinou se naočkujete na několik let dopředu. Pro mě je ale příprava dost klíčová, co se týče poznávání zvířat. Bez toho bych neudělal dobrou fotku. Já chci, aby ty snímky byly co nejvíce estetické. Nechci, aby bylo zásadní, co je to za druh zvířete, pro mě je důležité, aby ta fotka byla zajímavá a neotřelá. Musíte mít naučené zajímavosti o zvířatech. Někdy se na expedici připravuji i půl roku.

Co myslíte těmi zajímavostmi?
Třeba jedna moje fotka je čapí hnízdo, která je na solitérním stromě a za ním je mléčná dráha. A to není o tom, že tam přijedete a vyfotíte. To je o tom, že mě to napadlo, když jsem studoval lokality a zjistil, že je tam dobře přístupné čapí hnízdo. Tak mě napadlo vyfotit hnízo i s hvězdami. Musel jsem vymyslet termín, kdy nesvítí měsíc, jinak by to nešlo vyfotit. Na místě jsem tomu věnoval 4 noci. Mléčná dráha na snímku je narovnaná napříč fotky, což se taky nestane, že půjdete jen tak fotit. Po dvou pokusech, kdy byla diagonálně, jsem zjistil, že to není ono, tak jsem si na aplikaci zjistil, kdy je narovnaná a čekal do půlnoci, aby se snímek povedl. Předtím jsem se 3 roky učil fotit hvězdy, aby až přijde situace, kdy to bude dávat smysl a budu si chtít vyfotit zvíře s hvězdami, abych to uměl.

Zkoušel jste i jiný fotografický styl jako práci s lidmi a podobně?
To vůbec. Mně to není nějak blízké a dělal bych to jenom kvůli portfoliu. Mě baví příroda a nemám touhu ani jiný styl zkoušet.

Vy jste povídal o té přípravě na focení, máte z tropů nějaké další zážitky?
Historek je spousta. Já nejsem žádný dobrodruh. Hodně lidí si hned představí, jak je to strašně akční, ale to co vidíte v televizi během půl hodiny se natáčí třeba 5 let. Takže ona je to relativně nuda tou přírodou chodit a hledat zvířata. Málokdy se stává něco strašně akčního. Nebo, že by mě honily zvířata po lese, to se vůbec nestává.

Máte s sebou na výpravách i někoho, kdo vás chrání před divokými zvířaty a podobně?
To ne, ochránce nemáme žádné. Ta zvířata nemají důvod na vás nějak zaútočit nebo něco podobného. To je skoro až nemožné, toho se vůbec nebojím. Já ta zvířata znám. Vím, co si můžu dovolit. Je to asi něco jiného než chodit tady, nicméně žádné zvíře nemá důvod se s vámi chtít setkat, takže je spíš hledáte, než abyste před nimi utíkali.

Co se vám vůbec honí hlavou, když takhle na druhém konci planety čekáte několik hodin na záběr?
Když nastane ta chvíle, že na něco dlouho čekám, což není tak často, tak se mi hlavou honí nějaká písnička pořád do zblbnutí dokola. Většinou to není písnička, která by mě bavila. Když jsem byl v Kostarice, bylo tam několik německých turistů a já pořád podvědomě vnímal tu Němčinu, jak si povídají. A někde jsem čekal a v hlavě se mi začala rodit věta Ich bin Petr und ich komm später. To je hrozně vtipný, ale po třech hodinách to začne vadit a já nebyl schopný myslet na nic jiného. Pak ten pták přiletěl, já ho vyfotil a přešlo to. A někdy ani nefotím a jenom se kochám toho, co vidím.

Na další zajímavosti od Petra Bambouska se můžete těšit v další části našeho rozhovoru, který bude publikován v následujících dnech. Postřehy ze života s foťákem si můžete pročíst na jeho webových stránkách www.SulaSula.com. Fotografie Petra Bambouska si pak můžete prohlédnout online v jeho galerii https://500px.com/sulasulacom