Cestovatel, novinář a režisér Dan Přibáň projel téměř celý svět za volantem Trabanta 601

Jezdí s trabanty po celém světě už deset let. Má za sebou cestu po Hedvábné stezce, skrz Afriku, Jižní Ameriku a naposledy zdolal Austrálii a Tichomoří. Jeho žlutý cirkus, jak sám říká trabantům, Fiatu a motorkám, se ale chystá na závěrečnou výpravu. Zavítali jsme na jeho přednášku o Jižní Americe v Podlesí, abychom zjistili, jak bude vypadat zatím poslední plánovaná expedice.

V roce 2018 budete vyrážet na další cestu, je to tak?

V lednu bysme měli vyrážet, takže je půl roku na to dát to dohromady. Tyhlety zimní starty jsou na houby.

Plánujete startovat zase z Prahy?

Určitě z Prahy. Uvidíme odkud, protože Náplavka byla trochu pitomá, jak je to tam trochu zmáčknutý. Vyšehrad je malej. Uvidíme.

Máte v plánu se letecky přepravit do Thajska?

Pošleme auta lodí do Bangkoku a pojedeme trasu z Bangkoku domů. Tam, kde jsme minule skončili, tak tam navážeme. A vlastně když se to spojí, tak to bude jedna dlouhá cesta.

Nebude trasa trochu kopírovat Hedvábnou stezku?

Zčásti jo. Záměrně, protože mě zajímá, jak se to tam za těch 10 let změnilo. Takže vlastně my dojedeme do Samarkandu a ze Samarkandu pak pojedeme ve svejch stopách. Ale přes Krym, jak jsme jeli minule, to podle všeho nepude, protože Ukrajina nepouští z těch obsazenejch území nikoho k sobě. Takže i tohle jsou takový změny, ale mělo by to právě tak v jedný třetině kopírovat Hedvábnou stezku záměrně.

To budete moct porovnávat obě cesty.

To jo. Bude to porovnání a bude i zajímavý to i pořádně nafotit a uvidíme. Proto by to měl být i poslední trabantí projekt.

Úplně poslední? Opravdu už další nebude?

Já myslim, že už je toho strašně moc. Je to furt dokola to samý. Zatím nemáme žádnej další chytrej plán, takže to zatím bereme jakože hotovo.

Trabanti, Maluch a motorky tedy zůstali v Asii?

Ne. My jsme je přivezli sem. Museli jsme je nakonec přivézt. Museli jsme je vlastně kvůli komplikovanýmu transportu ze Sumatry poslat domů, protože to vyšlo levněji, než je poslat na druhý břeh zálivu. Takže oni jsou tady na Pleši.

Pojede opět stejné složení lidí, jako jelo v Austrálii?

Nikdy se nejede stejný složení. Jako z části vždycky pojedou nový lidi. Takže počítám, že budeme mít dva nový, ale bude nás o jednoho míň.

Beret sebou i přítelkyni Dominiku?

Nene, my jsme se rozhodli, že tentokrát to bude bez ženskejch. Už jsme měli čtyři cesty a na třech byly holky, tak si můžeme dovolit je tam zase jednou nebrat.

Takže bude chlapská jízda.

Zkusíme si to, protože to je daleko jednodušší. Obecně je to náročný. Bylo to vidět v Jižní Americe když pak Dana musela odjet, že se to tak jako zjednodušilo, dá se říct. Hlavně říkám, byly ty cesty čtyři doteďka, na třech z toho ty holky byly, takže nikdo nemůže říct, že by jsme je nějak diskriminovali nebo ukřivďovali (smích).

Až se budete příští rok vracet z cesty, plánujete nějaké veliké zakončení?

My bysme hrozně rádi začali už někde na Slovensku sbírat trabanty a Maluchy a dělat nějakou kolonu a počítáme, že u Devíti křížů ucpe D1. Uvidíme. Já bych hrozně rád jel na tom Slovensku, protože bych jel Slovensko-Českem na Prahu. Uvidíme, jestli vůbec půjde projet Ukrajina, protože bych se nejraději co nejvíc držel tý naší původní trasy.

Ze všech cest, kde jste byl, je nějaké místo, kam byste se chtěl podívat ještě jednou? Říkal jste, že byste rád viděl Hedvábnou stezku. Je ještě něco kromě toho?

Ta Hedvábná stezka, tam je to fakt jenom o tom, že bysme rádi z toho Bangkoku dojeli do Samarkandu, kde byl vrchol tý minulý cesty a tim jako objedeme svět, takže je to takovej hodně velkej symbol. Ale určitě bych se hrozně rád podíval třeba zase do Austrálie bez trabantů. Na spoustu těch míst by bylo strašně hezký se zajet podívat, aniž by člověk měl zátěž toho, že sebou táhne ten žlutej cirkus.

Abyste si to v klidu užil?

No jasně. Jsou to úplně jiný typy starostí. Když tam někdo přijede s cestovkou nebo přijede s baťůžkem autobusem nebo si tam půjčí nebo koupí nějaký kvalitní auto, tak má úplně jinej vjem z toho všeho. Ale trabanty mám moc rád a cestování to posouvá o nějakých čtyřicet let zpátky. Takže třeba do Austrálie bych se vrátil hrozně rád, koupil si tam auto a projezdil si to jen tak, v klidu.