Zmínky o tradiční české pomlázce jsou již od 14. století

Tradiční česká pomlázka přežila v našem folkloru již mnoho stovek let. Zmínky o ní máme již ze 14. století, v Evropě ji však najdeme jen v České republice a na Slovensku. Ke šlehání pomlázkou patří také polévání vodou, které najdeme například i v Polsku. V tradiční české lidové kultuře se zvyk týkal všech generací a společenských vrstev, jeho průběh se však lišil v závislosti na prostředí. K rozvinutí došlo především v 19. a 20. století. Zvyk byl znám na většině českého území, včetně oblastí obývaných Němci, nikoliv však všude, například v části jižních a jihozápadních Čech, včetně Českokrumlovska držen nebyl. Na počátku 21. století je pomlázka stále jednou z nejživotnějších českých lidových tradicí.

S pomlázkou jsou dodržovány obyčeje spojované s obnovou, očistou a omlazením jako je polévání vodou či voňavkami, nebo házení do vody, zvané oblevačka či kupačka. Tyto zvyky jsou typické pro severovýchodní Moravu a Slezsko. Dále pak obyčeje spojené s vykoledovanými vejci, jako jejich koulení.

Obřadní bití má v lidové obyčejové tradici různé významy, na jaře symbolizuje probuzení životní síly člověka a vegetace. Původ slova pomlázka se podle jazykovědců vztahuje k pojmům pomladit nebo zmladit, a to prostřednictvím jarní zeleně. Pošlehání mělo magicky přenést jarní sílu z rostlinstva na lidi. Mrskání zeleným prutem představovalo probuzení aktivity a ozdravění.

Tvorba pomlázky podle tradice připadá na Bílou sobotu. Ve stejný den mezitím ženy a dívky připravují a barví velikonoční vajíčka. Pomlázku by však její majitel měl nejprve ozdobit jen bílou stužkou. Další barevné pak postupně přidávají ženy, které muž s pomlázkou vyšlehá.

A co s pomlázkou po koledě? Někde se dosud dodržuje tradice, že se zasadí do země. Měla by být upletena z čerstvých vrbových proutků, a tak existuje vysoká šance, že přežije a vyroste z ní stromek.