Ze života přehradáře: Bydlení po čtyřech, šizená jídla, dlouhé fronty na pivo

Přehrady na Vltavě byly v době komunismu jedním z prostředků, jak dosáhnout lepších zítřků. Na stavbě té Orlické se podílelo na dva tisíce lidí. Mužů, ale i žen. Autobusy sem každý den svážely dělníky z širokého okolí. Přehradu však svorně budovali i ti, kteří díky ní přišli o střechu nad hlavou. Ti, kteří museli přihlížet, jak jejich rodný dům a hospodářství mizí pod vodou. Peníze už tenkrát hýbaly světem, a tak ruce k dílu přiložili i lidé, kteří celý tento megalomanský projekt zpočátku tak nenáviděli. Zda byly slušné výdělky dostatečnou náplastí na jejich smutné duše, nikdo neřešil.

Jak se jim vůbec žilo, když zrovna nepracovali? Jak bydleli? Jak si vařili? Byla přehrada šťastným rájem spokojených stavbařů, kteří překonávají termíny jeden za druhým?

Pod staveništěm přehrady na levém břehu Solenic bylo vybudováno rozsáhlé sídliště. Další vzniklo v Milíně, odkud byli zaměstnanci ze 104 bytových jednotek pravidelně sváženi na staveniště. Ubytovací kapacita však byla stále nedostatečná, a tak ve Zbenických Zlákovicích vyrostlo šest dřevěných bytovek.

Místa bylo málo, bydlelo se po čtyřech
V pokoji o rozměru 4,2 x 4,2 m bydleli vždy čtyři zaměstnanci. Ubytovny postrádaly šatny, veškeré ošacení se odkládalo do skříněk na chodbě. Nebylo místo ani pro skladování potravin. Na každém podlaží byla jedna společná kuchyňka, která sloužila bezmála padesáti lidem. Do pokojů sice časem přišly plechové stolky pro elektrické vařiče, ty však zabíraly cenné místo.

Ubytování v dřevěných ubikacích bylo zdarma, ložní prádlo se měnilo jednou za 14 dní a každý dělník měl k dispozici tři přikrývky. V jedné místnosti mohlo být nejvýše pět zaměstnanců. Jednou za měsíc se dělaly preventivní dezinfekce, k žádné velké epidemii naštěstí nikdy nedošlo.

Na jídle se šetřilo
Přípravu pokrmů měl od roku 1957 na starosti národní podnik Restaurace a Jídelny. S jeho vyvařováním však byla velká nespokojenost. Vedoucí podniku Josef Neruda, který sem přišel z Prahy, byl sice zkušený a zaměstnával více než 45 zaměstnanců, uspokojit dva tisíce hladových krků však nedokázal. Krátce po svém nástupu byl zatčen za nekalé obchodování s masem, šizení jídel a chybějící účetnictví. Byl odsouzen na šest let nepodmíněně. I po výměně hlavního šéfkuchaře si však lidé stěžovali na špínu, zapáchající jídlo a malé porce.

Jídelna pojmula až šest set strávníků, ke vzdálenějším pracovištím vozil jídlo speciální vůz. Byly tu čtyři okénka pro dělníky a páté pro „panstvo“, kde stál oběd i třicet korun. Běžná cena oběda byla 3,20 korun. Snídaně stála korunu a skládala se převážně z čaje nebo kakaa, housek a rohlíků, ale i buchet a vánočky. Večeři, hlavní jídlo dne, bylo možné pořídit od 3,80 korun za porci. Kromě jídelny tu byla cukrárna a kavárna.

Vedle výdejních okének byla vždy dlouhá fronta na pivo. Pivo se smělo pít, ale pouze sedmistupňové a nikoliv během práce. Žádný jiný alkohol nebyl na pracovišti povolen.

Vydělané peníze bylo kde utratit
Pro občerstvení hostů a různých delegací sloužila restaurace Jednoty Příbram v kulturním domě. Jednota zajišťovala i chod obchodního domu. Nabízela potravinářský, mlékárenský a řeznický sortiment.

Jak to bylo s úrovní obchodního domu, si však nelze dělat větší iluze. Časopis Orlická přehrada otiskl stesk žen, které přišly s článkem adresovaným Jednotě Příbram: „Vážený soudruhu řediteli! Zveme Vás častěji k nám na přehradu. Nejen, abyste věděl, jak budujeme, ale hlavně proto, že z Vaší návštěvy máme vždy užitek. Je zajímavé, že když Vy k nám přijedete, je zajištěn dostatečný přísun nejen ovoce a zeleniny a dnes již i nových brambor, avšak jindy, když tu nejste, přísun vázne. Na přehradě Orlík 26.6.1958 Pracující ženy.“

Pracujících žen tu bylo kolem dvou set. Většinou to byly manželky stavbařů, ale i svobodné ženy. Pracovaly v kancelářích či u měřičů, bydlely ve zvláštních bytovkách. Bezdětní manželé dostali garsonku se základním vybavením, rodiny s dětmi byty větších rozměrů. I přes mezery ve stravování a nelehké životní podmínky stavbařů byla jejich pracovní morálka velmi dobrá. Během sedmi let bylo oceněno 1300 nejlepších pracovníků a uděleno 11 státních vyznamenání. Stavba získala několikrát Rudý prapor vlády a jiná uznání. Motivační program na stavbě Orlické přehrady fungoval dobře.