Zapomenutá kapitola Příbrami: město, které vzdělávalo celý kraj

Nejslavnější kapitolu psala Vysoká škola báňská, která sídlila v Příbrami až do roku 1945. Její kořeny sahají do roku 1849, kdy vzniklo Montánní učiliště, později Báňská akademie. Od roku 1904 nesla jméno Vysoká škola báňská.

Vyučovalo se hornictví, hutnictví, strojnictví, elektrotechnika i dopravnictví. Absolventi působili po celé Evropě, škola měla právo udělovat titul doktor montánních věd (dr. mont.). Po válce byla přestěhována do Ostravy, ale její příbramská stopa zůstává hluboká.

Vedle ní vznikla v roce 1851 Horní škola, odborný ústav pro důlní dozorce. Sídlila v budově zvané Marienburg, později známé jako Ernestinum. Po odchodu VŠB převzala část jejích tradic. Postupně se proměnila ve Vyšší průmyslovou školu horní, později ve Střední průmyslovou školu hornickou a geologickou. Dnes působí jako Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola Příbram a patří k nejstarším technickým školám v Česku.

Příbram byla i městem pedagogů. V roce 1874 zde vznikl učitelský ústav, jeden z prvních v kraji. Měl vlastní knihovnu, sbírky, přípravný ročník — a vychoval stovky učitelů, kteří působili v okolních obcích. Jeho odkaz dnes nesou střední pedagogické školy a jazykové obory.

Od roku 1884 má město vlastní gymnázium, dlouho jediné mezi Prahou a Plzní. Vychovalo lékaře, právníky, učitele i umělce. V 90. letech vznikla pobočka Gymnázia pod Svatou Horou, která navázala na tradici výběrového humanitního vzdělávání.
V roce 1888 byla založena měšťanská škola chlapecká, jejíž pokračovatelkou je dnešní Základní škola pod Svatou Horou. Prošla mnoha proměnami — od střední školy přes osmiletku až po současnou ZŠ.

Mezi studenty Báňské akademie patřil i František Gellner, pozdější básník a karikaturista. V Příbrami studoval v letech 1901–1904, město zachytil ve sbírce Radosti života a v básni Pod Svatou Horou v Příbrami.

Dnes už Příbram není univerzitním městem, ale její školství je dál aktivní, rozmanité a živé. Tradici udržují gymnázium, průmyslovka, odborné školy i nově vzniklé obory. Město, které učilo, učí dál — s důvěrou v budoucnost i s vědomím vlastní historie.