Za vraždu a pokus o vraždu dvou dětí vyměřil soud v Plzni matce 22 let vězení

Státní zástupce pro ženu navrhoval trest 22 let vězení. Obhájce, který zpochybnil plnou příčetnost obžalované, navrhl, aby byla případně potrestaná pouze za zabití, a to mimořádně sníženým trestem v délce tří až pěti let.

Tragédie se stala 16. dubna odpoledne v bytě na jednom z karlovarských sídlišť, kde obžalovaná žila od ledna s partnerem a třemi malými dětmi. Právě v ten den se měla žena s rodinou kvůli neplacení nájmu z bytu vystěhovat, zaznělo u soudu. Její partner vypověděl, že o tom nic nevěděl. Těsně před tím, než si majitelé bytu přišli pro klíče, žena podle soudu v ložnici bytu zasadila synovi nejméně pět bodných ran a pak své dceři nejméně devět bodných ran. Rány směřovala výhradně na krky dětí. Dívka na místě zemřela, vážně zraněný chlapec přežil. Třetí dítě, šestitýdenního chlapce, žena nezranila.

Obžalovaná se k útoku přiznala, odmítla ale úkladný motiv. Uvedla, že děti milovala. Kvůli dluhům a obtížné finanční situaci rodiny zatížené insolvencí byla podle svého vyjádření ve velkém stresu a neuměla situaci řešit. Obávala se prý, že s dětmi nebude mít kam jít, nebude pro ně mít zajištění.

Podle soudu vyhodnotila subjektivně svou situaci a rozhodla se zabít dvě ze tří svých dětí. Jednala racionálně, systematicky, logicky, neodradilo ji ani to, když viděla zranění na synovi, řekla soudkyně Lucie Bočková. To, že chlapec nakonec matčin útok přežil, nebylo ovlivněno jejím jednáním, ale shodou okolností.

Znalci uvedli, že žena má histriónskou poruchu osobnosti, chová se emotivně, iracionálně. Její jednání označili jako egocentricky pojaté řešení obtížné situace. Rozpoznávací a ovládací schopnosti v době činu byly podle nich ale zachované. "Nemohu se ztotožnit s tím, že její situace byla bezvýchodná. Její sestra jí nabídla, že může bydlet u ní. Obžalovaná ale vzala osud svých dětí do svých rukou a rozhodla, že jedno bude žít a dvě žít nebudou. A jak se rozhodla, tak učinila," řekl státní zástupce. Žena sama připustila, že nechala žít jen nejmladšího syna, protože si v budoucnu nebude nic pamatovat. Podle svých slov ale nechtěla, aby se starší dvě děti musely dívat na to, jak se z nich stávají bezdomovci.

Její obhájce tvrdil, že žena v důsledku své osobnostní poruchy není schopna vidět svět jinak než svým vnímáním a není schopná hledat a nacházet realistická řešení. Činu se podle něj dopustila ve stavu silného rozrušení, zmatku, strachu a snížené příčetnosti.

"Její pohnutka byla zcela sobecká. Nebyla v bezvýchodné situaci. Byla v situaci, kdy se nerealizovaly její představy. Byla velice tvrdohlavá a když zjistila, že se nebudou realizovat její představy, tak si řekla, že všem ukáže," uvedla soudkyně.