Za letošní rok jsou na Příbramsku hlášeny dva případy znásilnění

Poslední dny jsme svědky rozšiřujícího se skandálu kolem sexuálního obtěžování hollywoodských hvězd. Kauzu, která nabírá extrémních rozměrů rozjelo obvinění hollywoodského producenta Harvey Weinsteina, na kterého dopadlo udání zatím přibližně padesáti žen, které s ním v minulých letech spolupracovaly. Poté se rozjela lavina dalších a dalších případů udání a přiznání, ve kterých figurují například herec Kevin Spacey nebo komik Louis C.K. Na sociálních sítích se strhla celosvětová vlna přiznání ve formě hashtagů #Me Too, se kterými se přidávají oběti sexuálního násilí a veřejně hovoří o svých případech.

Jestli jde o revoluci ve vnímání násilí na ženách (a samozřejmě i mužích, i ti se mohou stát obětmi) lze zatím jen ztěží odhadnout. Mnohdy jde o opravdu závažné případy znásilnění. Je složité určit hranici, kdy už je šéfova ruka na sekretářčině zadku opravdu známkou násilí nebo jde jen o neuctivé jednání. Každopádně se ukazuje, že většina případů zůstává anonymně skryta a oběti z různých příčin útoky nenahlásí. Společnost Amnesty International nechala v roce 2015 provést průzkum mezi českou veřejností týkající se povědomí o násilí na ženách v České republice. Zůčastnilo se ho 1040 respondentů starších 18 let.

Výsledky průzkumu:

98 % lidí neodhadlo správně počet znásilnění, ke kterým každý rok v ČR dojde, většina respondentů se přitom mýlila řádově, když hádala desítky či stovky skutků znásilnění ročně. Téměř třetina respondentů (29 %) na otázku nedokázala vůbec odpovědět.

Počet odhadovaných skutků znásilnění v Česku je podle různých zdrojů mezi 7500 a 20 000. Jedná se o odhad, protože většina činů není nahlášena na policii. Z těch, kteří otázku zodpověděli, odhadovala více než polovina respondentů, že počet znásilnění je do 500.

91 % lidí mylně odhadlo podíl znásilnění, která oběti nahlásí na policii. Nahlášeno je podle různých statistik 3-8 % skutků, respondenti přitom nejčastěji uváděli 20-50 %.
Pouze 16 % dotazovaných se svým odhadem přiblížilo podílu pachatelů, kteří jsou za znásilnění následně odsouzeni. V ČR je to zhruba 150 odsouzených ročně, tedy přibližně 2 % všech pachatelů znásilnění.

Většina respondentů se mýlila také v posouzení, kdo nejčastěji násilí páchá. Převažuje přesvědčení, že pachatelem bývá osoba, kterou oběť nezná (odpovědělo tak 55 % lidí). Ve skutečnosti je neznámá osoba pachatelem jen v cca 20 % případů - násilí páchá ve většině případů člověk, kterého oběť zná (partner, bývalý partner, příbuzný, kamarád, kolega…). Častěji se přitom mýlili muži a osoby s nižším vzděláním.

Velmi znepokojivé je zjištění, že výrazná část společnosti považuje ženu za znásilnění za určitých okolností spoluzodpovědnou. Téměř polovina (45 %) lidí se domnívá, že žena je za znásilnění zcela nebo částečně zodpovědná, pokud se chovala koketně. Zhruba stejný počet respondentů (43 %) jí připisuje spoluzodpovědnost v případě opilosti. Podle mnohých si žena o znásilnění “koleduje” také pokud je vyzývavě oblečená (myslí si to 37 % respondentů), pokud neřekla jasné “ne” (37 %), pokud sama prochází opuštěným místem (35 %), nebo pokud se o ní ví, že měla mnoho partnerů (28 %).

O spoluvině oběti jsou přitom častěji přesvědčení muži, respondenti starší 55 let a lidé s nižším vzděláním.

Ani Příbramsku se bohužel případy znásilnění nevyhýbají. Podle informací policejní mluvčí Moniky Schindlové registruje policie od ledna 2017 do září 2017 dva případy znásilnění. A to jde pouze o případy nahlášené. Je mnoho žen, které se bojí nebo stydí svěřit se s útokem. Mnohdy jde o případy, které se dějí v rámci nejbližší rodiny a ženy si dávají vše za vinu. V případě, že je žena obětí znásilnění, je nejlepší, aby se svěřila někomu blízkému, komu důvěřuje a poté zajistila důkazy. Žena by se neměla mýt, oblečení by měla uložit do sáčku. Dalším krokem by mělo být vyhledání lékaře a kontaktování policie. Pomoci mohou také organizace specializující se na oběti znásilnění. Pomoc psychologa bývá v těchto případech vždy přínosem.