Vřes potřebuje světlo, proto se na Toku kácelo

Vřesoviště na Toku patří k nejvzácnějším biotopům celé chráněné oblasti. Aby ale zůstala zachovalá i pro budoucí generace, potřebují speciální péči. A ta občas zahrnuje i zásahy, které na první pohled působí drsně – jako je kácení náletových dřevin nebo odstraňování vegetace.

„Rozsáhlé plochy zarůstají náletovými dřevinami, které vřesu ubírají světlo, a ten pak chřadne,“ vysvětluje Správa CHKO Brdy. „Na bývalé dopadové ploše Tok proto byly v uplynulých týdnech vykáceny tři hektary náletových dřevin a další plochy prosvětleny.“

Jenže i to má své limity. Vřes totiž s věkem přirozeně stárne – po zhruba patnácti letech začíná chřadnout a postupně usychá. Bez obnovy tak jeho stanoviště pomalu zarůstají lesem. A právě to je problém.

„Ideální by bylo podpořit zmlazování vřesu pomocí řízených a zabezpečených požárů, které napodobují přirozené disturbance. Ty přispívají k obnově tohoto specifického biotopu,“ doplňují ochranáři.

Dřív se o takové „disturbance“ starala vojenská činnost. Občasné požáry, výbuchy i přejezdy techniky udržovaly krajinu otevřenou a bránily přirozenému zarůstání. Dnes už tohle všechno musí nahradit pečlivě plánovaná péče.

Kácení náletových dřevin na Toku bylo financováno z Národního plánu obnovy – programu Podpora přirozených funkcí krajiny a také z projektu IP LIFE Jedna Příroda. Do akce se zapojily i Vojenské lesy a statky ČR jako místní hospodář.

Vřesoviště by bez zásahu zanikla
Vřes obecný je citlivý. Nesnáší zastínění, a jakmile nad ním začnou převládat stromy, pomalu mizí. Aby se mohl obnovovat, potřebuje obnaženou minerální půdu – tedy podmínky, které dnes už příroda sama těžko vytvoří. Bez lidské pomoci proto hrozí, že vzácná vřesoviště v Brdech zmizí. A s nimi i kus jedinečné brdské krajiny.