Vrchní sestra z akutního příjmu: Lidé často záchranku zneužívají
Nepřehlédněte
3. listopadu 2019 (17:22)
Zajímá vás, jak vlastně funguje akutní příjem v nemocnici, nebo s jakými banalitami si lidé volají záchranku? Právě o tom jsme si povídali s Mgr. Lenkou Pátkovou, vrchní sestrou akutního příjmu v Oblastní nemocnici v Příbrami, která má dlouholetou praxi i u záchranné služby.
Jak jste se vůbec dostala do pozice vrchní sestry na akutním příjmu?
Pracovala jsem u záchranné služby, k tomu jsem studovala vysokou školu. Věděla jsem, že se zde má stavět nový akutní příjem, tak jsem se přihlásila klasicky do konkurzu.
Akutní příjem musí být psychicky opravdu náročný. Už jste si na to zvykla?
Na to se zvyknout nedá. Protože jsem dělala i na ARO a na záchrance, jsem na podobnou práci zvyklá, takže mě nic extra nepřekvapí, ale i tak se najdou věci, u kterých člověk musí hledat způsoby, jak je vyřešit.
Dá se nějak zobecnit, kteří pacienti jsou přijímáni na akutním příjmu nejčastěji?
Většinou jsou to starší lidé, kteří jsou nemocní. Jsou to nejčastěji nějaké cévní příhody a úrazy. Obecně také interní pacienti.
Kolik pacientů projde akutním příjmem za jeden den?
Je to asi 30 lidí, což je na naše poměry poměrně dost, protože tu v této chvíli máme 6 monitorovaných lůžek a dvě lůžka bez monitorů. Dá se tu v jednu chvíli uložit ale až 14 pacientů.
Podle čeho se například u nehod posuzuje, kdo bude ošetřen v naší nemocnici a kdo na vyšším pracovišti?
V rámci traumaplánu bychom měli být schopni přijmout najednou až 13 pacientů z autonehody. Pokud se tam ale jedná o těžší zranění, záchranná služba rovnou na místě určí, že pacient bude převezen na nějaké vyšší pracoviště do Prahy. Dalo by se říci, že my řešíme lehčí a střední zranění.
V televizi jsou hodně populární seriály a filmy právě o nemocnicích. Funguje to v praxi podobně, jako je zde líčeno?
Nefunguje. Ono je tedy rozdíl mezi akutním příjem a urgentním příjmem. My jsme akutní, což je nižší stupeň. Nemáme na příjmu resuscitační tým, u nás v nemocnici působí toto oddělení na ARO. To, co je v televizi, se ale té praxi blíží jen minimálně.
Vzpomenete si na nějakého pacienta, nebo zážitek, který vám utkvěl v paměti?
Já v akutní medicíně pracuji už delší dobu. I když jdu domu z práce, tak si v hlavě pořád přehrávám celou směnu, jestli jsme na něco například nezapomněli. Pořád se vám to vrací. Ráda si třeba přečtu poděkování a pak si na ty případy vzpomenu. Naposled mi zůstalo v hlavě, když jsem vyjížděla k dvouletému chlapečkovi, který měl křeče od vysoké teploty a asi za týden mi pak přišli i s tatínkem poděkovat. Bylo to hrozně milé. To samé je i u těch pacientů u nás v nemocnici. Někteří nás chválí, někteří si ale stěžují. Oni si neuvědomují, že i když jsme akutní příjem, tak všechno nejde mít hned. Oni při vstupu do nemocnice projdou tzv. triáží, víme o jejich problémech a snažíme se jim pomoct co nejdříve. Ale s akutním problémem je u nás každý a my musíme zkrátka řešit nejdříve ty nejakutnější.
Hodně se dnes povídá o tom, že záchranná služba je nadužívaná a někdy i zneužívaná. Setkala jste se s takovými případy?
Ano, to je pravda. Například jsem jela k případu, že se někdo praštil do malíčku u ruky a bolelo ho to. To si myslím, že je naprosté zneužívání záchranné služby. To není jenom v poslední době. Během týdne jsou takové dva až tři výjezdy. Lidé si například volají záchrannou službu i proto, že nemají doma auto a neví, jak by se dopravili do nemocnice, nebo si myslí, že tak předběhnou frontu, ale to není pravda.
Lidé se ale front bojí a mají pocit, že čekají dlouho a nikdo se o ně nezajímá. Jak to tedy je?
V první řadě, když přijde pacient do nemocnice, zaevidují ho na informacích. Sestřička tam i zjistí, co mu je a podle toho pacienta zařadí do správné ambulance. Také ohodnotí jeho problém na určité stupnici dle akutnosti. V případě, že je to ta nejvážnější skupina, tak ho okamžitě ukládá na akutní lůžko. Většinou ale chodí pacienti, kteří mohou normálně čekat v čekárně. V té konkrétní ambulanci sestřička už ví kdo a s jakým problémem čeká na ošetření a vše probírá s lékařem. Sloužící sestra hlásí po telefonu aktuální stav pacienta a lékař například může naordinovat odběry, nebo že má natočit EKG. Na odběry se bohužel musí minimálně 30 minut čekat, dřív to nejsme schopni zařídit. A samozřejmě, že ty nejvážnější pacienti, kteří třeba dorazili i později, mají přednost, proto to čekání.
Jak jste se vůbec dostala do pozice vrchní sestry na akutním příjmu?
Pracovala jsem u záchranné služby, k tomu jsem studovala vysokou školu. Věděla jsem, že se zde má stavět nový akutní příjem, tak jsem se přihlásila klasicky do konkurzu.
Akutní příjem musí být psychicky opravdu náročný. Už jste si na to zvykla?
Na to se zvyknout nedá. Protože jsem dělala i na ARO a na záchrance, jsem na podobnou práci zvyklá, takže mě nic extra nepřekvapí, ale i tak se najdou věci, u kterých člověk musí hledat způsoby, jak je vyřešit.
Dá se nějak zobecnit, kteří pacienti jsou přijímáni na akutním příjmu nejčastěji?
Většinou jsou to starší lidé, kteří jsou nemocní. Jsou to nejčastěji nějaké cévní příhody a úrazy. Obecně také interní pacienti.
Kolik pacientů projde akutním příjmem za jeden den?
Je to asi 30 lidí, což je na naše poměry poměrně dost, protože tu v této chvíli máme 6 monitorovaných lůžek a dvě lůžka bez monitorů. Dá se tu v jednu chvíli uložit ale až 14 pacientů.
Podle čeho se například u nehod posuzuje, kdo bude ošetřen v naší nemocnici a kdo na vyšším pracovišti?
V rámci traumaplánu bychom měli být schopni přijmout najednou až 13 pacientů z autonehody. Pokud se tam ale jedná o těžší zranění, záchranná služba rovnou na místě určí, že pacient bude převezen na nějaké vyšší pracoviště do Prahy. Dalo by se říci, že my řešíme lehčí a střední zranění.
V televizi jsou hodně populární seriály a filmy právě o nemocnicích. Funguje to v praxi podobně, jako je zde líčeno?
Nefunguje. Ono je tedy rozdíl mezi akutním příjem a urgentním příjmem. My jsme akutní, což je nižší stupeň. Nemáme na příjmu resuscitační tým, u nás v nemocnici působí toto oddělení na ARO. To, co je v televizi, se ale té praxi blíží jen minimálně.
Vzpomenete si na nějakého pacienta, nebo zážitek, který vám utkvěl v paměti?
Já v akutní medicíně pracuji už delší dobu. I když jdu domu z práce, tak si v hlavě pořád přehrávám celou směnu, jestli jsme na něco například nezapomněli. Pořád se vám to vrací. Ráda si třeba přečtu poděkování a pak si na ty případy vzpomenu. Naposled mi zůstalo v hlavě, když jsem vyjížděla k dvouletému chlapečkovi, který měl křeče od vysoké teploty a asi za týden mi pak přišli i s tatínkem poděkovat. Bylo to hrozně milé. To samé je i u těch pacientů u nás v nemocnici. Někteří nás chválí, někteří si ale stěžují. Oni si neuvědomují, že i když jsme akutní příjem, tak všechno nejde mít hned. Oni při vstupu do nemocnice projdou tzv. triáží, víme o jejich problémech a snažíme se jim pomoct co nejdříve. Ale s akutním problémem je u nás každý a my musíme zkrátka řešit nejdříve ty nejakutnější.
Hodně se dnes povídá o tom, že záchranná služba je nadužívaná a někdy i zneužívaná. Setkala jste se s takovými případy?
Ano, to je pravda. Například jsem jela k případu, že se někdo praštil do malíčku u ruky a bolelo ho to. To si myslím, že je naprosté zneužívání záchranné služby. To není jenom v poslední době. Během týdne jsou takové dva až tři výjezdy. Lidé si například volají záchrannou službu i proto, že nemají doma auto a neví, jak by se dopravili do nemocnice, nebo si myslí, že tak předběhnou frontu, ale to není pravda.
Lidé se ale front bojí a mají pocit, že čekají dlouho a nikdo se o ně nezajímá. Jak to tedy je?
V první řadě, když přijde pacient do nemocnice, zaevidují ho na informacích. Sestřička tam i zjistí, co mu je a podle toho pacienta zařadí do správné ambulance. Také ohodnotí jeho problém na určité stupnici dle akutnosti. V případě, že je to ta nejvážnější skupina, tak ho okamžitě ukládá na akutní lůžko. Většinou ale chodí pacienti, kteří mohou normálně čekat v čekárně. V té konkrétní ambulanci sestřička už ví kdo a s jakým problémem čeká na ošetření a vše probírá s lékařem. Sloužící sestra hlásí po telefonu aktuální stav pacienta a lékař například může naordinovat odběry, nebo že má natočit EKG. Na odběry se bohužel musí minimálně 30 minut čekat, dřív to nejsme schopni zařídit. A samozřejmě, že ty nejvážnější pacienti, kteří třeba dorazili i později, mají přednost, proto to čekání.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: pribram.cz
autor: kap
Další články
Děti na sociálních sítích: Co skutečně říká zákon a jakou roli hrají rodiče
Máte doma dítě mladší 15 let? A věděli jste, že téměř 80 % dětí v tomto věku už …
Osobák skončil pod traktorem
V pátek 16. ledna přibližně v půl desáté dopoledne zasahovaly složky integrovaného …
Ples města Březnice: slavnostní večer plný hudby, tance a elegance
Kulturní dům v Březnici ožije v sobotu 17. ledna slavnostní atmosférou tradičního …
Jak bezpečně jezdit, když se na silnici střídá voda, led a sníh
Zimní silnice umí překvapit hlavně tam, kde se během pár metrů střídá voda, led a …
Ceny benzinu a nafty v Příbrami zůstávají stejné jako před týdnem
Za benzin Natural 95 zaplatíte tento týden v Příbrami v rozmezí od 30,90 Kč do 33,50 …
AKTUÁLNĚ
Tipy na víkend: Myslivecké plesy a pestrý hudební program
O víkendu si budete moci zavzpomínat na Hanu Hegerovou, poslechnout si blues-rockové …
Kdy s dětmi k zápisu? Příbramské školy otevírají termíny už od ledna
Zápisy do prvních tříd proběhnou letos v Příbrami dříve než obvykle — od 16. ledna do …
Školství
Kruh se uzavírá: v Drakovně bude znovu kavárna. Prostory si pronajal provozovatel dvou příbramských restaurací
Po více než sto letech se do přízemí Drakovny vrací kavárna. V místech, kde na počátku …
Nepřehlédněte
Tři týdny strachu, naděje a vyčerpání. Příběh fenky Týny spojil desítky lidí
Začalo to nenápadně. Dvě feny utekly ze zahrady rodinného domu. Jedna se brzy našla. …
Kraj pokračuje v projektu „Obědy do škol“
Radní kraje odsouhlasili poskytnutí financí na zajištění školního stravování pro děti …





