Trenérka mistryň ČR z Příbrami: Cvičení je pro sokoly životní styl, příležitost být spolu a užít si to

Jaké byly vaše začátky v příbramském Sokolu?
Začínala jsem s individuální sportovní gymnastikou, trénoval mě pan Nedvěd. Když jsem byla starší, s několika dalšími nadšenci jsme dali dohromady TeamGym, dříve známý jako Euroteam. Pak jsem šla studovat FTVS, a přitom jsem začala ve sportovní gymnastice trénovat děti. Později jsme to kombinovali s TeamGymem, který se tady v Čechách rozjížděl, a teď už trénuji jenom TeamGym.

TJ Sokol Příbram je poměrně velká a členitá organizace s širokou členskou základnou. Můžete nám trochu více přiblížit jeho strukturu?
Sokol je rozdělený jednak na všestranné cvičení, kam děti chodí třeba jen jednou či dvakrát týdně a věnují se základnímu cvičení. Dále jsou tu jednotlivé sportovní oddíly, mezi které patří sportovní gymnastika, aerobik, TeamGym, stolní tenis a pak také florbalisté.

Kolik trenérů se stará o jednotlivé oddíly?
Na všestrannosti bývá různý počet cvičitelů, třeba až osm, v závislosti na počtu příchozích dětí, kterých může být najednou třeba i třicet a víc. Na TeamGymu jsme čtyři trenéři, kteří se trénování věnují naplno. Gymnastiku má na starost zhruba 10 trenérek, které se různě střídají. Jedná se vesměs o holky, které jsem já sama trénovala, a ony se tomu dál věnují. Protože studují vysoké školy, různě se prostřídávají. O florbalistech nemám takový přehled, myslím, že mají dva trenéry. No a pak je tu aerobik. Tam je přibližně 50 dětí a střídá se u nich asi 5 trenérek.

Kolik má příbramský Sokol vlastně členů, jaká je věková škála a jak fungujete z ekonomického hlediska?
Základna je opravdu veliká, je nás přibližně 800 až 900, ale každý oddíl funguje de facto samostatně. Jediná všestrannost je určena pro širokou veřejnost, jinak se jde o uzavřené skupiny, do kterých si děti vybíráme. S nimi pak jezdíme různě po závodech.

O dotace od NSA žádáme jako celek, ale vzhledem k dotačním pravidlům, které mimo jiné požadují, aby se příjemce dotace zúčastnil alespoň sedmi závodů do roka, dosáhnou na příspěvky jen naše sportovní oddíly. Děti ze všestrannosti mají obvykle jen jeden nebo dva závody za rok, tedy na dotace nedosáhnou.

Bavíme se tedy o cca 100 - 200 dětech, na které čerpáme dotaci. Všestrannosti se nevěnují zdaleka jen děti, ale i senioři. Speciálně ve sletovém roku je to ještě intenzivnější, protože celý rok sem chodí cvičit a nacvičovat skladbu na všesokolský slet v Edenu. Jsou tu třeba i devadesátiletí cvičenci, kteří sem jednou týdně chodí.

Coby gymnastický barbar jsem se domníval, že hromadná cvičení u nás skončila se spartakiádou. Můžete nám trochu přiblížit Všesokolský slet 2024?
Slet se koná vždy jednou za šest let. Letošní XVII. ročník je naplánován na termín od 30. června do 5. července v pražském Edenu, na stadionu Slavie. Vyvrcholí jím dlouhodobé přípravy. Je to obří akce, které se má zúčastnit 20 000 cvičenců. Bude na něm předvedeno 12 hromadných skladeb pro různé věkové kategorie, rodiny a smíšená družstva. Tradice se stále drží a přijde mi, že k tomu teď lidé mají ještě blíž a vyloženě se na to těší. Cvičí nejenom zasloužilí sokolové, ale i lidi ze závodních týmů. Je to pro všechny takové zpestření, životní styl, příležitost být spolu a užít si to.

Všesokolskému sletu předcházejí i slety okresního a krajského formátu, kde si cvičenci mohou ověřit, jak na tom jsou?
Ano, minulý měsíc se konal župní slet v Komárově a minulý týden krajský slet v Českých Budějovicích. Každá jednota si vybere, co chce nacvičovat, všude se nenacvičuje všechno. My tady třeba trénujeme 8 skladeb. Členové si vyberou, co chtějí cvičit, a nad rámec jejich běžné činnosti v Sokole se scházejí a jdou k tomu společnému cíli, kterým je vystoupení v Edenu.

Potýkáte se v Sokole, podobně jako u většiny jiných sportů, také s úbytkem sportující mládeže ve starších věkových kategoriích?
To je tady taky. Problém nastává s odchodem ze střední školy. Někteří odcházejí studovat na vysokou školu do jiného města nebo do zahraničí. Přestanou pak sice aktivně cvičit a rozpadne se jim tým, ale protože jsou to srdcaři, často zůstanou. V létě pak jedou třeba na tábor a pomáhají postavit stany, podílejí se na organici soutěží pro malé děti nebo jdou měřit na atletiku. Navzájem o sobě vědí, mají tu dobrou partu a vracejí se sem, což nás těší.

TeamGym je z mého pohledu taková specifická týmová odnož gymnastiky, která stále nabývá na popularitě. Je potřeba raná specializace nebo k ní děti přecházejí ze sportovní gymnastiky?
Dřív to bylo tak, že jsme dělaly sportovní gymnastiku a když už pro děvčata bylo těžké cvičit třeba na bradlech nebo na kruzích, přešly jsme na TeamGym, který je týmový. Obvykle tedy začínaly s TeamGymem, když končila jejich individuální kariéra v gymnastice a chtěly dál pokračovat.

V mezidobí se ale TeamGym v České republice strašně posunul a už je nutná specializace, protože technika gymnastiky je jiná než technika TeamGymu. Používané nářadí má jiné vlastnosti a musí se to dělat trochu jinak. Teď jsme se proto rozhodly spustit přípravku TeamGymu, kde máme 20 malých dívek. Dělají všeobecnou gymnastiku, ale už s nimi nebudeme dělat tu nářaďovou, ale rovnou je specializujeme na trampolíny a airtrack, aby tu techniku uměly od začátku.

V polovině května se juniorky pod vaším vedením staly mistryněmi ČR. Můžete přiblížit z jakých disciplín se TeamGym skládá a proč jsou týmy různě početné?
Soutěžíme v kategorii Junior A (do 17 let), což je kategorie soutěžící podle těžších mezinárodních pravidel, protože chceme jezdit na závody i do zahraničí. V týmu může být šest až dvanáct cvičenců. Nás bylo deset + jedna náhradnice. TeamGym má tři disciplíny: pódiovou skladbu, kterou musí cvičit celý tým, akrobatický pás, tzv. tumbling, kde třikrát za sebou závodí vždy 6 nejlepších závodníků družstva, a trampolínky, kdy se opět 6 nejlepších závodníků odráží z malé trampolínky a dopadá do duchen. Výhoda početnějšího družstva spočívá v tom, že když nasadíte do pódiové skladby kompletní tým, můžete si pak vybrat 6 nejlepších skokanů na tumbling.

Jedná se o ojedinělý úspěch nebo jste zvyklé z MČR v TeamGymu vozit pravidelně medaile?
My už dlouho závodíme v TeamGymu. Ze začátku to taková sláva nebyla, ale pak jsme se dostaly na medailové pozice v rámci republiky a nějakou dobu jsme se tam držely. Měla jsem tu tým, který osmkrát za sebou vyhrál. Pak se to celkově zvedlo a všechny týmy v republice jsou nyní dost vyrovnané.

Loni jsme medaili vůbec neměly. Letos jsme si nechaly postavit novou choreografii, zvedly jsme obtížnost, jezdíme trénovat do Dobřichovic na jámu, kterou tady nemáme, a také jsme přidaly silový trénink, který nám trochu chyběl. Celkově jsme se tomu hodně pověnovaly, holky šly výkonnostně nahoru a úspěch nás těší.

Jak často musí děvčata trénovat, aby se na konci sezony mohly radovat z titulu mistryň republiky?
Třikrát až čtyřikrát týdně trénují jednotlivá nářadí: tzn. tumbling, trampolínu a pódiovku. Všechna ta nářadí se musí chystat, takže si to musíme před každým tréninkem stavět. K tomu mají jednou týdně silový trénink, při kterém cvičí s vlastní vahou. Kdykoliv, kdy je zde nad rámec pravidelných tréninků o víkendu volno, jdeme trénovat "pódiovku", tzv. airtrack, což je taková gymnastická dráha s pružnou podložkou, kterou zabereme celou tělocvičnu. Dále jezdíme trénovat do Dobřichovic na jámu. Je to dřina, volného času moc není, ale moc nás to baví.