Tip na výlet: V lese, o který se přeli tři páni

Do kdysi sporného území brdských lesů se opět vypravíme od Boru. Však samotný Bor i hřebeny stoupající z luk vzhůru k severu jsou právě oblastí, které se do 18. století říkalo Baštiny. Tohle staročeské slovo mělo dva významy. Baština představovala společný majetek, ale především to v tomto případě zřejmě znamenalo divoký, nepřístupný les, zkrátka prales.

Hádky o lesy jsou v archivech
Samotné nitro Brd, tedy Baština, bylo pověstné svoji těžkou přístupností. Les tu byl plný močálů a bylo tu málo cest. Nejen nepřehlednost terénu a relativně velká vzdálenost od lidských sídel způsobovala v průběhu 17. a 18. století řadu sporů mezi majiteli. Vše začalo v roce 1584, když císař Rudolf II. postoupil Příbrami část Baštin nad obcí Bohutín. Jenže město o tyto lesy přišlo. Říká se, že z důvodu právních nejasností nebo ztrátou původního dokumentu.

Tuto část historie týkající se Brd popisuje Jan Čáka ve své knize Střední Brdy, krajina neznámá. Autor zmiňuje, jak je dodnes v archivech zachováno množství spisů i doprovodných map z této doby. A nešlo jen o spor Bohutínských s Příbramskými. „Soudili se Zbirožští s Rožmitálskými a Hlubošskými, Rožmitálští s Mirošovskými, Dobříšští s Hořovickými. S dobříšskými Mansfeldy se dlouho soudili i březničtí jezuité, uplatňující nárok na enklávu lesů nad Bohutínem, až byl spor uzavřen ve prospěch panství Dobříš. Nejúpornější a nekonečně se vlekoucí pře byly o takzvanou Baštinu Velkou, což byl pruh lesa táhnoucí se z temene hory Toku na východ, směrem k Obecnici. Na toto území si kladli nárok jak majitelé panství Zbiroh, tak páni z Hluboše a Hořovic. S konečnou platností je ve druhé polovině 18.století získali Hořovičtí, a tak až do doby po druhé světové válce jsme mohli vidět na mapě hořovického okresu odloučený výběžek, vklíněný do sousedního okresu příbramského,“ vysvětlil Jan Čáka ve své knize věnované právě středním Brdům.

K jednomu z míst, o které se přeli majitelé panství Rožmitálského, Dobříšského a Hořovického, se vypravíme znovu z borské louky. Každý milovník Brd, každý lesník, znal a zná onu spornou hranici nad Borem, kde se prostě říká U tří pánů. V západní části Boru, hned při kraji bezlesí, začíná cesta Hořovská. Je dokonce označena jako ostatní důležité lesní cesty ve středních Brdech.

U tří pánů
Všímavý poutník si povšimne výrazné hrany po pravé straně lesní pěšiny. Tady se totiž potkávaly ony historické hranice vlastníků lesa. V jednom místě poblíž kóty 822 metrů nad mořem s názvem U tří pánů nalezneme také přímo označení tří panství. Setkávaly se tu hranice panství Rožmitálského, Dobříšského a Hořovického. Při lesní pěšině budeme míjet staré hraniční mezníky a v jednom místě, u paty starého buku, najdeme tři kameny vedle sebe opřené o kmen a nahoře sotva čitelný dřevěný štítek s nápisem U tří pánů.

O tuto konkrétní část lesa, jako součást již zmíněné Baštiny, vedli nekonečné spory tři majitelé. Tady si hranici majetků vyřešili páni po svém a docela brilantně. Aby se věčné tahanice o hranice ukončily, jednoho dne roku 1583 prošli pamětníci s majitely panství šestikilometrovou hranici až sem, k buku U tří pánů, aby stvrdili správnost hranic. Na buku byly tehdy prý vyřezány tři střely. Zřejmě k této události se váže uložení tří kamenů u paty už jiného kmene buku.

Nejen tady si můžeme všimnout, jak majitelé tehdy označovali hranice svých panství. Po několika desítkách nebo stovkách metrů umísťovali kamenné mezníky. Na nich byly vyryté iniciály nebo zkratky majitelů a někdy i letopočet. V terénu jsou také doposud viditelné kamenné valy, když lidé na hranici nanosili kameny z okolí. Kde to umožňoval terén, vyhloubili strouhu.

Hranice dvou krajů
Podobný význam má zdejší lokalita i v moderní době. Přímo mezi vrcholy Koruny vede znovu důležitá hranice oddělující od sebe Středočeský a Plzeňský kraj. Pěšina kopírující kdysi hranice panství pokračuje i dál na severovýchod. Došli bychom po ní vlastně až na Čihadelskou cestu podél bývalé dopadovky na Toku. My se ale vrátíme zpátky do křižovatky na Hořovickou cestu a příště se vypravíme za poznáváním malebné královské Koruny.