Svátek svaté Barbory si dnes připomínají všichni horníci

Příbram byla proslulá jako historické hornické město, což nyní připomíná Hornické muzeum Příbram, jedno z největších muzeí v České republice spravující rozsáhlý skanzen.

Úplné prvopočátky těžby na Příbramsku nelze přesně doložit. Můžeme se pouze domnívat, avšak jedno z prvních dolování lze doložit několika záznamy. Již od 11. století se běžně těžilo stříbro, jež se v této oblasti nacházelo, a tak je možné, že už v té době bylo tohoto bohatství využíváno. Díky vzniku rudných a dalších ložisek se Příbram stala jedním z největších center hornictví na území České republiky. Od roku 1579 se tak Příbram stala královským horním městem.

Rozmach dolování pokračoval od 17. století, v 18. století bylo vybudováno pět hlubinných dolů u Příbrami na Březových Horách. V dole Vojtěch byla v roce 1875 poprvé na světě dosažena hloubka 1 000 m. Požár v Mariánském dole v roce 1892 připravil o život 319 horníků.

Na počátku 18. století začalo další slavné období příbramského dolování stříbra a také zpracování železa. Město vybudovalo své hamry a také vysokou pec. Těžba stříbra na Příbramsku dosáhla svého vrcholu na konci 18. století. Město se rychle zalidňovalo a rostlo, bylo světově proslulé jako místo nejvýnosnější těžby stříbra v celé habsburské monarchii a stalo se sídlem centrálních báňských institucí a v půli 19. století i báňské akademie. Vrcholná prosperita zdejšího báňského podniku trvala sto let; od osmdesátých let 19. století těžba stagnovala a posléze začala klesat.
Příbram byla jedním z nejmodernějších evropských důlních revírů až do 20. let 20. století.

Polovina dvacátého století znamenala v dějinách Příbramě nový zvrat. Počínající uranový věk ve stínu studené války zahájil novou epochu zdejšího dolování - rychlý rozvoj těžby uranu a tím i opětný růst města. Kolem šachet a stavenišť se tyčily hrozivé bariéry z ostnatých drátů s hlídkovými věžemi, na nichž ozbrojení dozorci bděli nad otrockou prací trestanců. Procitnutí Československa ke svobodě v listopadu 1989 zastihlo Příbram opět na prahu nové epochy. Velké báňské podniky, starobylé doly na stříbro a olovo i novodobé doly na uranovou rudu zanikly.

Svátek svaté Barbory si dnes připomínají všichni horníci
Svatá Barbora je uctívána především jako svatá patronka havířů. Kateřina, později svatá Barbora, byla pravděpodobně dcerou pohanského obchodníka a žila s rodinou v Nikomedii. Matka Barboře zemřela velice brzy a dceru vychovával její otec.

Události nabraly spád ve chvíli, kdy se Barbořin otec rozhodl dceru provdat. Barbora byla nucena jít s pravdou ven a otci oznámila, že je pokřtěna. Otce to pochopitelně rozhořčilo a Barbora musela uprchnout. Podle legendy se před ní na útěku otevřela skála a dívka se v ní ukryla. Otec ji nakonec od skály odvedl a předal soudu. Kateřinu pak dlouhé tři roky ve vězení mučili a nechali popravit. Její vlastní otec prý uťal Kateřině hlavu. Patronkou horníků se stala Barbora koncem středověku. Ochraňovat má také další povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti.

V den jejího svátku nechávali horníci hořet ve štolách přes noc kahany na ochranu před smrtí a úrazy – tzv. Barbořino světlo. Když vidíte dnes horníka v uniformě, kterou tvoří černé sako, všimněte si, že je na něm 29 knoflíků, které připomínají věk, kdy Barbora zemřela. Horní tři knoflíky značí utrpení, které zažívala po tři roky ve věznění. Z tohoto důvodu je nemají nikdy zapnuté.