Strongmanem být Jiří Tkadlčík nechtěl. Na prvních závodech si ho „pupkáči“ namazali na chleba

Jiří Tkadlčík – mistr světa, Evropy a mnohonásobný mistr republiky v silovém trojboji dnes nenachází v kategorii do 105 kg konkurenci ani mezi strongmany. Jeden z nejsilnějších mužů světa, přijel do Příbrami předat silovým sportovcům svoje know-how. Před začátkem semináře se nám podařilo Jirku trochu vyzpovídat.

Co považuješ za největší úspěch?

Rozhodně titul mistra světa ze srpna. World‘s Strongest Man se konal v Přerově, na mojí domácí půdě, bylo to úžasné.

Jak cvičení ovlivňuje tvůj další život?

To je dobrá otázka, žádný osobní život vlastně nemám. Všechno se točí jen kolem cvičení a strongmana. Tréninky, příprava na závody, semináře, celý rok jsme v zápřahu.

Znamená to, že tě najdeme v tělocvičně sedm dní v týdnu?

Určitě. Třikrát denně. Průměrně pět hodin, když jsem v přípravě na závody. Pokud do toho zahrnu i práci s klienty, tak to už se snad ani nesluší říct… to už je pak osm, deset i dvanáct hodin.

Stíháš koníčky?

Ale jo. Mým největším koníčkem je moje přítelkyně. Taky máme psa a kočku, máme rádi zvířátka a milujeme hory. Když to jde a máme volný víkend, utečeme do Tater nebo do Alp. Přítelkyně naštěstí pracuje se mnou, takže se vidíme. Snažím se jí ve volných chvílích všechno vynahradit.

Čeho se musí vzdát kluci, kteří by chtěli dosáhnout toho co ty?

Vždycky těm co přijdou, říkám, že nic není hned. Musí to myslet vážně, není to za měsíc, půl roku ani za rok. Mně získání titulu mistra světa trvalo sedm let, když budou šikovní, třeba se jim to povede za pět. Důležitá je soustavnost a vytrvalost, ale dnešní mladí kluci chtějí všechno hned, s tím se potýkám a musím je v tomhle hodně kočírovat.

Jak velkou roli hraje genetika?

Dá se toho hodně nadřít, ale genetika hraje obrovskou roli. Vždycky se dá něco udělat, vymyslet, ale nějaké genetické základy je prostě potřeba mít.

Vždycky jsi chtěl být strongman?

Já jsem byl úplně proti tomu, cvičil jsem fitness, chtěl jsem mít bicáky a vyrýsovaný břišáky, abych se líbil holkám. Viděl jsem jak tam nějaký pán s takovým pivasem převrací pneumatiku a vypadá u toho, že umře. Tenkrát jsem si říkal: no co to je? Tohle nikdy dělat nebudu! Ale nikdy neříkej nikdy. Za pár let jsem našel silový trojboj a pak jsem se dostal k tomuhle.

A to tě to chytlo ze dne na den?

No já jsem dělal v kanceláři a hrozně mě to nebavilo, říkal jsem si, že bych chtěl pracovat v tělocvičně. Chodil jsem cvičit a viděl, že těch kluků, co dobře vypadají, je strašně moc, abych si tím mohl vydělávat, bylo jasné, že se musím něčím lišit. O tom, že předpoklady na sílu mám, jsem věděl, tak jsem zkusil ten silový trojboj. Co je strongman, jsem vlastně nevěděl, znal jsem jen ty tlusté chlapíky. V trojboji jsem vyhrál asi sedmkrát mistra republiky, dvakrát Evropy, jednou světa a nakonec přišla výzva, pozvali mě na strongman závody. Tam byli ti pupkáči a namazali si mě na chleba. Řekl jsem si, tak to ne a začal makat.

Láká tě další výzva?

Když vystoupíte na K2, láká vás Mount Everest, a tak to jde pořád dál… Já jsem výhru na mistrovství světa asi měsíc slavil. Ne teda že bych se někde opíjel, ale prostě jsem si to užíval a pak jsem si říkal, co teď. Za 14 dní jedem na závody do Indie, to bude můj první závod, na který budu mít jen čtrnáctidenní přípravu. Moje poslání je i lidi motivovat a posouvat dál.

Jak to máš se životosprávou?

V něčem jsem strašně disciplinovanej, v něčem šílený lajdák. Jsem noční pták, vím, že bych měl vstávat v pět ráno a dát si kardio, ale nic mě k tomu zatím nepřinutilo. Ve stravě je to klasická bodová dieta, co vidim to zbodnu, ale naštěstí mám takový výdej, že zatím všechno spálim. McDonald's fakt nejim, no včera jsem měl KFCéčko… a je to v háji… Né, jím fakt hodně a dám si třeba i knedlo zelo vepřo. Strava je důležitá, mělo by se jíst hodně a vybírat si kvalitní potraviny. Hlavně respektovat svoje tělo.

Co zranění?

Zranění mám celý seznam. Obvykle ho vytáhnu a přečtu. Tohle je sport, kde se to prostě stává, dříve nebo později. Záleží na tom, jestli je to zranění, které úplně vyřadí ze hry – třeba plotýnky nebo jiný úraz páteře. Já jsem měl v únoru utržené koleno, spadl jsem na motorce, řekl bych, že až zázračně se to zhojilo, ani jsme s tím vlastně nic nedělali. Zranění mě provází celý život, vlastně jsem na to zvyklý. Od tří let mám cukrovku, nemám rád slovo handicap, beru to jako něco, co je tady se mnou. Čtyřikrát denně si píchám inzulín, prostě cukrovku respektuju, ona zas respektuje mě. Sem tam mám něco natrženého, třeba třísla. No někdy se cítím jako invalida po ránu a řikám si, to si dopad, ještě ti není třicet. Néé, dělám si srandu.

Co považuješ za důvod tvých výborných výsledků?

„Myslím, že takové výsledky mám proto, že jsem si cvičení strašně zamiloval a úplně jsem se do toho zažral,“ prozradil mistr světa Jiří Tkadlčík.

Seminář uspořádaný v RS Fitness představil Jiřího Tkadlčíka nejen jako sportovce, ale především jako velmi vtipnou a příjemnou osobnost. Zbývá jen popřát mnoho úspěchů na blížících se závodech v Indii.