Se zmijí se na jaře můžete setkat i ve městě. Dbejte opatrnosti, radí veterinář

„Na svatého Jiří, vylézají hadi a štíři“
Zmije obecná je nejseverněji žijícím hadem a vyznačuje se poměrně velkou odolností vůči chladnému počasí. Setkat se s ní můžete už teď, přestože do svátku svatého Jiří, tedy 24. dubna, zbývá ještě pár dnů. Hada na fotografii zachytila čtenářka v Příbrami. „Zmije ležela na silnici mezi domy a parkovištěm v Šachetní ulici. Bohužel již byla mrtvá," uvedla.

„S přibývajícím slunečním svitem se i tento had pomalu probouzí a vyhledává slunná místa. Nejčastěji na něj můžeme narazit na okrajích stromových porostů, v hromadách kamenných sutí a podobně. Zmije je v tomto období většinou ještě méně aktivní. K útoku na psa ale přesto může dojít např. při nešťastném šlápnutí nebo jiném kontaktu s hadem. Riziko akutní otravy závisí na velikosti hada, množství jedu, velikosti psa a místě uštknutí. V místě kousnutí většinou nalezneme jednu nebo dvě malé ranky, rychle se rozvíjí otok, pročervenání nebo promodrání kůže. Pes může začít projevovat šokový stav, dechové problémy, slabost, zvracení. Důležité je co nejvíce minimalizovat další pohyb psa. Nejlépe uchopením do náruče. Pokud je to možné, místo nad poraněním mírně zaškrtit a dopravit na nejbližší veterinární pracoviště. Vhodné je i zároveň k veterináři zavolat, ten vás jistě bude rychle navádět, co je třeba akutně udělat na místě,“ radí MVDr. Pavel Vokrouhlík.

Každé jaro se pravidelně šíří poplašné zprávy a obavy ze zvýšeného výskytu zmijí. Nejedná se však o přemnožení, pouze jsou hadi díky ještě nerozbujelé vegetaci více viditelní. Také samci jsou aktivní při vyhledávání samiček, dokonce mezi sebou často soupeří v přetlačování přední částí těla. S létem jako by se po samcích slehla zem. Zatímco samičky se dál sluní, aby prohřály zárodky mláďat ve svém těle. Zmije totiž rodí živá mláďata. K porodu dochází v září.

Kde na zmiji nejčastěji narazíme?
Na krajích lesa, u hřbitovních zídek, na březích potoka. A vždycky spíš ve vyšších polohách. V nížinách okolo dvou set metrů nad mořem, což platí pro Prahu a okolí, se zmije prakticky vůbec nevyskytuje. Jediným hadem, na kterého tady naopak můžete narazit velmi často, je nejedovatá užovka. I ta sice může bolestivě kousnout v obraně, ale nemá žádný jed. Většinou si ji lidé pletou právě se zmijí, která se pozná podle typické klikaté čáry na hřbetě a taky podle očí. Na rozdíl od užovky má zmije místo očí štěrbinky, užovka má oči kulaté. A právě za očima zmije jsou váčky, v nichž se tvoří jed. Působí rychle. Jeho následky jsou vidět už za několik minut: malátnost, křeče svalstva, hůře se dýchá, dá se pozorovat třeba třas očního víčka až obrna svalstva. Místo uštknutí je necitlivé. Nastoupit může nevolnost, zvracení, průjmy, velké pocení. Všechny příznaky trvají dva až tři dny, úplně se však z uštknutí uzdravíte až za dva týdny, kdy ustoupí i bolest.

Zmije může jen kousnout bez vypuštění jedu
Když se had pouze brání (neútočí na kořist s cílem ji zabít a sníst, což se netýká člověka, ale drobných hlodavců), nemusí při kousnutí ani vypudit jed. Takže ne každé zmijí uštknutí znamená, že se do těla člověka dostal jed. Že jej zmije vypustila, poznáte podle toho, že se kolem místa kousnutí rychle vytvoří otok. Ten ovšem vydrží dlouho, několik dnů, a nepříjemně bolí.

Co dělat, když vás tedy had kousne?
Kdysi se na táborech učilo, že v případě uštknutí je třeba ránu rozříznout, jed vysát, zaškrtit nohu kapesníkem nad ranou a pod ranou a do nemocnice. To už ale dávno neplatí.

Nic nerozřezávejte, nevysávejte a nezaškrcujte! To jsou zastaralé a dávno překonané rady. Když budete ránu pižlat, jen si do ní zanesete infekci. Vysávat jed taky nemá smysl, šíří se tělem rychle, navíc jej takto můžete přenést sliznicí v ústech ještě i na dalšího člověka. A nezaškrcovat, protože by to mohlo vést k poškození žil. Jednoduše sami nic moc nevyřešíte, nechte odbornou pomoc na lékařích. Je také dobré si pro účely první pomoci v nemocnici zapamatovat velikost (délku) hada a počet kousnutí. Z toho mohou totiž zdravotníci odvodit, jak velká dávka jedu se do těla dostala.

První pomoc při uštknutí:
* ránu lehce dezinfikovat, je-li čím
* něčím pokud možno sterilním ji překrýt
* neběhat, naopak zpomalit, aby se jed tělem nešířil tak rychle
* sundat věci, které by mohly poškodit tělo při otoku – šperky, prstýnky, náramky, botu, ponožku…
* vždy co nejrychleji pacienta dopravit do nemocnice

Hlavně nic nepodceňovat
Když se uštknutý člověk dostane do nemocnice, neznamená to nutně, že vždy musí dostat protijed. Jednak jej menší nemocnice ne vždycky mají, séra mají omezenou dobu použitelnosti a jsou drahá, takže nemocnice jich v zásobě moc nemívají. A podání séra ani nemusí být nutné, vždy se dává jen dětem a alergikům. Záleží na tom, jak se vyvíjí stav pacienta. Jde však o to, že člověk musí být pod dohledem lékařů, protože kdykoliv může nastat vážná alergická reakce ústící až v anafylaktický šok a smrt.