Rozhovor: Co se děje po životě? Kam směřuje duše zemřelého?

ROZHOVOR

19. ledna 2019 (07:12)

Zajímají vás nadpřirozené jevy? Manželé Charvátovi, kteří se celoživotně zabývají paranormálními jevy, zavítali do redakce.

Paranormálním jevem se nazývají skutečnosti, pro které není známo racionální vysvětlení. Paranormální jevy jsou často pro svou mohutnou iracionální složku kontroverzním tématem. Určitě se mnozí z vás někdy setkali s jevem, který dodnes nedokážete pochopit. Manželé Lenka a Pavel Charvátovi se tímto tématem několik let zabývají, byli hosty v naší redakci.

Kdy vás začalo zajímat tajemno?
Lenka: Když jsem byla ještě malá, byli jsme s rodiči na dovolené a zažila jsem věc, která ve mě probudila zájem o záhadné úkazy. V oblasti Karlových Varů jsme byli ubytováni v chatě, kde to vše začalo. Po setmění jsem nemohla usnout, protože jsem slyšela tajemnou hudbu. Probudila jsem rodiče, kteří ovšem nic neslyšeli. Celou noc jsem se kvůli hluku moc nevyspala. Ráno mi tatínek vyprávěl o duchách, tak to byl asi okamžik, kdy jsem pochopila, že nadpřirozené věci jsou mezi námi.

Pavel:

Když mi bylo dvanáct let, byl jsem přes noc u mé babičky. Ráno mi oznámila, že její sestra zemřela, protože se přišla v noci rozloučit. V té době to vzhledem ke komunikačním schopnostem doby nemohla vědět. Posléze mi vyprávěla, že noc před úmrtím sestry, jí někdo klepal na okno. Po otevření tam spatřila sestru, která jí řekla, že se jde rozloučit.

Tuto schopnost měla později i má matka. Když někdo ze starších příbuzných zemřel, věděla to s předstihem. Několikrát se stalo, že mi oznámila smutnou zprávu předtím, než zazvonil telefon, ve kterém to mamince někdo oznámil. To byla asi ta doba, která ve mně tajemno probudila. Začal jsem vyhledávat knihy, ve kterých se o tajemnu psalo. To mi vydrželo dodnes. Když zapátrá devadesát procent z nás, každý nalezne v životě okamžik, který nelze racionálním způsobem vysvětlit. To bylo tím hnacím motorem, který určil mé životní poslání.

Vše odstartoval příspěvek na Facebooku
Pavel: Jednou mi manželka četla příspěvek, který našla na Facebooku. V něm stálo, že po dopravní nehodě přišla nějaká žena o syna. Jako domácího mazlíčka měli kočku, která po nešťastné události mrtvého syna neustále hledala. Poslouchal jsem vyprávění při práci, takže jsem tomu nevěnoval až takovou pozornost. Najednou jsem měl zvláštní pocit. V hlavě myšlenky, které evidentně nebyly mé. Slyšel jsem hlas mrtvého syna. Ten mi sdělil zásadní informace, které jsem měl předat jeho mamince. Nemohl dle jeho slov „přejít na druhou stranu". Nemohl, protože ho matka prý držela, jeho duši.... Našli jsme na ženu kontakt a následně jí i navštívili. V bytě jsme nalezli pietní místo, oltář. Dle hlasů, které jsem slyšel, tak matka ho neustále přitahovala zpět, prosila, brečela. Bylo nám to trapné, ale ženě jsme to řekli. Souhlasila a chlapci jsme pomohli odejít za světlem, vnitřními pocity, nedokážu specifikovat tento proces Co bylo pak, už nevím, tím to skončilo.

To byl první případ, co následovalo?
Pavel: Tím se to vše rozjelo. Náš zájem o paranormální jevy nabral obrátky. Sešli jsme se s podobně smýšlejícími lidmi z jedné skupiny na velhartickém hřbitově, kde byl i kněz. Jednalo se tehdy o noční vyšetřování. Založili jsme na Facebooku skupinu, kam se lidé s podobnými jevy přihlásili. Zapojili jsme se do několika skupin, které jsou v Čechách. Například Paranormál tým, EPRV777, VTPJ a další. V současné době jsme na volné noze. Nevyhovovalo nám pracovat v jiném týmu. I když spousta lidí na paranormální věci nevěří, je jich spousta, kteří se na nás obracejí.

Jak dokážete lidem, kteří mají problém s "duchy" pomoci?
Lenka: Možností je několik. Když duchové chtějí odejít, pomůžeme. Pokud se stane, že chtějí na místě setrvat, snažíme se přijít na příčinu jejich setrvání zde a pomoci jim. Pokud se ukáže že nechtějí odejít kvůli pomstě nebo úmyslnému útoku, tak přivoláme kněze.

Pavel: Pokud v prostoru naleznu entity, dokážu otevřít bránu k jejich odchodu. Některé duše nechtějí nebo nemůžou odejít. Pokud nemůžou, je to z důvodu vyčerpání jejich sil. Předesílám, že nejsme lovci senzací. Máme se ženou každý své civilní zaměstnání. Kvůli penězům se toto poslání nedá dělat. Jde nám jen o pomoc lidem, kteří mají problém.

Co se děje po smrti?
Pavel: Nikdo nedokáže bezpečně říci, co se odehrává. Podle našich materiálů, které se nám podařilo zachytit, astrální tělo (duše) odchází pryč, nebo existuje v jiné formě jako energie.

Jaké další případy jste v poslední době řešili?
Lenka: Při mém civilním zaměstání, kdy provozuji soukromou úklidovou firmu, jsem narazila na chlapce, asi osmiletého, který se doma bál vycházet ze svého pokoje. Vždy jen nakoukl do chodby, případně velmi rychle proběhl do jiných místností. Ptala jsem se jeho matky, proč tomu tak je, čeho se bojí. Odpověděla, že má asi velkou fantazii, protože vidí po chodbě neustále chodící nohy bez těla.
Doma jsem to řekla manželovi a po společné konzultaci s matkou syna, jsme začali pátrat. Zjistili jsme, že o patro výš zemřel před nedávnem muž. Zemřel na záchodě na infarkt, kdy ho nemohli z toalety po jeho smrti dostat. Nevíme, proč se po smrti projevoval tímto způsobem.
Přivolali jsme na pomoc jednoho z šesti knězů v Čechách, který se zabývá řešením podobných událostí. Prostor bytu vysvětil.
Chlapec o naší činnosti nevěděl, neřekli jsme mu to. Od té doby nic neviděl a časem se úplně zklidnil.

Pavel: Kdybychom měli vyprávět většinu případů, tak tu sedíme několik hodin. Ale jeden zajímavý uvedu. Je to sice rodinná záležitost, ale proč se s vašimi čtenáři nepodělit.
Před třemi lety zemřela manželčina matka. Žila s partnerem, který je schizofrenik. Ženě zavolala kartářka, se kterou se tchýně po své smrti spojila. Prý nemohla „odejít" a potřebovala pomoc. Vzhledem k povaze jejího přítele se nám tam moc nechtělo, ale nakonec jsme souhlasili.
Po příjezdu jsme museli především zabavit jejího přítele, museli jsme ho vylákat ven. Působí negativně a jeho přítomnost by narušovala celý proces. Žena přivedla do místnosti „ochranné světlo," které se musí vnitřně vyvolat. To slouží k přípravě na vypuzení duše. Viděl jsem matku schoulenou v rohu, absolutně bez energie, nedokázala se bez pomoci dostat na druhou stranu. Pomohl jsem jí odejít. Problém byl především v tom, že její přítel přinášel velké množství negativní energie.

Prý nemůžete chodit nakupovat?
Pavel: Ne, že bych nemohl chodit na nákupy. Jde o to, že jakmile vstoupím do přeplněného obchodu, přenesou se na mě myšlenky a pocity okolních lidí. Takže dovnitř jdu s dobrou náladou, ven pak totálně „rozbitý."

Lenka: Raději chodím nakupovat sama, je pak kolikrát po zbytek dne ve špatné náladě.

Děkujeme za rozhovor.

Vyšetřování na hradě Svojanov. Komunikace v kuchyni s Entitami s pomocí PS B-7. Natočeno ve spolupráci se skupinou EPRV777.