Rekonstrukce historické budovy v Příbrami: dům č.p. 1 a jeho příběh

Dnes se budova připravuje na rekonstrukci. Město má v rukou projektovou dokumentaci a plánuje proměnit objekt v multifunkční prostor s novými kancelářemi pro úřad. Změní se i zadní trakt, který je dnes technicky zanedbaný.

Současný nájemce Club No.1 bude v objektu působit i po rekonstrukci. Během výměny oken a topného systému bude provoz dočasně přerušen.

Od pekaře k sekretáři císaře
Prvním známým majitelem domu byl v roce 1530 Jakub Duchek. Jeho syn Bartoň, pekař, ho převzal i s nádobím k vaření piva. Dům pak vystřídal několik majitelů, až se roku 1584 dostal do rukou Řehoře Pátka z Freytok, sekretáře pražského apelačního soudu. Po smrti předchozího vlastníka připadla nezaplacená část kupní ceny císaři Rudolfu II., který ji Pátkovi odpustil.

Šlechtické ambice a výhled na Svatou Horu
Po třicetileté válce spojil Aleš Ferdinand Vratislav z Mitrovic tři sousední parcely a postavil zde jednopatrový „palác“ s výhledem na Svatou Horu. Byl mecenášem svatohorského areálu a daroval peníze na novou „schodovou cestu o 318 stupních“. Po jeho smrti dům koupil hrabě Karel Leopold Caretto Millesimo, císařský komorník, který financoval kapli sv. Františka Xaverského — jeho erb je dodnes k vidění na Svaté Hoře.

Městská rada vs. šlechta
V roce 1671 musel hrabě Millesimo městu písemně slíbit, že bude jako vlastník domu plnit své povinnosti — například platit daně nebo přispívat na vojsko. Podobné potíže s vlastníky z vyšších stavů pak vedly městskou radu k tomu, že od roku 1683 zakázala převádět nemovitosti na šlechtice bez jejího souhlasu.

Přesto dům v roce 1697 koupil rytíř Jan Václav Rozhovský z Krucemburku, který si s pravidly hlavu nelámal — proboural okna do sousedního domu, nechal chátrat štít a bez povolení lovil zvěř na obecních pozemcích.

Požár, škola a krev v ulicích
V roce 1711 vypukl v domě požár od nevymetených sazí. Dům byl opraven a postupně přešel do majetku města. V roce 1797 zde byla otevřena třída tzv. triviální školy — tehdejší formy základního vzdělávání, která zahrnovala čtení, psaní a počty.
Mezi domem a kostelem sv. Jakuba tehdy stály masné krámy a jatka. Krev a odpad z porážek volně odtékaly stružkami. Teprve roku 1804 byla jatka na příkaz hejtmana přesunuta k Příbramskému potoku.

Radnice, úřady, soud
V roce 1794 koupil dům příbramský magistrát a zřídil zde kanceláře, archiv, vězení i služební byty. Věznice zde fungovala až do období po druhé světové válce. Po roce 1850 se budova stala sídlem podkrajského úřadu, později okresního hejtmanství a soudu. Soud zde sídlil až do roku 1996.

Dům s pamětí
Dům č.p. 1 na příbramském rynku není jen budovou s novou projektovou dokumentací. Je to místo, kde se potkávaly šlechtické ambice, městská správa i klubová hudba. Kdysi se z něj dívalo ven i přes zamřížovaná okna. Dnes čeká na novou kapitolu — otevřenější, ale s pamětí, která nezmizí.

Děkujeme PhDr. Věře Smolové za poskytnutí historických materiálů, které pomohly zmapovat příběh domu č.p. 1.