Léčivá hlíva ústřičná se objevuje, když jiné houby z lesa zmizely

Hlíva ústřičná patří mezi nejoblíbenější jedlé houby. V kuchyni vyniká svou jemnou chutí a širokým využitím, pozornost si ale získává také díky látkám, které mohou příznivě působit na lidské zdraví.

Obsahuje řadu vitaminů skupiny B, minerálních látek, vlákninu a především beta-glukany. Právě tyto přírodní polysacharidy jsou předmětem vědeckého zájmu pro svůj možný vliv na fungování imunitního systému. Hlíva obsahuje také antioxidanty, které pomáhají chránit buňky před oxidačním stresem.

Některé výzkumy naznačují, že látky obsažené v hlívě mohou mít příznivý vliv také na hladinu cholesterolu a metabolismus tuků. Dosavadní poznatky jsou však omezené a nelze z nich vyvozovat, že hlíva dokáže léčit konkrétní onemocnění nebo nahradit předepsané léky.

Velkou výhodou hlívy je, že ji lze snadno zařadit do běžného jídelníčku. Hodí se do polévek, omáček, rizota i zeleninových směsí. Pravidelná konzumace jako součást pestré a vyvážené stravy může být příjemným způsobem, jak jídelníček obohatit o vlákninu a další prospěšné látky.

Najdeme ji především na bucích a to na živých i odumírajících, ale daří se jí i na jiných listnáčích a to především topolech, vrbách nebo i ořešácích. Splést se dá snad jedině s jedlou hlívou plicní, která ale roste v létě nebo brzy na podzim a s pařezníkem pozdním. Ten je nakonec také jedlý a vyhledává také buky. Někdy tyhle houby rostou pospolu na jednom stromě.

Hlíva ústřičná tedy není zázračným lékem, ale rozhodně patří mezi houby, které stojí za to zařadit na talíř.