Raška: Vím, že mě v Americe mama hotel nečeká

Odkud resp. od koho přišel první impuls, že bys mohl jet studovat na rok do USA?

První impuls mi dal známý z rodiny. Do té doby jsem o možnosti studovat v zahraničí neuvažoval. Mně to přišlo jako skvělá možnost k poznání USA, jejich kultury a celkově k rozšíření obzorů. Rodiče byli zprvu nejistí, ale nakonec na můj návrh přistoupili a ve všem mě podporují.

Jaké nároky jsi musel splnit, abys byl ke studiu přijat?

V podstatě toho nebylo mnoho. Po vyplnění přihlášky jsem musel napsat test ze všeobecné znalosti angličtiny. Po úspěšném napsání jsem absolvoval rozhovor nejdříve s agenturou u nás a následně videohovor s paní z agentury v USA. Ta mě do programu doporučila a já jsem už jen čekal na mail od budoucí rodiny.

Chodil jsi na soukromé doučování z angličtiny nebo ti pro úspěšné zvládnutí zkoušky stačila školní výuka?

S angličtinou jsem neměl nikdy moc problémy, takže jsem si akorát sehnal knížku s podobným typem testů, jako vyžadují v agentuře. Kromě toho byla moje jediná mimoškolní příprava koukání na filmy a seriály v originálním znění.

Měl jsi požadavek na umístění do konkrétního státu či města v USA nebo jsi byl plně odkázán na to, co na tebe vyjde, resp. kdo si tě vybere?

Za menší příplatek byla možnost vybrat si více preferovaný stát, ale stejně bych neměl jistotu, že si mě tam někdo vybere. V podstatě by mě tamějším rodinám akorát více doporučili. Já jsem to nechal plně osudu a skončil jsem v Seattlu. Státy jako Nové Mexiko, Texas nebo Ohio jsou pro program naštěstí nevyhovující, takže jsem neměl obavy.

Bude to poprvé, co budeš takhle dlouho a daleko od své rodiny. Jak myslíš, že budeš zvládat odloučení?

Jsem zvyklý být každý víkend pryč na zápasy, ale rok je samozřejmě něco jiného. Určitě to nebude jednoduché. Nejenom odloučení od rodiny, ale i od přátel. Po příletu budu muset opakovat celý ročník, takže bude zvláštní pozorovat svoje nynější spolužáky, jak maturují o rok dříve. S rodinou mám povolený kontakt pouze hodinu týdně. Já jsem s tím v pohodě, ale mámě se to moc nelíbí. Ted vážně, budou mi tu všichni hrozně chybět, ale na druhou stranu před sebou mám skoro celé léto, dá se toho tedy ještě hodně stihnout.

V amerických rodinách obvykle nefunguje český model „mama hotel“. Vede tě mamka k samostatnosti, co se domácích prací týče?

Doma se samozřejmě snažím mámě pomáhat, ale že bych byl plně samostatný, co se praní a žehlení týče, to vůbec. V Americe to bude jistě velmi zajímavé, protože si mě vybral svobodný otec v důchodu, takže se jistě budu muset naučit mnoho mně dosud neznámých činností (směje se). Ubytovaný jsem se stejně starým Italem, tak doufám, že mě v tom nenechá.

Hraješ volejbal za VK Příbram. Už máš zjištěno, jestli je na tvé škole v Seattlu chlapecký volejbalový tým? Nebo by sis chtěl raději vyzkoušet některý z typických amerických sportů?

Na mé budoucí škole se bohužel chlapecký volejbal nehraje, ale v nedalekém Seattlu snad tým mají. Sám nevím, jak to budu mít se školou a volným časem, ale kdyby byla možnost, určitě bych se chtěl volejbalu věnovat dál. Kdyby nebyla, škola má na výběr ze spousty sportů. Nejradši bych si vyzkoušel úplně všechno, ale to asi za rok nezvládnu. Kdyby nevyšel volejbal, hrozně bych si chtěl zahrát baseball nebo basket.

Máš nějaký vysněný zážitek, který by sis chtěl v Americe splnit?

Určitě bych chtěl co nejvíc cestovat, poznat co se dá. Můj největší sen je podívat se na NBA zápas naživo. Nejbližší tým je v Portlandu, který je dvě a půl hodiny autem, tak uvidím. Chtěl bych se taky hrozně podívat do Kalifornie, procestovat San Francisco, podívat se na Palace of Fine Arts nebo třeba na Golden Gate Bridge.

Co čekáš, že ti pobyt v USA přinese?

Od roku v USA očekávám, že mě naučí samostatnosti, snad se naučím jazyk, získám nadhled. Těším se na všechno, co mi rok v Americe přinese. I kdyby mě přizpůsobení se tamější kultuře mělo změnit, jdu do toho.