Prokopská pouť přilákala stovky lidí. 32. ročník nabídl třídenní program

4. července 2021 (18:02)

foto, video: pribram.cz/Jakub Pečenka

Příbram je starým hornickým městem, a tak není divu, že ke zdejším tradicím patří také pořádání pouti zasvěcené sv. Prokopovi, patronovi horníků. V letošním roce na lidi čekal třídenní program.

Hornické spolky, někdejší havíři i široká veřejnost si opět připomněli odkaz svatého Prokopa, patrona havířů. Další ročník, tentokrát třicátý druhý, se na Březových Horách uskutečnil tento víkend.

Návštěvníky čekal na náměstí J. A. Alise a na dole Marie bohatý pódiový program, kde vystoupilo několik spolků a hudebních skupin. Na nejmenší čekaly kromě pouťových atrakcí také dobové dílny a divadélko. V nedělním programu přišly na řadu aktivity Hornického muzea Příbram, které letos přinesly 710. výročí nejstarší písemné zmínky o hornictví a hutnictví na Příbramsku. Při oslavách nezapomněli ani na další výročí, kterými jsou 135 let od založení Sboru dobrovolných hasičů Březové Hory a 125 let od vzniku Sokola Březové Hory.

foto: MěÚ Příbram/Hasičská fontána na Hořejší Oboře v Příbrami

Svatý Prokop se považuje za patrona horníků a rolníků. Narodil se přibližně roku 970 v Chotouni (okres Kolín) a pocházel z výše postavené rodiny. Podle pověsti odešel kolem roku 1009 do ústraní a žil na horním toku Sázavy v tehdejších pralesích. Stal se prvním opatem Sázavského kláštera.

Plnoprávní obyvatelé Příbrami, tedy měšťané, kteří získali v Příbrami městské právo, což byl zdlouhavý proces, získali s povýšením na královské horní město mimo jiné velkou svobodu pohybu. Horníci měli svobodu pohybu od obnovení příbramského dolování v první třetině 16. století.

Měšťané nyní byli dále zbaveni povinnosti odvádět veškeré dávky z vaření piva (tzv. nápojové dávky) a všechny další platy, které dříve odváděli vrchnosti, ale i roboty, cla a mýta. Ročně všechny odváděné poplatky dávaly dohromady kolem 170 kop míšeňských ročně, které od nynějška zůstávaly v Příbrami a používaly se na rozvoj dolování. Výrobu a prodej piva (a také vína) kontrolovala česká komora, de facto tehdejší ministerstvo financí. A to dávalo pozor na to, aby se veškerý výtěžek z tzv. pivního a vinného tácu investoval do rozvoje příbramských stříbrných dolů, protože kvůli tomu bylo toto privilegium vydáno.

Měšťanům byly navíc vyměřeny pro rozvoj hor takzvané cupusy, které platili. Podle toho, jaký zisk doly vykazovaly, dostávali zpět přebytek z nákladů. Když se ale stříbra nezískalo dost, nebo se nevybralo všechno, co mělo, a někdo zůstal dlužen, Příbramští museli chybějící peníze doplnit z obecního jmění, aby se částka vkládaná do hor nezmenšovala.

Příbramští řezníci také museli zdejší hory dostatečně zásobovat přepuštěným lojem do hliněných kahanů, kterým se doly osvětlovaly. Listina byla vydána v němčině, protože byla úředním jazykem pro horní záležitosti, na rozdíl od správy města, které úřadovalo převážně česky. Privilegium bylo vydáno během jednoho z pobytů Rudolfa II. na Pražském hradě, ještě před jeho trvalým přesídlením do Prahy.

V době největší slávy příbramských poutí na sklonku 19. století se hornických parád zúčastňovalo na 5500 uniformovaných havířů a účast v nich byla povinná. Dnes se hornické slavnostní přehlídky a parády každoročně zúčastní až na 500 uniformovaných a krojovaných účastníků průvodu. Svým významem pouť překračuje nejen město Příbram, či středočeský region, ale dosahuje mezinárodního významu. Pravidelně sem přijíždí delegace ze Slovenské republiky, Německa, Rakouska a Nizozemí.