Primář ARO o koronaviru: Byla to zkušenost, kterou jsme zvládli. Teď se musíme vrátit k normálu

Oddělení ARO, které vede primář MUDr. Petr Bilina, se od propuknutí epidemie připravovalo na nejhorší. Po zkušenostech z Itálie a Španělska se předpokládalo, že zde skončí velké množství pacientů se závažným průběhem nemoci. K tomu naštěstí nedošlo. Jak sám primář Biliná říká „Čekali jsme v plné zbroji na bitvu, která se nekonala.“ Přesto jeho tým získal důležité zkušenosti v péči o covid pozitivního pacienta i s organizací na oddělení. O tom, s čím dalším může toto oddělení pomoci pacientům ve vážném stavu, jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Epidemie koronaviru nakonec nepropukla v takové síle, jak se předpokládalo. Máte představu, o kolik nakažených pacientů ve vážném stavu by se vaše oddělení dokázalo postarat?
Byli bychom schopni pečovat o 9 pacientů s covidovou pneumonií, nicméně za předpokladu, že bychom neměli pacienty jiné, což by samozřejmě možné nebylo. Jde tedy o čirou spekulaci, takovouto situaci si nikdo nepřál a naštěstí nenastala.

S jakými dalšími vážnými onemocněními se na oddělení ARO setkáváte? Byli jste i v minulosti nuceni využívat ochranné pomůcky v takovéto míře?
Na našem oddělení hospitalizujeme pacienty, u kterých došlo k selhání životních funkcí, nebo ty, kterým tyto zdravotní komplikace hrozí. Příčiny či diagnózy jsou různé a prostupují napříč interními i operačními obory. Může tak jít například o dědečka se srdečním selháním, sebevraha po otravě léky nebo pacienta se zánětem pobřišnice po perforaci střeva. Ve "skafandrech " jsme v minulosti samozřejmě nikdy nepracovali, ale naučili jsme se to rychle.

Během epidemie se hodně diskutovalo o využívání umělé plicní ventilace, která prý může být pro pacienty v důsledku i škodlivá. Můžete vysvětlit, v čem může být její využití škodlivé?
Umělá plicní ventilace je léčebná metoda, která pacientovi pomůže dočasně překlenout závažné dechové selhání do doby, než dojde k odeznění či vyléčení příčiny, která jej způsobila. Například než se vyléčí rozsáhlý plicní zánět nebo zlepší funkce srdeční "pumpy". Na jedné straně je to metoda, bez níž by člověk v kritickém okamžiku své nemoci zcela nepochybně zemřel, na straně druhé může v určitých situacích zhoršit rozsah poškození plic, či negativně ovlivnit ostatní orgánové systémy těla.

Ale hlavní problém této metody, v souvislosti s pandemií Covid-19 v nejvíce zasažených zemích, je nejspíše skutečnost, že její použití na sebe váže významné množství kvalifikovaného a zkušeného zdravotnického personálu. Pokud takový personál nemáte, protože musíte v jedné chvíli ventilovat velké množství kriticky nemocných, může být pak mortalita těchto pacientů nečekaně vysoká.

Kromě umělé plicní ventilace má určitě anesteziologicko- resuscitační oddělení i další nástroje pro pomoc pacientům. Jaké se používají nejčastěji?
Poskytujeme komplexní intenzivní péči na celkem jedenácti lůžkách. K dispozici máme kvalitní monitorovací techniku, ultrazvukové přístroje, bronchoskopy, můžeme kriticky nemocné dialyzovat (nahrazovat funkci ledvin či eliminovat z těla různé jedy).
Ve spolupráci s kolegy z VFN jsme, v indikovaných případech, schopni zajistit pro pacienty mimotělní membránovou oxygenaci (ECMO). Nejdůležitější podmínkou kvalitní péče jsou však kvalitní lékaři a sestry, kteří se vzájemně ctí. Abyste jich mohli mít dostatek, musíte je
samozřejmě dobře zaplatit.

Proměnila se v posledních letech nějak vaše práce s ohledem na vývoj nových přístrojů, technologií a léků?
Když jsem začínal, měli jsme minimum přístrojů, tři druhy antibiotik, velmi nízké platy a v nemocnici jsme trávili nesrovnatelně více času než dnes, protože nás bylo málo. Rychle jsme se učili, nic jiného nám totiž nezbývalo. Kdo to nedával, většinou do roka změnil obor. V současnosti jsme technologicky někde úplně jinde, máme spoustu "hraček", ale to nadšení pro medicínu už tolik nevidím. Má to samozřejmě více důvodů a je to možná jen moje optika.

Byla pro vás jako pro oddělení epidemie něčím přínosná?
Byla to pro nás zcela nová zkušenost. Dominující činností bylo čekání v plné polní na bitvu, která se nakonec nekonala. Čekali jsme ale spolu, dezertérů bylo překvapivě málo.
Pro mentální a ekonomickou kondici většiny lidí v této zemi je teď ale nejdůležitější rychle seskočit z "virové vlny" a věnovat se zas normální práci.