Pomáhá zvířatům, které nikdo nechce. Přesto čelí útokům. Od lidí

V září loňského roku jsme Vám přinesli článek o výtvarnici Anně, která si v obci Ostrov založila azyl pro hospodářská zvířata. Stálo ji to sice většinu vztahů, ale její lásku ke zvířatům tyto nemilé životní peripetie ani trochu neohrozily. V Ostrově ji však dnes již nenajdete. Přestože jí tu bylo dobře a zvířátka tam byla již zvyklá, musela nakonec z finančních důvodů střední Čechy opustit. Zapůjčila dodávku, naložila boudy a ohradníky a spolu se svými prasátky, slepicemi a ovcemi se odstěhovala do Novohradských hor. Tím se zbavila hypotéky, kvůli které hrozilo, že zvířata ani ona již nebude mít z čeho žít.

Přestože má azyl spoustu příznivců, kteří přispívají na transparentní účet, náklady na nezbytnou veterinární péči jsou mnohdy tak vysoké, že musí Anna sáhnout do své vlastní kapsy. U veterináře je přitom se svými svěřenci téměř jako doma.

„Asi bych si měla otevřít prasonemocnici. Kromě Betty, která stále nechodí a začala být navíc inkontinentní, je nemocná i Malenka. Ta má pravděpodobně laminitidu. Nikdo to nikdy neviděl, zdá se.  Aspoň u nás v republice ne. Tak do tohoto zapadlého koutu světa přinášíme veterinární exotiku. Vzhledem k tomu, co všechno se děje, očekávám v nejbližší době pád meteoritu. Kéž by obsahoval drahé kovy, aby bylo z čeho platit účty za veterinu,“ říká s nadsázkou Anna.

Není však dárce jako dárce
„Před časem mě jedna paní obvinila, že neposlala peníze na to, abych je utrácela v drogerii. Jenže zvířata nepotřebují jen krmení. Momentálně pod inkontinentní Bettynku denně nacpu jedno balení přebalovacích podložek, které stojí 70 korun. Dostává taky zeleninu navíc, aby do sebe dostala dost tekutin. Většinu věcí platím ze svého. Že pracuji zadarmo, to už beru jako samozřejmost. Že někdy pracuji 12 i 14 hodin, to beru jako důsledek toho, co dělám. Když však navíc ještě čelím útokům, že jsem podvodník, mám chuť se na všechno vykašlat,“ svěřuje se.

Anna odmala toužila trávit se zvířaty čas a sdílet s nimi prostor. Navíc nebyla schopna jen přihlížet a nic nedělat, když se v jejím okolí objevily případy nechtěných zvířat. Vše začalo kočičími nalezenci. Nakonec měla doma tolik živých tvorů, že jako další nutný krok se jevilo založení azylu. Dnes se stará o ovce, kozy a prasátka, domov u ní našlo i pár vysloužilých slepic v důchodu. Azyl pojmenovala po význačné kozí postavě ze severské mytologie – Heidrún. Zvířata miluje se vším všudy, není pro ní náročné starat se o umírající zvíře. Nejvíce však trpí, když vidí, kolik zbytečných konfliktů si lidé mezi sebou přidělávají.