Plavání je individuální a extrémně náročný sport, málokdo u něj vydrží

Honzo, jak ty ses vlastně dostal k plavání a později k trenéřině?
Já jsem díky rodičům plaval odmala. Zkraje se mi příliš nedařilo, zlomilo se to až ve 14 letech, když jsem trénoval pod panem Maškem. Dostal jsem se pak na republiku, přišlo i několik dílčích úspěchů. V 18 letech jsem přešel na triatlon, který jsem dělal na republikové úrovni. Vždycky jsem věděl, že chci mít práci, která bude spjatá se sportem. Vystudoval jsem FTVS, se zaměřením na trenérství triatlonu a plavání. Po škole jsem pak nastoupil jako tělocvikář na ZŠ Školní a současně jako trenér plavání do PK Příbram po panu Maškovi.

Kolik máte v plaveckém oddílu členů a trenérů?
V současné době máme asi 150 členů, převládají děti ve věku 4–10 let. Od 11 do 17 let už jich je podstatně méně, cca 30. Dorostence ani dospělé momentálně nemáme, ale věříme, že už příští rok nějací budou. Střídá se u nás 15-16 trenérů, ale hodně nás trápí problém s trenérským obsazením přípravek. Chybí nám pro tuto věkovou kategorii jeden stálý trenér. V závodních družstvech se střídáme já, Ervín Landauer a Zdeňka Nová.

V kolika letech se obvykle s plaváním začíná?
Od 4 let začíná příprava v malém bazénku. Zhruba od 6 let pokračují děti přípravkou u žlábku, kde plavou vždy jeden bazén a zpátky se projdou. Následují ještě další dvě přípravky pro starší děti, než dojdou do závodních družstev. První závodní družstvo je „céčko“, které vede Zdeňka Nová, kde jsou děti okolo 9-10 let. Ty mají šest závodů do roka. Následuje „béčko“, pod vedením Ervína Landauera, kde jsou děti od 10-11 let. Ty už jezdí na první poháry a připravují se na významnější závody. Do áčka, které vedu já, pak přecházejí děti od 12 let věku s odpovídající výkonností, které se již mohou účastnit Mistrovství republiky.

Kolik tréninků jednotlivé kategorie týdně absolvují?
Mladší přípravky chodí většinou plavat 2x týdně, přičemž jedna tréninková jednotka trvá hodinu. Starší přípravka (déčko) chodí 3-4x týdně. Céčko chodí plavat již 4x týdně a k tomu mají 1x týdně kondiční přípravu v hale. Béčko má 3x týdně po dvou hodinách, 2x týdně hodinu + 2x1 hodinu kondiční přípravy. Ti nejstarší by měli absolvovat již 7-8 plaveckých tréninků týdně, z čehož je pět odpoledne a dva až tři ráno před školou. Ranní trénink trvá hodinu a čtvrt, odpoledne je dvouhodinový. K tomu ještě 3x kondiční příprava a když v sobotu nejsou závody, tak následuje ještě fitness příprava typu TRX, dynamika, cviky s vlastní vahou, medicimbaly a nově také kompenzační cvičení, které probíhá 1x za 14 dní.

Sám jsem kdysi plaval a pamatuji si, že plavání je nejenom náročné, ale s množstvím odplavaných kilometrů také dost monotónní. Jak a čím se dají tréninky ve vodě zpestřit?

Oproti dřívějším dobám se teď hodně využívají různé plavecké pomůcky typu šnorchl, ploutve, packy a deska. Já osobně se také snažím, aby moji svěřenci nevěděli dopředu, jaký trénink je čeká. Mimo to vymýšlím stále nové motivy a měním skladbu tréninků, aby se příliš neopakovaly. Ve středu se snažím dávat trochu lehčí tréninky i s nějakou hrou, aby měli nějakou změnu, ať už se jedná o štafetu, vodní pólo, kámen nůžky papír pod vodou a podobné kravinky.

Jak váš klub zasáhla nejistota ohledně plánované a opakovaně odkládané rekonstrukce bazénu?
Plánovaná rekonstrukce nás bohužel hodně ovlivnila. V mém družstvu tři nebo čtyři nejlepší plavci odešli do jiného klubu, protože neměli jistotu, že budou moct dál plavat a za jakých podmínek. I někteří rodiče kvůli tomu své děti z plavání raději stáhli a dali je na jiný sport typu volejbal, atletika apod. Vzhledem k nedávno avizované změně plánů města (stávající bazén se nebude rekonstruovat a nový se postaví namísto venkovního) teď jedeme, jako že se nic neděje.

Pamatuji časy, kdy bylo o příbramském plavání, resp. jeho odchovancích hodně slyšet. Stačí zmínit jména jako Pechanová, Vítek, Kolář, Mašek, Melicharová či pětibojař Capalini. Aktuálně mi však přijdete s prominutím dost neviditelní. Zdá se mi to nebo na tom něco je?
Asi máš pravdu, nejsme mediálně příliš vidět a měli bychom být v tomto ohledu aktivnější. Co se týče členské základny a sportovních výsledků, myslím, že nás vedle nejistoty spojené s rekonstrukcí nepříjemně ovlivnil i covid, během kterého několik dětí skončilo a výkonnost stagnovala. Plavání je extrémně těžký sport, velmi individuální a taky, jak už bylo zmíněno, i monotónní. Proto je potřeba, aby se tréninky dělaly zábavné, aby se lépe komunikovalo s rodiči i s dětmi. Klidně bych se nebál přihlásit i ty menší plavce na závody, aby si to vyzkoušeli a měli motivaci, ale to by museli chtít trenéři, kteří je mají na starosti.

Nicméně když se vrátím k tvé otázce, pravdou je, že řada nadějných plavců odchází po základní či střední škole studovat do jiného města a současně s tím přestoupí i do jiného plaveckého klubu. Nejvíc od nás odcházejí do Prahy, Pardubic a do Plzně. Takhle bych mohl jmenovat například Katku Laňkovou (ročník 2003), která byla ve 14 letech česká rekordmanka na trati 200 m prsa. Pak bohužel přešla do Pardubic, za které sbírá další velké úspěchy. Dalším takovým je Tomáš Reissmüller (ročník 2005) nebo Kateřina Červenková (ročník 2004), kteří se zúčastnili Mistrovství Evropy juniorů v dálkovém plavání a také odešli.

Několik šikovných a nadějných talentů ale určitě máte. Kteří to jsou a jakých úspěchů v poslední době dosáhli?
Asi nejviditelnějších úspěchů dosáhla v loňském roce Linda Smetanková. Z MČR mladších žákyň přivezla zlato na 200 m motýlek a k tomu další čtyři stříbra. Zlatá byla i na loňské letní olympiádě dětí a mládeže. Letos se Lindě trochu lepí smůla na paty, protože před letním MČR byla zraněná. Do toho jí bolí ramena, takže nemohla adekvátně trénovat. Přesto se jí podařilo získat alespoň dva bronzy (400 m polohový závod a 800 m volný způsob), i když měla určitě vyšší ambice. Bronz na letním MČR získal také Jiří Berka na 400 m polohový závod. Štafeta kluků ve složení Jirka Berka, Vojta Berka, Vojta Stočes a Petr Kareš se rovněž blýskla bronzem na 50 m volný způsob. Měli jsme i docela smůlu, neboť jsme vyplavali asi devět čtvrtých míst. Za velký úspěch považuji nicméně i to, že všech 12 našich žáků se dostalo na MČR.

Úspěchy jsme slavili i na MČR v dálkovém plavání na 5 km, kde zvítězila Linda Smetanková mezi mladšími žačkami, Barbora Šindelářová byla třetí mezi kadetkami, stejně jako Petr Bajer mezi mladšími žáky.

Většina sportovních klubů se potýká s nedostatkem financí. Jak jste na tom vy?

Náš rozpočet se pohybuje okolo 2,2 milionu Kč a několik posledních let je víceméně na stejné úrovni. Mezitím nám ale výrazně narostly prakticky všechny náklady typu nájemné, startovné, doprava, ubytování, mzdy apod a pociťujeme finanční tíseň. Pro ilustraci zmíním jen startovné. Za každého závodníka a každou jednu disciplínu se dnes platí 150-200 Kč, dříve to bývalo 70-80 Kč. Když si vezmeš, že taková Linda Smetanková startuje v šesti disciplínách a k tomu tam je ještě dalších 15 závodníků se svými disciplínami, tak se to celkem rychle nasčítá. Museli jsme kvůli tomu zvednout členské příspěvky a zavést některé další poplatky a příspěvky na soustředění. I tak jsme ale byli nuceni snížit počet trenérů na tréninkovou jednotku. Dříve jsme třeba trénovali jedno družstvo ve dvou ve třech, teď tam je trenér sám. Když se mi pak v jedné tréninkové skupině sejdou dvanácti až šestnáctileté děti, každé s jinou výkonností, tak ten trénink samozřejmě trochu trpí. Děláme ale vše proto, aby děti dostaly, co potřebují.