Nový zákon: Propagace komunismu se stává trestným činem

Novelu trestního zákoníku podepsal prezident Petr Pavel. V § 403 nově stojí, že „hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka“ zahrnuje nejen nacismus, ale také komunismus. Kdo takové hnutí propaguje, podporuje nebo se pokusí ho založit, může být potrestán až pěti lety vězení.

To znamená, že komunismus přestává být tolerovanou výjimkou v zákoně. A především, že jeho historická podstata je právně pojmenována tak, jak ji známe z archivů, osobních svědectví i regionálních pamětí.

Co už nebude možné?
Od 1. ledna 2026 už nebude možné veřejně používat komunistické symboly, pokud slouží jako propagace. Srp a kladivo, rudá hvězda, portréty Lenina, Gottwalda nebo Fidela Castra — pokud jsou použity jako aktivní vyjádření podpory komunistickému hnutí, mohou být trestné.

To samé platí pro vlajky, plakáty, trička, transparenty, nebo i názvy organizací, které se výslovně hlásí k ideologii směřující k potlačení práv. Zpěv Internacionály, veřejné shromáždění s ideologickým obsahem, nebo online texty, které propagují komunistické hnutí, budou nově posuzovány ve světle trestního zákoníku.

Odpověď dějinám, ne útok na názor
Komunistický režim v Československu nebyl idealistickým pokusem o rovnost. Byl systémem, který cíleně ničil. Popravovali se lidé za názory. Svobodný tisk neexistoval. Rodinné podniky byly znárodněny. Studenti vyhazováni. Učitelé mlčeli — pokud chtěli zůstat. Udávalo se mezi příbuznými.

V Příbrami máme pamětnické příběhy, které mluví za vše. František Zahrádka přežil třináct let v lágru Vojna a později spoluvytvořil památník odporu. Ondřej Stavinoha v roce 1978 vyhodil do vzduchu sochu Gottwalda — jako symbolický odpor proti režimu. Růžena Šromová přišla o rodinné zahradnictví bez náhrady, protože režim rozhodl, že „soukromé“ už nebude.

Totalita nepatří na plakáty
Zákon nestíhá vzpomínky, nestíhá myšlenky. Ale říká: ideologie, které vedly ke koncentračním táborům, čistkám, cenzuře a strachu, nemohou být dál propagovány. Komunismus měl vlastní procesy s „nepřáteli lidu“. Vlastní lágry, vlastní popraviště. Vlastní mlčení. A novela to teď přiznává.

Nejde o zákaz diskuse — jde o hranici mezi názorem a propagací. Mezi osobní vzpomínkou a veřejným projevem podpory ideologii, která nesla násilí v základní výbavě.

Znamená to, že české zákony nově nerozlišují mezi ideologiemi, které se ve své podstatě stavěly proti svobodě — bez ohledu na jejich barvu, tradici či výklad.