Nikdy vlastně nemám hotovo, říká knihovnice z Milína

Knihovna Dr. E. Bořického v Milíně má od začátku letošního roku novou pracovní posilu. Na žádost vedoucí knihovny Dany Reiterové bylo vytvořeno sdílené pracovní místo, v němž se střídá se svou dcerou Kamilou Nergerovou. Projekt sdíleného úvazku získal v září ocenění Bibliotheca inspirans 2024. Porota příznivě ohodnotila, jak lze flexibilně reagovat na potřeby zaměstnanců a zároveň udržet kvalitu knihovnických služeb. Pro Danu Reiterovou se ale nejedná o první ocenění, které milínská knihovna obdržela za dobu jejího působení. „Nečekáme žádné poděkování či pochvaly, ale když něco takového přijde, je to vždy velmi milé a člověk pak cítí vnitřní dojetí a uspokojení, že má tato práce opravdu smysl,“ říká v rozhovoru.

Začněme vaším nedávným úspěchem, oceněním Bibliotheca inspirans 2024. Knihovna ho získala za příklad dobré praxe, kdy jedno pracovní místo sdílíte z rodinných důvodů s dcerou Kamilou Nergerovou. Jak spolupráce funguje a jak máte rozdělenou práci?
Sdílené místo má svá pravidla, mezi které patří zejména to, že je třeba předem přesně rozvrhnout pracovní dobu. V případě knihovny je to trochu složitější, protože musíme pokrýt výpůjční dobu, která je různá v jednotlivých dnech a odděleních pro děti a dospělé. Z praktického důvodu není vhodné ji rozdělit na přesně čtyři a čtyři hodiny. Někdy se tedy v knihovně sejdeme na krátký čas obě dvě, když potřebujeme něco společného řešit. Některý den se zase stane, že v knihovně není ani jedna z nás, což musí být v době, kdy není otevřené žádné oddělení pro veřejnost.

Šlo to díky rodinné vazbě hladce hned od začátku?
Sdílené místo máme od ledna letošního roku. Hlavně zpočátku jsme musely s dcerou plánovat rozložení pracovní doby tak, abychom byly spolu a mohla jsem ji postupně zaškolovat. Také bylo třeba, aby dcera absolvovala různá odborná školení on-line nebo osobní účastí mimo knihovnu. Během pracovního dne si často telefonujeme a společně řešíme aktuální situaci. Náplň práce v knihovně je velmi pestrá, nejde jen o samotné půjčování knih čtenářům. Je třeba knihy též objednávat, zapisovat do katalogu nebo připravovat akce pro děti jako návštěvy školních tříd a podobně.

Co dalšího zahrnuje práce v obecní knihovně?
Hodně času zabírá příprava periodika Milínský zpravodaj. Také je nutné vyřizovat e-mailovou poštu, obsluhovat obecní i knihovnický web, facebook a instagram. Dá se říci, že obě děláme stejnou práci, předáváme si rozpracované úkoly. Postupně se však stala více doménou mé dcery tvorba plakátů, focení nových knih a vkládání příspěvků na sociální sítě. Praktickým pomocníkem je pro nás klasický papírový záznamník, kde si zapisujeme úkoly, poznámky, vzkazy. Jinak se v knihovně střídáme ještě s kolegyní s plným pracovním úvazkem Jitkou Jahodovou. Jde hlavně o střídání služeb po týdnu v dětském a dospělém oddělení.

Česká republika má velkorysou síť veřejných knihoven, které zdaleka neplní jen funkci půjčoven, ale jsou i kulturními a společenskými centry. Co v tomto směru nabízí milínská knihovna?
Knihovny v obcích jsou oproti městům více ve spojení se samosprávou. Kromě správy obecního webu a facebooku, spolupracujeme při pořádání většiny akcí, které se v Milíně konají – ať už v režii obce nebo různých spolků. Sloužíme též jako malé informační centrum. Lidé jsou zvyklí, že se u nás dozvědí různé informace o chodu obce, z kulturního dění, zjišťují si dopravní spojení. Z knihovny občanům rozesíláme SMS a e-maily se zprávami o akcích či důležitá oznámení z obce.
Máme nízkoprahový klub, příchozí si u nás mohou zdarma zahrát ping-pong, fotbálek, kulečník nebo šplhat na lezecké stěně, která je uvnitř i venku. Budova, kde sídlí knihovna, se nazývá Centrum volnočasových aktivit. Máme tedy na starosti i další aktivity, jako je pořádání výstav a různých přednášek, pronajímání prostor pro veřejné a soukromé účely. V budově má též zázemí Mateřské centrum Milínek, pro který zajišťujeme službu návštěv herny. V naší pracovní náplni je i péče o venkovní prostory s květinovými záhony. Ve venkovní králíkárně chováme knihovnického živého králíka, kterého chodí navštěvovat zejména malé děti. Na nás je pak zajištění jeho péče.

Kromě finančního grantu ve výši deset tisíc korun byl součástí ceny Bibliotheca inspirans originální 3D diplom v podobě polštáře, který je k dispozici v dětském oddělení v tzv. Kulišárně. Jaké je to místo?
Název Kulišárna vyšel jako vítězný z ankety, kterou jsme předložili dětským návštěvníkům. Jedná se o kout v oddělení pro děti, kde mohou sedět i ležet. Je to vlastně jednoposchoďový velký stupínek pokrytý kobercem a uvnitř skrývá v zásuvkách různé hračky. Na stupínku je spousta plyšáků a jiných hraček.

Spolupracujete také s místními školami?
Udržujeme úzkou spolupráci s učiteli na zdejší základní škole, zejména z prvního stupně. Třídy k nám pravidelně chodí na program, který připravují knihovnice nebo učitelky. Mnoho let vždy v červnu pořádáme Pasování čtenářů, určené prvňáčkům. Během této slavnostní akce plní děti různé čtenářské i jiné úkoly a po slavnostním slibu, že budou trénovat čtení, dostanou na památku knihu. Do knihovny občas zavítají děti z milínské mateřské školy, návštěvy domlouváme také se školami a školkami z jiných obcí.

Letošní ocenění není prvním, u kterého jste byla. V roce 2013 knihovna zvítězila v kategorii základní knihovna soutěže Knihovna roku. Co pro vás tato ocenění znamenají osobně i profesně?
Jsem člověk činorodý a práce v knihovně mě baví. Nikdy vlastně nemám hotovo, protože přicházejí stále nové a nové nápady na vylepšení či nějakou novou službu. Mnohé knihovnice či knihovníci by mi dali jistě za pravdu, že tato práce se nedělá jen z důvodu, aby měl člověk zaměstnání a pobíral za něj plat. Nečekáme ani žádné poděkování či pochvaly, ale když něco takového přijde, je to vždy velmi milé a člověk pak cítí vnitřní dojetí a uspokojení, že má tato práce opravdu smysl.