Nesměly jsme doma vyhodit žádné jídlo, vzpomínají dcery vězňů ze Sachsenhausenu

Nesměly jsem doma vyhodit žádné jídlo, zážitek neustálého hladu byl příliš silný. I tak vzpomínají dcery bývalých vězňů nacistického koncentračního tábora Sachsenhausen na své otce, kteří byli zadrženi při zátahu proti českým studentům. V noci na neděli uplyne 85 let od okamžiku, kdy nacisté pozatýkali v Protektorátu Čechy a Morava stovky studentů a následně nařídili uzavřít české vysoké školy. Podle dcer dvou ze studentů deportovaných do Sachsenhausenu Vlastimila Kloce a Karla Krátkého, přičítali jejich otcové to, že nelidské zacházení v koncentračním táboře přežili, hlavně přátelství a soudržnosti mezi českými vězni.

V noci ze 16. na 17. listopadu 1939 zasáhli nacisté v protektorátu proti českým vysokoškolákům. V reakci na podzimní demonstrace včetně manifestace při pohřbu Jana Opletala vtrhli členové pořádkové policie a jednotek SS na vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami. V Ruzyni popravili devět představitelů studentských organizací, přes 1100 studentů deportovali nacisté do koncentračního tábora u města Oranienburg nedaleko Berlína. České vysoké školy byly uzavřeny. Ještě za druhé světové války byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva.

Jedním ze studentů deportovaných do Sachsenhausenu byl i Karel Krátký, otec Hany Richtermocové z Hořic. "Ti studenti nesmírně drželi pohromadě, nesmírně si pomáhali. Když bylo potřeba, dokázali jeden pro druhého i nasadit život," řekla ČTK Richtermocová. Pobyt v koncentračním táboře jejího otce hluboce poznamenal, vyprávět jí o něm ale v dětství příliš nechtěl. "Ono to není moc vyprávění pro malé holčičky," uvedla.

Do jejího života se přesto hrůzný zážitek promítl. Pobyt v táboře, který s sebou nesl nejenom nelidské zacházení, otrockou práci, ale i neustálý hlad, způsobil, že Krátký nikdy nedovolil vyhodit žádné jídlo. Podle Richtermocové také vždy trval na tom, aby se pořádně najedla. "Nikdy nevíš, kdy se budeš moct najíst příště," říkával.

Podobnou zkušenost popisují i dcery dalšího českého studenta vězněného v Sachsenhausenu Vlastimila Kloce, Eva Reinöhlová a Zuzana Klinkovská. Do Sachsenhausenu se jejich otec dostal v rámci takzvané dodatečné akce gestapa, která byla zaměřena na brněnskou inteligenci. "Nejdříve je internovali na Špilberku, později je převezli do mládežnické věznice ve Vídni a později je převezli sem," řekla ČTK Reinöhlová.

Kloc se tak dostal do Sachsenhausenu až v lednu 1940. První studenti zadržení při zátahu ze 16. na 17. listopadu byli přitom propuštěni už na Vánoce 1939, poslední se dostali domů až na jaře 1943. Když se Kloc dostal na svobodu, snažil se podle svých dcer podporovat penězi, balíčky i dopisy kamarády, kteří takové štěstí neměli a zůstávali v Sachsenhausenu. Právě z dopisů, které správa tábora odmítla doručit a vrátila zpět, se sestry dozvěděly více o otcově osudu. Ani on totiž, stejně jako otec Hany Richtermocové, nechtěl o svých zážitcích příliš vyprávět.

"Buď nás chtěl jako rodinu chránit, nebo to v sobě prostě dusil," řekla Reinöhlová. Stejně jako Krátký i Kloc později trval v důsledku prožitého utrpení spojeného s hladem na šetření s jídlem. "Vždycky jsme si doma vážili jídla, ani kousíček chleba se nesměl vyhodit," řekla ČTK Klinkovská.

Potomci vězněných Čechů se tento týden zúčastnili piety v Sachsenhausenu, kterou ve spolupráci s českým velvyslanectvím v Berlíně zorganizoval Spolek pro zachování odkazu českého odboje. "My se snažíme tu vzpomínkovou cestu vždy poskládat tak, aby to bylo i mezigenerační setkání. Nejmladší účastnici je 14 let, nejstaršímu 84," řekla ČTK v Památníku Sachsenhausen předsedkyně spolku, historička Gabriela Havlůjová.

Cestou, kterou Havlůjová připravila, se snaží navázat na pietní návštěvy organizované Adolfem Burgerem, přeživším koncentračního tábora, který vešel ve známost mimo jiné nucenou účastí na německém projektu padělání spojeneckých platidel, o němž napsal knihu Ďáblova dílna. Burgerovi přitom záleželo na tom, aby se o dění v táboře za druhé světové války dozvěděli především mladí lidé. I proto spolek přivezl na pietní akci do tábora studenty z Poličky, Kladna či Prahy.

"Uzavřením vysokých škol chtěli nacisti zlikvidovat českou inteligenci a my tady ukazujeme, že se jim to nepodařilo," řekla Havlůjová u pomníku, který je věnován 18 českým studentům, kteří věznění v Sachsenhausenu nepřežili.